Krvácení, které nastane v místě „poškození“ tkání bezprostředně po operaci, je třeba zastavit. Pak začínají další fáze hojení, kdy dochází k postupnému odstraňování poškozených tkání. Nahrazují je tkáně nové.
Hojivý zánět
Spojení těchto dvou slov je protimluv jen zdánlivě. Ve skutečnosti je zánět po poranění přirozenou reakcí organismu. Své úlohy v jeho průběhu sehrávají faktory zajišťující srážení krve, cévní a lymfatický systém i ty, které podpoří imunitu vystavenou velkému náporu. Pro co nejrychlejší uzdravení je podstatné zvládnout následky poranění co nejdříve. Zánět by měl proběhnout jako akutní reakce a odeznít bez dalších následků.
Ne vždy se to však podaří – pokud jsou některé složky účastnící se zánětlivé reakce oslabeny nebo nejsou v rovnováze, zánět se opakuje nebo dokonce přejde do chronické formy, což velmi zatěžuje organismus.
Příčiny komplikací
Pooperační rány velmi často doprovázejí krevní výrony, podlitiny a otoky (edémy). Důvodem vzniku otoků je cévní městnání – z cév do tkání uniká tekutina s osmoticky aktivními látkami (to jsou soli a látky bílkovinné povahy, které na sebe nabalují další tekutinu). To může nejen zpomalovat proces hojení, ale i způsobovat bolesti.
Hojení pooperační rány však nejčastěji naruší infekce. Kontaminace rány mikroorganismy sice může být způsobena samotným charakterem operace (např. při operacích střeva) nebo při následných převazech, naprostá většina tzv. raných infekcí je ale endogenních – vyvolaly je mikroorganismy již přítomné v těle. Vznik komplikací podmiňují i celkové podmínky.
Rozhodující tu je nejen věk, ale i stav výživy pacienta, připravenost jeho imunitního systému, základní a přidružená onemocnění a celková léčba. Nezanedbatelný vliv má také psychický stav pacienta a jeho celkově optimistické či pesimistické ladění.
Také se hojíte pomalu?
Rychlost hojení samozřejmě úzce souvisí s rozsahem rány, ovšem všeobecně se hůře hojíme s přibývajícím věkem, kdy dochází k postupnému oslabování obranyschopnosti organismu a zpomalování hojivých procesů. Poměrně často trpí pooperačními komplikacemi při hojení ran diabetici a lidé s větší nadváhou. Neblaze k poruchám hojení přispívají cévní onemocnění a nedostatečná funkce lymfatického systému.
Během drenáže (odplavování) zplodin a produktů zánětu z postižené tkáně je velmi důležité, v jakém stavu máme právě lymfatický systém. Z prostoru mezi buňkami odstraňuje tekutinu a látky, které se ve velké míře hromadí právě při zánětu: velké molekuly bílkovin, kapénky tuku, odumřelé zbytky buněk a bílé krvinky. Žilní systém je totiž odstranit není schopen. Zásadní je úloha lymfatického systému jako součásti obranného systému proti infekcím.
Vyzbrojit a jít do toho!
V o co lepším zdravotním stavu se necháme operovat, o to lépe budeme vzdorovat náporu, který pro něj takový zásah znamená. Není to jen důvod k tomu, abychom nezbytné operace neodkládali, hodit se nám tak nepříjemná záležitost beztak nezačne, ale důležité je i náležitě se připravit, když už to musí být.
Všechny biochemické děje v organismu, včetně hojení, urychlují a řídí enzymy, velmi složité látky bílkovinné povahy. Tyto biokatalyzátory vznikají v našem těle. Bohužel to ale není tak, že si jich tělo v pro sebe kritické situaci dovede vždy samo vyrobit dostatečné množství a v optimálním funkčním stavu.
Jako klíče do zámků
Tedy nejen po operačním výkonu, často i před ním, bývá vhodné tělo podpořit podáváním určitých tzv. proteolytických enzymů štěpících bílkoviny. Léky tzv. systémové enzymoterapie (např. Wobenzym) mají schopnost snižovat hladinu fibrinu (bílkovina tvořící síť krevních sraženin), zlepšovat činnost cévního a lymfatického systému (především tzv. mikrocirkulaci), a příznivě tak působit proti otokům a bolesti. Působí proti škodlivým zánětům a zvyšují aktivitu imunitního systému. Jednotlivé proteolytické enzymy také podpůrně působí při podávání antibiotik a chemoterapeutik.