K vyhřeznutí nemusí vést žádná zjevná příčina, i když nejčastěji nastane při zatížení v předklonu. Vyhřezlá hmota tlačí na nervy, což se projevuje silnou bolestí, vystřelující zpravidla do dolní končetiny. K bolesti se může přidružit zhoršená citlivost a oslabení svalstva. Pokud dotyčného trápí „jen“ bolesti, léčba spočívá v aplikaci infuzí, obstřiků, podání analgetik nebo rehabilitaci.
K operaci se přistupuje v případě přítomnosti dalších příznaků, přetrvávající bolesti nebo často se opakujících epizod bolesti. Operace probíhá v celkové anestezii a zahrnuje jednak odstranění vyhřezlého materiálu spolu s degenerativními částmi ploténky, jednak uvolnění nervového kořene. Celý proces trvá přibližně 30 až 90 minut. Po zákroku je nutný klid na lůžku, dodržování režimových opatření a praktikování rehabilitačních cvičení.
V této souvislosti se chceme zeptat, zda se mezi vámi najde někdo, kdo tuto operaci podstoupil a byl by ochotný sdílet s ostatními v komentářích své zkušenosti. Ať už jde o průběh rekonvalescence, tak o to, po jaké době jste zaznamenali zlepšení. Za jakékoliv postřehy budeme vděční a ti, které v budoucnu možná čeká to samé, zajisté také.
Mně operace sice pomohla, ale pak jsem se neuhlídal, vykašlal se na všechny ty omezení a mám ji zpátky….
za mě léky proti bolesti nejsou řešením, od problému se tím spíš utíká. Musíte se na bolest dívat z toho pohledu, že vám ukazuje, na co si dát pozor, jaké pohyby jsou nevhodné
Můžu potvrdit, že sportovat pak můžete bez problému. Jak říkal pán, vyrazit se dá na kolo i lyže, já si občas navíc zahraju tenis. Pokud jde o zotavování, po operaci mi dali wobenzym, který ho má urychlovat a je na bolest.
čéče, zdá se mi, že to některý berou až moc vážně. Nic na tom neni, dojdu tam, provedou mi ji, pak rehábka a tradá, můžu se vrátit k tomu, na co jsem byl zvyklýý
Manžel ji absolvoval a je teď v pořádku. Musí na sebe sice dávat pořád pozor, nepřepínat se, ale stojí to za to. Tak týden si pobyl v nemocnici, doma si dopřával hodně odpočinku a hodně cvičil. Co má cvičit mu ukázali v nemocnici. Vzpomínám si, že se nemohl posadit, ale ležet a chodit mu nečinilo obtíže. Nesmíte hned čekat zázraky a že všechny problémy jako mávnutím proutku pominou, chce to čas
Jojo, posadit se nedá. Leda jsem ležela na břiše nebo zádech a zvedala se přes bok. Ani vysprchovat jsem se sama nemohla, jen s pomocí a na záchod mi museli koupit takový ten vyvýšený límec
v rodině máme fyzioterapeutku a ta říkala, že operace by se měla brát jako poslední možnost. Z toho, co viděla, tak pomůže cca třetině lidí. První možností léčby by mělo být CVIČENÍ a zase jen cvičení (např. metoda McKenzie)
já operaci oddaloval, jak se dalo.Až nebylo zbytí, nohy mi vypověděly službu a ta bolest ani nejde popsat. Po operaci jsem nemohl chodit, v nohách cítil mravenčení a všechno mi trvalo. Dneska už ale můžu prakticky cokoliv, v létě jezdim na kole, v zimě zas dám bez problému nějaký ty lyžovačky
Táta na ní šel a dokonce snad měl její kousky zapíchnutý v míše. Stal se mu úraz, po kterým sotva vstal. Pak byla operace, nato lázně a teď je jak rybička :)
U mě měřila 13 mm a bylo mi řečeno, že jestli chci chodit, musím na operaci. Doporučila bych jí všema deseti, po operaci se dostavila neuvěřitelná úleva. Doma jsem pak zůstala přes tři měsíce. Docházela jsem tou dobou na rehabilitaci, několikrát denně cvičila. Nejvíc mi prospělo plavání a jóga. Při změně počasí se ale i po letech bolest občas ozve
taky se mi hned ulevilo, ten pocit je nepopsatelny. Jen jsem si pak prisla strasne zeslabla a pripadalo mi jako vecnost, nez jsem se mohla posadit. To vecny lezeni me uziralo