Národní institucí s hlavním úkolem koordinovat odběr orgánů a tkání a alokovat je k transplantacím je Koordinační středisko transplantací (KST). Funguje 24 hodin denně, 365 dní do roka. Sídlí v horním patře Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví a spíš než zdravotnické zařízení připomíná telefonní ústřednu nebo pracoviště IT.
Správa transplantačních registrů
Ředitelem KST je prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc., náš přední transplantolog, který v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) samostatně provedl více než tisíc orgánových transplantací. Nicméně podíl KST na transplantačním programu České republiky je především organizační.
Statutárně je Koordinační středisko transplantací úřadem přímo řízeným Ministerstvem zdravotnictví ČR, který sleduje všechny odběry orgánů a transplantace v ČR, zajišťuje veškerou statistiku ve své oblasti a dohleduje 7 transplantačních center, která u nás působí. Největší z nich je Institut klinické a experimentální medicíny, kde transplantují srdce, játra, ledviny, pankreas, Langerhansovy ostrůvky a tenké střevo. Následují FN Motol (plíce, dětským příjemcům srdce a ledviny), Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno (srdce, játra a ledviny). Další 4 centra transplantují pouze ledviny (Urologická klinika FN Hradec Králové, FN Plzeň, FN Olomouc a FN Ostrava).
KST působí nejen na národní úrovni, ale je součástí evropského transplantačního programu, kde jeho zástupce vznáší návrhy za Českou republiku k projednávání evropských norem. Podílí se rovněž na řadě mezinárodních projektů na podporu přeshraniční spolupráce v oblasti výměny orgánů, jako je například projekt FOEDUS. „Jedná se o mezinárodní program výměny orgánů, který pomáhá zvýšit šanci českým pacientům, že jim bude nalezen vhodný orgán pro transplantaci v zahraničí. Tato spolupráce je samozřejmě oboustranná. Orgány, které aktuálně nenajdou uplatnění v ČR, mohou pomoci pacientům mimo republiku. Kooperace v předávání orgánů probíhá ve velké míře se Slovenskem a připravuje se i s Polskem,“ vysvětluje profesor Adamec.
Zejména po praktické stránce činnost KST zajišťuje skupina koordinátorek, které přijímají telefonáty z regionálních transplantačních center, informace vkládají do systému a na základě počítačového vyhodnocení kontaktují příslušná pracoviště. Jejich práci přibližuje národní koordinátorka transplantací Petra Novotná, DiS.: „Základem je správa transplantačních registrů. Ty zahrnují nejen čekací listiny na všechny orgány, ale i registr dárců a provedených transplantací. Registry aktualizujeme 24 hodin denně, 365 dní v roce. Nedílnou součástí naší práce je také koordinace a výběr vhodných příjemců na transplantaci orgánů a v neposlední řadě rovněž administrativa spojená s procesem transplantace.“
Ani kadaverózních dárců není dost
Zatímco u žijícího dárce je možné transplantaci předem naplánovat, u kadaverózního dárce jde vždy o náhle vzniklou situaci. Informaci o potenciálním kadaverózním dárci orgánů podávají regionální nemocnice do příslušného transplantačního centra a odtud je zpráva okamžitě podána do KST. Z dárcovství jsou vyloučeni lidé, kteří za života vyjádřili nesouhlas s posmrtným darováním orgánů, u ostatních česká legislativa zakotvuje institut předpokládaného souhlasu. Samotný odběr orgánů musí proběhnout velmi rychle, například u srdce musí být transplantace provedena do 4 hodin od vyjmutí z těla dárce. Právě u srdce ale nebývá příliš komplikované najít vhodného příjemce, jenom v IKEM na něj čeká několik desítek lidí. Dlouhodobě jsou o několik procent lepší výsledky transplantací orgánů od žijících dárců. V těchto případech jde o zdravé dárce, kteří jsou vyšetřeni s předstihem, u příbuzenských výkonů může být i vyšší imunologická shoda.
Nejen žijících, ale ani kadaverózních dárců orgánů není dost. „Počet kadaverózních dárců v posledních letech stagnuje. Dáno je to zdokonalováním medicíny, nemocní na ARO jsou tak dlouho ‚léčeni‘, že pak nesplňují kritéria dárcovství. Počet kadaverózních dárců je těmito faktory limitovaný, do určité míry by ale jeho nárůst ovlivnila především větší finanční podpora ze strany pojišťoven a MZ ČR,“ předpokládá ředitel KST. Za stávající situace dostávají nemocnice za péči o dárce určitou úhradu, ale v příjmu zdravotnického zařízení se to projeví až v následujícím roce, což nepůsobí motivačně. „Pojišťovny by měly být regulátorem zdravotnictví a jejich úkolem by mělo tudíž být i motivovat dárcovský program v nemocnicích, což se neděje. Teď se připravuje změna. Již vytipování potenciálního dárce bude okamžitě ohodnoceno signálním kódem. Jde o částku 10 tisíc korun, což není mnoho, ale nám to pomůže už i tím, že zjistíme, které nemocnice jsou v dárcovském programu aktivní. Tuto povinnost samozřejmě mají ze zákona, ale z centra nelze důsledně vysledovat, zda se v té které nemocnici potenciální dárce vyskytl. Pojišťovny by při rozvaze o podpoře dárcovství měly víc brát v potaz například poměr nákladů na dialýzu a na transplantaci ledviny, když už v druhém roce jsou náklady na pacienta po transplantaci poloviční,“ upozorňuje profesor Adamec. Problém financování ale není to jediné, co dárcovský program v nemocnicích limituje. Podle nemocnic nebývá vždy jednoduché přesvědčovat o dárcovství pozůstalé, a také pokud by v souvislosti s odběrem nastaly právní spory, jdou za nemocnicí.
Jen osvěta nestačí
Na čekací listině je nyní v průměru asi 1000 lidí a na vhodný orgán průměrně čekají dobu kratší než jeden rok, ať už jde o jakýkoli orgán. Jsou tam ovšem lidé, kteří jsou transplantováni do 2 nebo 3 měsíců, ale jiní čekají třeba 2 roky, například kvůli vzácné krevní skupině, nebo jsou komplikovaní imunologicky. „V současné době máme na čekací listině i člověka, který čeká na multiviscerální transplantaci. Pokud se najde optimální dárce, i on se do roka dočká, ale je to velmi komplikovaná situace, jde o čtyři či pět orgánů a všechny musejí být schopné transplantace,“ vysvětluje profesor Adamec. Nejvíc lidí čeká na dárce ledviny, doba čekání může být i dva nebo tři roky. U orgánů pro ortotopické transplantace, jako je srdce, plíce nebo játra, je zásadní i otázka jejich velikosti. U ledviny tomu tak není, vkládá se do jámy kyčelní, čili i velkou ledvinu lze dát dítěti, obdobně tolik nezáleží na velikosti u slinivky.
Součástí personálně nepočetného KST je i advokát. Podle množství právních stanovisek na webových stránkách se za KST musí vyjadřovat k celé řadě otázek. Ochránit se Česká republika musí i před transplantační turistikou. „Vylučuji, že by u nás proběhlo tajné dárcovství a tajné transplantace. Nehrozí to nejen z legislativních, ale i technických důvodů. Je velmi komplikované správně odebrat orgán a transplantovat ho. Navíc pacienta musíte dlouhodobě sledovat a podávat mu imunosupresiva. Jinou záležitostí jsou výjezdy za transplantacemi do některých rozvojových zemí, hovoříme o tom na evropských setkáních center a snažíme se před tímto nebezpečným byznysem varovat,“ dodává ředitel KST.
Stejně jako v ostatních klinických oborech i v oblasti transplantací může přibývat právních sporů, namátkou profesor Adamec připomíná několikaletou kauzu v USA, kdy se manželka, dárkyně ledviny manželovi, domáhala po rozvodu vrácení své ledviny. Dárcovství může vážně poškodit i korupční skandál, jako se to stalo nedávno v Německu, kdy mimo transplantační koordinační centrum došlo k posunu na čekací listině na transplantaci jater (falšováním výsledků vyšetření pacienta). Důsledkem byla ztráta důvěry žijících dárců a masivní pokles dárcovství. KTS již zná výsledky za rok 2015, ten předchozí byl v historii českého transplantu absolutně nejúspěšnější. V KST registrovali 263 kadaverózních dárců, to je 26 dárců na 1 milion obyvatel. Je to opravdu hodně, v sousedním Německu to bylo 16 : 1 000 000. Nejvíce dárců orgánů je ve Španělsku. Tam má každá nemocnice svého „dárcovského konzultanta“ a stát ho financuje. Velmi dobře je na tom s dárcovstvím Chorvatsko, kde již úhrada za „signální kód“ platí a pomohlo to. „V České republice se v oblasti motivace k dárcovství dosud šlo především cestou osvěty, jistě i to je dobrá možnost. Ale ono nejde jen o dobrou vůli, je s tím okamžitě spojena celá řada úkonů a nákladů. Pouhé vypsání úmrtního listu je samozřejmě rychlejší a levnější,“ uzavírá profesor Adamec.
Počet dárců v jednotlivých TC ČR v období 1. 1. do 30. 11. 2015