Připomeňme si nejprve některé vývojové anomálie zubů a čelistí. Vzácně mohou mít již kojenci v ústech rudimentární mléčné zoubky – mluvíme o dentes praelacteales. Pokud nejsou založeny zárodky některých stálých zubů, jedná se o hypodoncii, pokud prořezávají nadpočetné zuby, jde o hyperdoncii.
Někdy se setkáváme se dvěma srostlými zuby, nazýváme je „dvojčata“. Pokud dochází u dětí k opožděnému prořezávání mléčných a stálých zubů, sledujeme na rentgenových snímcích uložení zubních zárodků a pátráme po příčině opožděné erupce zubů.
U čelistí může být nadměrně vyvinuta horní čelist (makrogenie) nebo nedostatečně vyvinuta dolní čelist (mikrogenie nebo také „ptačí profil“). Při nadměrné produkci hormonu hypofýzy mluvíme o akromegalii (větší brada, ušní boltce, nadočnicové oblouky, prsty).
Prořezané mimo řadu
Ortodontické vady se mohou týkat buď postavení jednotlivých zubů, nebo vzájemného vztahu čelistí. Zuby mohou být vychýleny směrem dopředu (protruse) nebo dozadu (retruse), mohou být i rotovány. Často prořezávají mimo řadu, což korigujeme pomocí ortodontického aparátku nebo zuby extrahujeme. Někdy dochází k retenci špičáku, což je závažné ortodontické onemocnění, neboť špičák je pro nás velmi cenným zubem.
Širší mezera mezi velkými řezáky se nazývá diastema, mezery mezi ostatními zuby tremata. Širší mezera mezi horními velkými řezáky je nepěkná z hlediska estetického a často ji způsobuje zbytnělá retní uzdička. Přistupujeme proto k operativnímu protětí této zbytnělé uzdičky.
Lékař-ortodont někdy musí v zájmu ortodontické léčby přistoupit i k extrakci zdravých, stálých zubů, například u dětských pacientů k extrakci „čtyřek“, aby se mohly řádně prořezat špičáky. Svůj léčebný záměr pak musí podrobně vysvětlit rodičům a získat jejich souhlas.
RoRovnátka Vad ve vzájemném postavení obou čelistí existuje řada. Patří sem: hluboký či převislý skus, komprese horní čelisti, frontálně nedovíravý skus. Při předsunutí dolní čelisti mluvíme o předkusu neboli progerii. Časté jsou i různé formy zkříženého skusu. Tyto většinou vrozené anomálie řešíme pomocí ortodontické léčby, těžší případy pak chirurgicky. Zvláštní kapitolu tvoří takzvané rozštěpové vady rtů, horní čelisti a tvrdého a měkkého patra (tzv. zaječí pysk, vlčí tlama). U nich je komunikace mezi dutinou ústní a dutinou nosní. Tyto rozštěpové vady se řeší operativně, průkopníkem těchto operací u nás byl profesor Burian.
K léčení vad v postavení jednotlivých zubů i ve vzájemném postavení čelistí používají ortodontisté různé typy ortodontických aparátků, běžně zvaných rovnátka. Tyto aparátky rozdělujeme na aparátky fixní a snímací.
Dětská čelist je velmi plastická a je-li ortodontická léčba zahájena včas, ortodontické onemocnění se dá velmi dobře vyléčit.
Důležitá spolupráce Dříve se tvrdilo, že limitujícím věkem je osmnáctý rok života, dnes vidíme, že se tato věková hranice posunula a často vídáme, že pevný ortodontický aparát nosí pacienti dvacetiletí i třicetiletí. Důležitá je v tomto směru spolupráce mezi lékařem a pacientem, případně i rodiči dítěte.
Výhodou pevných aparátků je, že jsou pevně zabudovány na zubech, a procento úspěšnosti vyléčených pacientů je vyšší než u snímacích rovnátek.
Nevýhodou pevných rovnátek jsou vyšší finanční náklady a také to, že při jejich užívání je zhoršená ústní hygiena a často dochází k demineralizaci skloviny a větší kazivosti. U snímacích aparátků je důležité, aby je pacienti pravidelně nosili.
Lékař-ortodont si zve pacienty na pravidelné kontroly a na ortodontických modelech sleduje průběh a úspěšnost léčby. Tyto kontroly provádí i po skončení ortodontické léčby, aby nedošlo k recidivě onemocnění.
O autorovi: MUDr. František Rubeš, stomatolog