Podle nich bude poskytována akutní lékařská péče v těchto zemích našim občanům a následně pak bude hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Nikdo ale neví, kolik to bude stát, odhady jsou na pět miliard ročně,“ řekl Kothera s tím, že ve zdravotním pojištění by se tyto peníze těžko hledaly. V praxi by to znamenalo, že do těchto zemí nemusí český občan mít cestovní zdravotní připojištění. Pokud by se mu něco stalo, zdravotnická zařízení by ho musela ošetřit a náklady by pak vyúčtovala české straně. „V okolních státech je však péče šestaž desetkrát dražší než u nás,“ dodala k problému Jiřina Musílková, ředitelka Všeobecné zdravotní pojišťovny. Doporučila, nehledě na smlouvy, dál uzavírat cestovní zdravotní pojištění, protože jen tak je občan plně finančně kryt na poskytnutou zdravotní péči, má spojení - v rodném jazyce - s asistenční službou v ČR a v případě úmrtí je v pojištění i repatriace. Není také jasné, která pojišťovna by péči poskytnutou na základě mezinárodních smluv hradila. Svaz zdravotních pojišťoven navrhl vytvořit mezinárodní platebnu, což by bylo styčné místo mezi zahraničím a zdravotními pojišťovnami. Dosud však vytvořena nebyla. Smlouvy také omezují technické problémy, protože v uvedených státech by českým občanům nestačilo prokázat se jen průkazkou pojištěnce, ale museli by mít potvrzené i další formuláře, které nejsou, a naši občané nejsou na ně ani zvyklí.
Václav Pergl, Právo, 24.5.2001