Na jedné straně je zde snaha o zvyšování odbornosti, na straně druhé je nutné udržet holistický přístup v ošetřovatelství. Jde o širší spektrum dovedností, zejména ve vztahu k psychosociálním problémům, které stále více obklopují a provázejí nemoc a zdraví jedince nebo celých skupin. Je nutné, aby sestry měly psychologické vědomosti, dovednosti a především praktické zkušenosti z poznávání a porozumění sebe sama. Maximální měrou je nutné podpořit jejich schopnost komunikace, empatie, respektu a týmové spolupráce.
Osvojení těchto dovedností je společně s požadovanou odborností předpokladem úspěchu v dalším profesním životě, dalšího rozvoje a schopnosti plnit stále větší nároky, které jsou na sesterskou profesi kladeny. Příspěvek chce stručně představit vzdělávací programy zaměřené na všestranný rozvoj všeobecných sester. Ve vyspělých zemích prochází zdravotnictví zásadními změnami, jejichž součástí je proměna pojetí ošetřovatelské péče, na níž se rozhodující měrou podílí obor ošetřovatelství a sestry jako jeho představitelky.
Pokud se od nich očekává, že změní ošetřovatelskou praxi tak, aby dosáhly cílů nové koncepce a strategie ošetřovatelství „zdraví pro všechny“, vyžaduje to také i zcela nový způsob profesní přípravy zdravotnických pracovníků. ČR vstupem do EU klade na všeobecné sestry řadu nových požadavků. Mezi nejdůležitější změny ve vzdělávání, na základě zákona č. 96/2004 Sb., patří změny v oblasti pregraduálního a postgraduálního vzdělávání všeobecných sester tak, aby bylo v souladu s direktivami a doporučeními EU. V praxi to znamená postupný přechod k vysokoškolskému typu vzdělávání a k povinnosti celoživotního vzdělávání.
Obsah a metody vzdělávání (kurikula) jsou založeny na nejnovějších poznatcích v oboru a jsou zaměřeny na dosažení příslušných způsobilostí k výkonu povolání. Základem osnov je primární péče, která připraví sestry na profesi, jež zahrnuje nejen nemocniční péči, ale i práci v terénu. Vedle odborných znalostí z biologie a medicíny musí všeobecné sestry znát a rozumět i psychosociálním aspektům zdraví, významu zdravého sebepojetí a sebeúcty pro duševní a tělesné zdraví. Musí si uvědomovat rozdíly v individuálním prožívání a zvládání stresových situací, ve vyrovnávání se smutkem, nemocí, ztrátou, smrtí apod.
Opakovaná a dlouhodob setkávání s intimitou pacienta a prožívání zátěže plynoucí z intenzivního kontaktu s lidmi, kteří sami jsou ve stresu, klade značné nároky na osobnost sestry. Od ní se očekává, že bude kromě odborné náplně práce schopná pomáhat pacientovi zvládat jeho těžkou životní situaci. Vzdělávání sester musí být zaměřeno na individualitu člověka a brát v úvahu, že ke každému člověku patří jeho rodina, partner, sociální skupina či komunita. Tato témata se již stala nedílnou součástí ošetřovatelského vzdělávání.
Vzdělávací témata zaměřená na poznávání sebe sama, na rozvoj osobnostního potenciálu, na růst sebevědomí a sebeúcty sester však zůstávají stále a trochu nepochopitelně opomíjena. Přitom osvojení si těchto dovedností, společně s požadovanou odborností, je nezbytným předpokladem, na jehož základě můžeme podpořit jejich schopnost komunikace, empatie, respektu a týmové spolupráce.
V rámci výzkumu týkajícího se celoživotního vzdělávání všeobecných sester, který jsem uskutečnila v roce 2006 s pomocí 280 respondentů, jsem mimo jiné zjišťovala, jaké schopnosti, vlastnosti a dovednosti všeobecných sester jsou v ošetřovatelské péči preferovány. Otázka zjišťující tuto skutečnost byla položena jako otevřená. Zněla: „Kdyby se někdo vám blízký z nějakého důvodu ocitl v nemocnici, léčebně, domově důchodců, jaké tři nejdůležitější schopnosti nebo vlastnosti jeho sester byste mu přála?“ (Kopřiva, 1997) Z odpovědí vyplynulo, že sestry preferují na prvním místě vlídnost (21 %), dále schopnost empatie (18 %), odbornost (15 %), porozumění (13 %), ochotu (12 %), trpělivost (8 %), vyrovnanost osobnosti (5 %), profesionalitu (4 %), znalosti (2 %), jiné (2 %).
Vlídnost, empatie, porozumění, ochota, trpělivost, vyrovnanost, tedy vlastnosti, které vyjadřují vztah sestry k pacientovi, jsou zastoupeny v 77 %. Výsledky šetření jsou ve shodě se zjištěním K. Kopřivy, podle něhož hraje podstatnou roli v pomáhajících profesích lidský vztah. Myšlenka je obsažena v názoru, že v těchto pomáhajících profesích je hlavním nástrojem pracovníka jeho osobnost (Kopřiva, 1997).
Význam supervize a prevence syndromu vyhoření
Ošetřovatelství jako výsostně pomáhající profese klade vysoké požadavky na odbornost, ale především na osobnost zdravotníků. V NCO NZO nabízíme v rámci celoživotního vzdělávání několik programů zaměřených na osobnostní rozvoj: komunikační a psychoterapeutické kurzy, kurz o supervizi, zvládání stresu a prevence syndromu vyhoření.
O vzdělávání v psychoterapii a komunikaci jsme již informovali v předešlých vydáních. Proto se tentokrát podrobněji zaměříme na certifikovaný kurz: „Formy a možnosti supervize“. Supervize je nezbytná pro profesionální i osobnostní rozvoj sester, především pro poskytování podpory a pomoci při řešení problémů, které vyplývají ze vztahu zdravotník–pacient/klient. Sestry se zabývají tělesnými, psychickými a sociálními problémy druhých, podporují pacienty a klienty, ale jim se podpory nedostává.
Tak dochází k situacím, že se na ně přenáší více citového rozrušení, strádání a nepohody, než jsou schopny zpracovat. Výsledkem opakovaného emočního tlaku je rozvíjející se syndrom vyhoření. Sestry vstřebávají nejen stres pacientů (klientů), ale i z ostatních činností souvisejících s prací. Obecně je známo, že některé druhy stresu jsou nevyhnutelné a mohou pozitivně pracovníka motivovat a vybudit k větším výkonům. Nicméně pokud vznikají příliš často, „vyburcují k akci“ duševní a tělesné systémy bez možnosti tuto energii adekvátně ventilovat.
Sestry mohou být frustrovány z toho, že nedokážou pokrýt všechny potřeby pacienta. Zmítají se mezi pocity nemohoucnosti a všemohoucnosti, mnohdy musejí zvládat situace, na něž nejsou emočně připraveny. Supervize pomáhá tyto reakce a emoce účinně zvládat. Prostřednictvím reflektování a rozebírání práce zdravotníků s pacienty (klienty) si lze více uvědomovat emoční reakce na pacienta, chápat dynamiku interakce s pacientem. Zde je supervize ústřední formou zdroje osobnostního růstu a podpory duševního zdraví.
Certifikovaný kurz, který organizujeme pod názvem Formy a možnosti supervize, je určen všeobecným sestrám, porodním asistentkám a jiným odborným pracovníkům. Cílem je osobnostní i odborný rozvoj, systémová péče o duševní zdraví, rozvoj kvality týmové spolupráce, růst profesionálních dovedností a kompetencí sestry a pracovníků nelékařských zdravotnických profesí. Vycházíme z předpokladu, že supervize pomůže jednotlivci i týmu upevnit profesionální kompetence, podpoří je ve složitých pracovních situacích, v reflektování vlastní práce, prozkoumávání stylu práce a hledání slabých míst. Kurz probíhá převážně formou sebezkušenostního výcviku ve skupině, jeho součástí jsou i přednášky, semináře, praktická cvičení, nácviky a diskuse.
Vzdělávací program je rozvržen do šesti měsíců ve třech po sobě následujících dvoudenních setkáních o rozsahu 48 hodin. Po úspěšném absolvování obdrží účastník certifikát a čtrnáct kreditů. Dalším vzdělávacím programem zaměřeným na rozvoj osobnosti a rozvoj péče o duševní zdraví je certifikovaný kurz s názvem Zvládání stresu a pracovní zátěže jako prevence syndromu vyhoření. Průběh kurzu je velmi podobný předešlému, rovněž probíhá formou sebezkušenostního výcviku ve skupině. Součástí programu je např. také pravidelný nácvik relaxace.
Závěrečným certifikátem získává úspěšný absolvent zvláštní odbornou způsobilost k poskytování preventivní péče v otázkách duševního zdraví při zajišťování ošetřovatelské péče a patnáct kreditů. Oba certifikované kurzy prostřednictvím skupinové a komunitní práce vytvářejí bezpečný prostor pro poznávání sebe sama, poznávání hranic, rozvíjení porozumění pocitu sounáležitosti. Kurz napomáhá procesu učení o tom, jak se nejlépe starat a pečovat o sebe a druhé uvnitř společenství, a v neposlední řadě nabízí získávání zcela nové vztahové zkušenosti.
Literatura k dispozici u autorky
Kateřina Jičínská, NCO NZO, Brno