V České republice tvoří pilíře vědy a výzkumu vysoké školy a Akademie věd ČR. Věda je financována institucionálně (na provoz jednotlivých center) a účelově (na jednotlivé projekty). O prostředky účelového financování vědci a jejich týmy soutěží u Grantové agentury ČR, Technologické agentury ČR a agentur příslušných rezortů, ve zdravotnictví je to Agentura pro zdravotnický výzkum ČR (viz box na str. 2).
V ČR je z celkového rozpočtu na vědu a výzkum vyčleněno přibližně 11 % pro ten lékařský. Peníze na vědu plynou také ze zahraničních fondů (např. Strukturální fondy EU). V úplných počátcích je u nás donátorství vědy ze strany privátních subjektů. Přicházející změnu by ale mohlo věštit nedávné memorandum, které stvrdilo partnerství mezi Univerzitou Karlovou a Zentivou. Ta vedle stáží nabízí mladým vědcům možnost následného pracovního uplatnění a sponzoruje také vybavení řady fakultních laboratoří.
Neustálená metodika hodnocení
Hodnocení české vědy – tedy odborných publikací, patentů a licencí – by se mělo dít podle stanovené a vládou schválené metodiky (zatím je platná metodika z r. 2013). Jenže údaje za období 2009–2013 stále ještě nebyly zpracovány, protože se ani napodruhé nepodařilo vysoutěžit firmu, která by hodnocení provedla. Rozdělování prostředků na vědu a výzkum se tak děje z velké části na základě politických dohod, pouze 20 % prostředků je přidělováno dle úspěchu vědců. „Rozdělování prostředků nelze oddělit od hodnocení výsledků vědy a výzkumu. Metodika hodnocení vědy
(pokračování na straně 2) Otazníky nad financováním české vědy, medicínského výzkumu především
(pokračování ze str. 1)
není ovšem po řadu let ustálená a je dosud místem konfliktů jak odborných, tak účelových a politických. Zejména v podmínkách naší dosavadní politické kultury je naprosto zásadní zohledňovat v hodnocení výsledků měřitelná a doložitelná kritéria. Nesouhlasíme s tím, aby pouze 20 procent prostředků bylo rozděleno podle vědeckých úspěchů a zbytek se dělil podle politických zájmů,“ uvedl na semináři Medialogy děkan 1. LF UK prof. Aleksi Šedo.
Jak podotkl prorektor pro vědeckou činnost UK doc. Jan Konvalinka, „věda se hodnotit nedá, ale musí. Bez evaluace totiž nelze vědu rozumně financovat. U vývoje a aplikovaného výzkumu jsou měřítkem úspěchu získané prostředky. U základního výzkumu lze hodnotit jen velmi obtížně. Dobrým měřítkem úspěchu je pozitivní ohlas u zahraničních kolegů a otištění výsledků v nejlepších vědeckých časopisech.“ Doc. Konvalinka, který je také členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace, poradního orgánu Vlády ČR pro tuto oblast, považuje dle svých slov za tragické a signifikantní, že z názvu Rady zmizel termín věda. „Ukazuje to, jak se naše politická reprezentace k vědě staví,“ dodal.
Beton a mozky
Otazníky vyvstávají nad financováním řady výzkumných center, která z prostředků evropských fondů vyrostla na zelené louce. „Stavět chtějí všichni. Řada stavebních firem podporuje vědu jen proto, aby mohla stavět beton. Ale udržitelnost instituce se chybně řeší až v momentě, kdy je stavba hotová. Je špatně, pokud nejprve vznikne skořápka, do které se až poté shání obsah. Zásadní roli by měl sehrávat funkční schvalovací mechanismus, který by udržitelnost těchto center hodnotil,“ podotkl ředitel Masarykova onkologického ústavu a předseda senátního Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku prof. Jan Žaloudík. „Neexistuje přímá úměra mezi betonem a mozkem. Naplnit existující formu těchto vědeckých center excelentním obsahem bude trvat několik generací,“ doplnil senátor Žaloudík.
Také doc. Konvalinka se domnívá, že ne vždy koordinovaný přístup dal vzniknout řadě center, která i nadále zůstávají spíše vizí. Podle něj by měla být zachována pouze ta pracoviště, jejichž fungování je promyšlené, ta nefunkční za záchranu nestojí. „Udržitelnost velkých center je velkou výzvou, protože hrozí, že z nich zbudou pouze betonové pomníky. Nechci paušalizovat, protože řada vědeckých center se již nyní sama uživí, ale některá ne. Vznikala totiž v době, kdy prostředky určené na financování vědy i HDP procentuálně významně rostly. Nyní máme problém, abychom centra uživili, a přitom neohrozili tradiční instituce, ať je to 1. lékařská fakulta, Masarykova univerzita či další významná vědecká pracoviště,“ poukázal na rizika slepé dotace nefungujících pracovišť doc. Konvalinka.
Věda a výzkum na 1. LF
V medicínském výzkumu je 1. LF UK nejvýznamnější vysokou školou u nás. Její výsledky představují 27 % sumy výsledků všech lékařských i jiných zdravotnických fakult v ČR. Podle údajů fakulty její domovští vědci publikují v posledních několika letech ročně přibližně 600 článků v odborných impaktovaných časopisech. Citovanost prací autorů z 1. LF kaž dým rokem roste – v roce 2013 podle citační databáze Science Citation Index (SCI) byli citováni 26 304krát. Fakulta se v letech 2010–2014 stala vlastníkem celkem 11 patentů (léčiva, nádorové markery, využití nanovláken atd.). Jak ale podotkl Jan Konvalinka, patenty samy o sobě míru vědeckého úspěchu neurčují. Podstatné je, jak ekonomicky výhodně se uzavře smlouva na licenci k patentu. Zde je podle slov děkana Šeda 1. LF zatím v různých fázích vyjednávání. Navíc jde o dlouhou cestu, od patentu po uvedení do praxe často uběhne 10 až 15 let.
Jednou z cest financování vědy je také zřízení vlastní spin-off, tedy inovativní firmy založené studenty, profesory či absolventy z univerzity. I tu na 1. LF založili, jak ale prof. Šedo zdůraznil, fakulta dbá na to, aby veškerá vědecká kapacita nebyla vyplýtvána na komerční projekty, jakkoli finančně úspěšné.
Teoretická a klinická pracoviště se věnují základnímu i aplikovanému výzkumu, vědci spolupracují s vědeckými pracovišti v ČR i v zahraničí. „Velkou devizou fakulty je právě ta skutečnost, že přirozeně spojuje potenciál obou typů výzkumu,“ zdůraznil děkan s tím, že základní a aplikovaný výzkum jsou spojené nádoby a – zejména v biomedicíně – jeden bez druhého nemůže smysluplně fungovat. Rozdělování státních dotací by tedy mělo být proporční.
Moonlighting molekuly Vědci se na 1. LF UK zabývají výzkumem v oblasti mitochondriálních poruch, obezitologie nebo endokrinologie. Nejvýznamnější úspěchy zaznamenávají především v kardiovaskulární medicíně, neurovědách, dědičných metabolických poruchách a také v onkologii.
Například vědci Laboratoře biologie nádorové buňky Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK pod vedením prof. Šeda zjistili, že vznik a rozvoj nejagresivnějšího zhoubného nádoru mozku – glioblastomu – ovlivňují některé dipeptidylpeptidázyIV aktivitou a/nebo strukturou homologní molekuly. Vědci mluví o skupině melouchařících (moonlighting) molekul, protože jedna a tatáž molekula může v různých buňkách za různých okolností plnit zcela odlišné úkoly. „Může mít různé biologické funkce v závislosti na mikroprostředí, které ji obklopuje, a na orgánu, ve kterém se nachází,“ upřesnil vedoucí vědeckého týmu Šedo.
Melouchařící molekuly ovlivňují například rychlost růstu nádoru, komunikaci mezi nádorovými a nenádorovými buňkami, rozvoj krevního zásobení nádoru a také jeho schopnost prorůstat do okolí. Zároveň ale mohou hrát pro člověka příznivé role v různých orgánech, imunitním systému nebo procesech hojení. Pro hledání možností jak tyto molekuly využít ve prospěch nemocných je proto nezbytné potlačit ty jejich funkce, které vedou ke vzniku a růstu nádoru, a přitom nepoškodit ostatní užitečné. „Předpokládáme, že když najdeme a ověříme způsob jak aktivitu těchto molekul cíleně regulovat anebo na ně specificky zaměřit nosiče protinádorových léčiv, mohli bychom tyto nové poznatky využít pro léčbu zhoubných mozkových nádorů,“ vysvětlil prof. Šedo, jehož tým spolupracuje s neurochirurgy z Neurochirurgické a neuroonkologické kliniky 1. LF UK a ÚVN Praha, Nemocnice Na Homolce a s kolegy z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kteří pro výzkum navrhují a připravují originální látky.
DNA nádorových buněk
Do významného zahraničního vědeckého projektu se nedávno zapojila například Gynekologickoporodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze. V mezinárodním projektu (FORECEE) zabývajícím se výzkumem rizika vzniku rakoviny prsu, vaječníků, děložní sliznice a děložního čípku je jednou z 15 evropských organizací. „Cílem výzkumu je snížit jak výskyt zhoubných nádorů, tak i úmrtnost žen na tato zhoubná onemocnění,“ uvedl jeden z řešitelů projektu doc. Michal Zikán z Onkogynekologického centra kliniky. Ve čtyřletém projektu, který odstartuje v září 2015, budou vyšetřeny tisíce žen z několika států Evropy. Vědci budou analyzovat vzorky, které ženám lékaři odeberou při stěru z děložního čípku při běžné gynekologické prohlídce. Zkoumány budou změny ve stavbě a funkci DNA nádorových buněk i přítomnost původců infekce ve vzorcích stěrů z děložního čípku. Kombinace takových markerů může předpovědět míru rizika vzniku určitého typu rakoviny ženských orgánů u konkrétní ženy. Vědci předpokládají, že ve výsledku budou mít možnost ovlivnit prevenci i léčbu zhoubných nádorů. „Máme již dnes řadu možností jak těmto chorobám předcházet a léčit je. Důležité však je zjistit riziko vzniku nemoci u širší populace včas. Právě k tomu by nám měly pomoci výsledky projektu FORECEE,“ dodal doc. Zikán k možnostem výzkumu, který vede University College v Londýně. Jejím členem je například neurolog John O‘Keefe, který v roce 2014 získal Nobelovu cenu za objev buněk, které mozku pomáhají v prostorové orientaci.
Postgraduální studenti
V roce 2014 získala 1. LF na vědu a výzkum dotaci zhruba 350 milionů korun, z toho 150 milionů korun byly účelové prostředky. V porovnání s rokem 2010 se celkový objem peněz téměř nezměnil, ale změnil se poměr institucionální (210 mil. v r. 2010) a grantové (105 mil. v r. 2010) podpory. „Bohužel v poslední době klesají dotace na vědu z univerzity, potažmo ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Přes tento pokles je evidentní, že máme řadu schopných týmů, protože v získávání grantů se meziročně zlepšujeme. Pokles institucionálních prostředků tak přichází kontinuálně se zvyšováním vědeckých úspěchů fakulty. Problém je v tom, že granty jsou, ve srovnání s institucionálním financováním, relativně krátké, zpravidla tři roky,“ poukázal děkan Šedo na existenční nejistotu vědců, jež se navíc zvyšuje při vědomí toho, že úspěšnost získání prostředků se u grantových agentur pohybuje kolem 5 % a méně. Trend grantové politiky považuje prof. Šedo za nevýhodný, lépe strategicky by se fakultám pracovalo, pokud by disponovaly větším objemem institucionálních prostředků a mohly tak vědu lépe plánovat do budoucna.
Větší oporu by získali také studenti postgraduálního doktorského studia, které je z prostředků na vědu na fakultách rovněž financováno. Například na 1. LF UK studuje nyní v doktorských programech přibližně 940 studentů, lékařů teoretických i klinických oborů, kteří bádají v medicíně. Náročné studium dokončí jen polovina z nich. Stipendia pro doktorandy se podle ročníku pohybují v rozmezí od 6300 do 8800 měsíčně, další peníze mohou studenti dostávat z výzkumných grantů svých školitelů. Mají ale obvykle nižší příjmy, než kdyby pracovali na celý úvazek v nemocnici. „Podle mzdových tabulek docent dosahuje výrazně nižšího platu než třeba atestovaný lékař v krajské nemocnici. Akademická kariéra tedy není příliš atraktivní a naším úkolem je najít cestu jak u ní naše nejlepší adepty udržet,“ říká děkan Šedo a dodává: „Když nebudeme postgraduální studenty podporovat, nevyroste nám další generace špičkových odborníků, z nichž se rekrutují budoucí docenti a profesoři – tedy klíčové osoby jak pro výuku, tak pro kontinuální akademický rozvoj jednotlivých lékařských disciplín. Politici si občas neuvědomují, že věda na lékařských fakultách není jen jakýmsi akademickým folklórem, ale že je přímou podmínkou kvalitní péče o pacienty v budoucnosti.