Otok kloubu může vzniknout z mnoha příčin. Proto je lépe vyhledat odborného lékaře tehdy, pokud se otok objeví a ani po týdnu naší péče pomocí dostupných mastí a chlazení neustupuje. Lékař pak musí odlišit, zdali jde o otok kolemkloubních struktur či náplňě kloubu, kdy je třeba provést punkci a odeslat punktát na speciální vyšetření ke zjištění příčiny.
Příčinou otoku kloubu může být jakýkoli úraz, pohmoždění, přerušení vazů a také zlomenina. Rovněž na přetížení reaguje kloub otokem a náplní. Dále sem patří široká skupina zánětů kloubů, tzv. infekční artritidy, které dělíme na hnisavé (vyvolané bakteriemi či viry), přímé infekce kloubů (při infekčních a parazitárních onemocněních) a věřte, ještě dnes se setkáváme s tuberkulózními záněty kloubů.
Největší skupinou je osteoartróza a musím se zmínit i o tzv. reaktivní artritidě – definované jako nehnisavý zánět kloubu, který vzniká jako reakce na infekci v organismu zhruba po jednom až dvou týdnech po jejím průběhu. Často vzniká po infekcích horních cest dýchacích, močového traktu, střevního traktu, kůže. Obvykle postihuje velké klouby těla.
Zánět kloubu vzniká rovněž po podání některých očkovacích látek jako reakce na tuto látku. Otok kloubu je způsoben zánětlivými onemocněními – revmatoidní artritidou, což je časté, obvykle těžké, zánětlivé kloubní onemocnění, s hlavním výskytem u mladých žen. Je charakteristické dlouhodobým zánětem s různým průběhem, často se postupně zhoršujícím, který vede k invaliditě.
Dále též lupenka může vést k otokům kloubů. Velkou skupinou jsou též otoky a kloubní poruchy způsobené krystaly, tedy dávno lidem známou dnou, popsanou asi nejlépe Hippokratem již v pátém století před naším letopočtem, která lidský rod postihuje od prvopočátku.
Dále uvedu sekundární dnu, kde jsou její příznaky stejné jako u primární dny, ale způsobené prvotně jinými, většinou těžkými onemocněními krve, nádory, ledvinovou nedostatečností, také může být vyvolaná některými léky a endokrinními chorobami.
Velký pozor musíme dát na nádory kloubů, metastázy a otok jako průvodní projev tohoto onemocnění. Samostatnou kapitolou je intermitentní hydrops neboli občasný otok kloubů, definovaný jako periodicky se vyskytující otok kloubu bez ohledu na věk, většinou nebolestivý, u kterého nezjistíme příčinu a který se zakládá na typickém klinickém obrazu, bez přítomnosti laboratorních a rtg změn.
Revmatoidní artritida – nebezpečný nepřítel
Jednou z příčin ztuhlosti a otoku kloubů může být revmatoidní artritida, což je chronické zánětlivé onemocnění. Toto onemocnění se nezřídka plete s osteoartrózou, která, byť má podobné příznaky, není zánětlivým onemocněním, ale projevem opotřebení určitého kloubu, například v důsledku věku. Revmatoidní artritida patří mezi takzvaná autoimunitní onemocnění.
Ve zdravém těle imunitní systém bojuje proti infekcím a udržuje zdraví organismu. V případě revmatoidní artritidy však porucha imunitního systému způsobuje zánět v oblasti kloubů doprovázený bolestí a otokem. Po čase dochází u osob s touto chorobou k destrukci kosti a chrupavky, kterou ruku v ruce doprovází bolest a ztuhlost kloubů.
Bolesti a otoky kloubů způsobují zpravidla větší či menší omezení jejich funkce. Tyto nepříjemné projevy zdravotního problému jsou tedy obvykle důvodem k návštěvě lékaře. Ten stanovuje postup se zaměřením na zjištění příčiny příznaků a stanovuje diagnózu podle anamnézy, klinického vyšetření a rtg vyšetření. Mimochodem také využívá laboratorních vyšetření z krve, aby byl schopen odlišit zánětlivé a nezánětlivé onemocnění.
Osteoartróza přibývá s věkem
Nejčastější příčinou bolestí kloubů, zejména těch vláhonosných, tedy kyčelních a kolenních kloubů, je osteoartróza. Není to onemocnění pouze kloubní chrupavky, ale i ostatních kloubních tkání. Hovoří se o postižení dvanácti až patnácti procent populace. Největší výskyt je ve věkové skupině nad šedesát pět let, kde se týká až padesáti procent populace.
Toto onemocnění má progresivní charakter a vede většinou k rychlému poklesu funkce kloubu – omezení hybnosti, zhoršení kvality života, kdy je nutné používání francouzských holí či jiných ortopedických pomůcek. Bohužel často si vyžádá také operační řešení, v těžkých stadiích pak totální endoprotézu postiženého kloubu.
Žádná z teorií, která se zabývá příčinami onemocnění, zcela přesně problematiku neobjasňuje.
Prvotní a nejdůležitější změnou je složení chrupavky související s úbytkem určitých látek, kdy dochází ke snížení pružnosti chrupavky. U artrózy se jedná o bolestivé funkční omezení v příslušném kloubu s náklonností ke kloubním zatvrdlinám, degenerativním změnám a chybnému postavení kloubu. Bolesti jsou typické krátkodobým trváním na počátku pohybu, často kombinované se ztuhlostí kloubů. Vystavení chladu vede k zesílení bolestí. Nejčastěji jsou postiženy klouby kyčelní, kolenní, klouby prstů a rukou.
Příznaky onemocnění
Oteče vám občas koleno? Že to zase přejde, že to nic nebude? Nemusí to tak být. Bohužel se může jednat o první příznaky onemocnění vašeho pohybového aparátu. Většinou se jedná o ponámahové bolesti, které se dostavují po sportu nebo namáhavé fyzické práci. Takovéto projevy se léčí zejména režimovými opatřeními, kterými chápeme snížení nároků na kloub – omezení nošení těžkých břemen, omezení chůze po nerovném terénu, dále omezení některých aktivit.
Týká se to například práce vkleče či dřepu, dále skoků a běhu. Vhodné je nošení obuvi s měkkou podrážkou a nízkým podpatkem, včasné použití hole na zdravé straně těla a omezení sportovních aktivit, jako je například lyžování, bruslení a další sporty kladoucí značné nároky na určité klouby. Významné u řady osob je také snížení jejich váhy, neboť značná část populace trpí nadváhou.
Ta samozřejmě znamená zvýšenou zátěž zejména pro klouby dolních končetin. Hlavní je však samozřejmě samotná fyzikální léčba, tedy jednotlivé léčebné techniky, do kterých patří zejména ultrazvuk, magnetoterapie, laser, akupunktura, vodoléčba, aplikace tepla a chladu ve snaze ovlivnit svalové stahy a bolest, dosáhnout zlepšení pohybu posilováním svalů a udržení rozsahu hybnosti kloubů. Pohybová léčba se provádí za účelem snížení svalového stahu, odstranění spoušťových bolestivých bodů, posílení oslabených svalů a jejich zapojení do mechanismu chůze.
PŘI LÉČENÍ OTOKŮ
Pokud nepřinese aplikovaná léčba žádoucí výsledky, zahajuje se místní léčba za použití gelů, mastí a analgetik. Při nedostatečném efektu analgetik pak nastupují takzvaná nesteroidní antirevmatika.
O použití konkrétního medikamentu je vhodné se poradit s odborníkem.
Připravil MUDr. Martin Švagr,