Pacient by se měl lékaře ptát, kolik operací udělal

Rozhovor Zdraví.Euro.cz

David Marx, předseda České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví, se zabývá především akreditacemi nemocnic, které mají zvýšit bezpečnost pacientů. Jak se však může na bezpečnosti nemocnice podepsat velký nedostatek kvalifikovaného personálu?

Odchody kvalifikovaných lékařů z nemocnic se množí. Například z nemocnice v Pardubicích v poslední době odešlo 5 druhoatestovaných lékařů a na jejich místo přišlo 5 absolventů, rozpadl se chirurgický tým, je nedostatek kvalifikovaných lékařů na porodnickém oddělení. Podle ředitele nemocnice není kvalita péče ohrožena. Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem chybí 24 lékařů a 28 sester. Opět - kvalita zdravotní péče není podle vedení ohrožena. Do jaké míry může podle vás ovlivnit nedostatek lékařů kvalitu péče v nemocnicích?

Nepochybně ano. Je ale fakt, že při hodnocení přiměřenosti počtu lékařů je třeba brát v potaz nejen jejich absolutní počet a formální vzdělání (atestace), ale i jejich kompetence – tedy, zda jsou odborně schopni dané lékařské úkony vykonávat. To, že lékař má nebo nemá atestaci, ještě neříká nic o tom, zda daný výkon umí nebo neumí provádět. Pokud atestaci nemá, neznamená to nutně, že je špatný lékař. Může už mít potřebné zkušenosti a pouze je provádí pod dozorem. A naopak lékař, který má dvě atestace, není garancí, že bude provádět činnosti kvalifikovaně. Je tedy potřeba nebrat v úvahu pouze celkový počet lékařů, ale i s jejich strukturu v rámci nemocnice.

Takže konkrétně - pokud z krajské nemocnice odejde pět druhoatestovaných lékařů a místo nich přijde pět absolventů, dá se říci, že je ohrožena kvalita péče?

Pokud by to bylo tak, že se na to samé místo kvalifikovaného a zkušeného lékaře přijde absolvent, tak jistě to může být riziko. Ale muselo by se to posoudit v kontextu té konkrétní nemocnice. Obecně je v českých nemocnicích lékařů s vyšší kvalifikací hodně, zejména ve větších nemocnicích. Pokud dojde k situaci, kterou popisujete, na oddělení, kde je celkem 11 lékařů a z jich 10 mají dvě atestace, tak to jako problém nevidím, protože tam je zajištěna kontinuita. Pokud však na takovém oddělení pracuje deset lékařů a jenom jeden má dvě atestace, tak to problém je.

Existuje tedy nějaké objektivní měřítko, na základě kterého si může pacient ověřit, že je v nemocnici zajištěna péče tak, jak má?

Objektivní měřítko neexistuje, to funguje pouze na bázi požadavků pojišťoven, které jsou v mnoha případech nadsazené a neodpovídají reálné potřebě. Je totiž potřeba posuzovat to, jaká je v nemocnici v dané chvíli struktura pacientů. Pacient by tedy mohl např. požadovat, aby mu pracoviště ukázalo personální plán. Oni musí vědět, kolik potřebují plně kvalifikovaných lékařů na určitý počet pacientů a doložit, na jakém základě ten personální plán stanovili. Ten bude jinak vypadat na oddělení, kde mají standardní internu a jinak bude vypadat tam, kde mají intrervenční kardiologii, a potom to porovnat se skutečností.

Co říkáte následující výpovědi lékařů v diskusi na webu Zdraví.Euro.cz. „Pokud je na standardním lůžkovém oddělení jeden schopný dvouatestovaný lékař, tak bych situaci viděl ještě jako velmi dobrou. Bohužel se denně setkávám jako konziliář a šéf JIP se situací, že standardní oddělení de facto vede lékař s jednou atestaci nebo i před ní a pacienty často nikdo zkušený nevidí několik dní“. Podobných příspěvků je více. Je to v pořádku?

Obecně to není v pořádku. Ale nemůžu obecně konstatovat, že na třicetilůžkovém či šedesátilůžkovém oddělení musí být čtyři druhoatestovaní a sedm neatestovaných lékařů. Takhle se to říci nedá.

Takže podle vás si běžný pacient nemůže ověřit, zda je nemocnice i přes odchody lékařů bezpečná? Podobně jako si cestující autobusem na dálkovou trať může ověřit, zda řidič dodržel předepsaný odpočinek?

Pacient se může zeptat, jestli má lékař nějakou specializovanou způsobilost, na to má právo. To, že se na to pacienti neptají, je dáno tím, že se doktorů bojí. Pacient v evropském stylu by se zeptal, jaké vzdělání mají lékaři, kteří ho budou operovat, jestli ty výkony už prováděli, zda k tomu mají speciální licenci (například k provádění laparoskopie), kolik jich provedli a jakou mají úspěšnost.

Z některých nemocnic odcházejí ve velkém množství lékaři. Vedení nemocnice tvrdí, že kvalita péče není ohrožena, doktoři, kteří zůstali, tvrdí, že kvalita péče ohrožena je. Jak může novinář zjistit, kdo z nich má pravdu?

To by musel udělat analýzu. Měl by po vedení požadovat, aby mi sdělilo, kolik tam mají lékařů, jakou mají specializovanou způsobilost, k čemu jsou kompetentní a proč – na základě čeho smějí dělat tyto konkrétní úkony. Měl by se podívat do operačních protokolů – kdo dělal jaké operační protokoly, zda k tomu mají kompetence. Obecná čísla vám nic neřeknou, protože nevíte, kdo byl v danou chvíli při výkonu přítomen. Například v pražských nemocnicích, nemáte nedostatek druhoatestovaných lékařů. Ti ale často konají jiné činnosti a o pacienty se bezprostředně starají jen mladí doktoři.

Co by se podle vás mělo stát v případě, kdy se pacient či jiná kontrola podívá do operačních protokolů a zjistí, že na daném oddělení specializované výkony provádějí lékaři bez příslušné kvalifikace?

Pokud chce oddělení dál tu péči poskytovat, tak si musí sehnat lékaře, který ji bude na patřičné úrovni schopen zajistit.

Což při dnešním nedostatku lékařů není prakticky reálné…

Tak nemůžou tu péči poskytovat. Pacient nemůže být znevýhodněn tím, že dostane infarkt ve čtvrtek, kdy slouží nezkušený lékař a nikoliv v pátek, kdy slouží primář. Je povinností ředitele nemocnice, aby péče byla poskytovaná na stabilní úrovni kvality.

Neměl by mít podle vás pacient nárok na to, aby věděl, které konkrétní nemocnice neposkytují péči na požadované úrovni z hlediska personálního zajištění?

Já si myslím, že by to bylo obtížně realizovatelné. To se snažil provést exministr David Rath, který chtěl, aby bylo jasně stanované, např. kolik druhoatestovaných lékařů musí mít daná nemocnice. Jak jsem však už řekl, to není objektivní měřítko. Dal by se ale sestavit seznam těch lékařů, u nichž kompetence odpovídají poskytované péči, a u kterých ne. Ale protože by data poskytovala sama zdravotnická zařízení, tak si myslím, že by to nebylo reálné.

Rozhovor s Milanek Kubkem, prezidentem ČLK na toto téma čtěte na webu Zdraví.Euro.cz zítra

Iva Bezděková, www.Zdravi.Euro.cz