Od výměny ministra před zhruba dvěma léty prodělal resort zdravotnictví na Slovensku podstatné změny k horšímu. Nový ministr MUDr. Roman Kováč, známý federální odborový předák, který chtěl kdysi hájit zájmy dělného lidu, změnou členství ve straně (z HZDS do SDKU), změnil i své postupy v neprospěch nemocných, kteří jsou odkázáni na jeho rozhodnutí.
Úpadek zdravotní péče je u lidí obecně znám. Poslední reformní opatření včetně financování vedou až k tomu, že pacienti se stávají rukojmími Všeobecné zdravotní pojišťovny (VšZP). Ministr se zaštiťuje zákony EU, které musí respektovat, a ředitel VšZP ministrem, který s jeho kroky souhlasí. Nekompromisnost ministra k pacientům, lékařům a zdravotnímu personálu je neporovnatelná s maximální tolerancí k čtvrtému nejdůležitějšímu muži ve svém úřadě. Sekční ředitel byl prokazatelně přistižen při přebírání úplatku 2,5 mil. slovenských korun, vzat do vyšetřovací vazby před několika týdny, ale ministr ho nadále ponechal ve funkci. Teprve na nátlak členů vlády z SDL ředitel poslal rezignaci z vězeňské cely. Ministr odůvodnil svůj postup ctěním presumpce neviny. Nejvyšší kontrolní úřad po rozsáhlé kontrole VšZP zjistil vážné nedostatky v hospodaření největší pojišťovny. Ve hře je mnoho miliónů, protože např. VšZP poskytla zálohu dodavateli ve výši téměř 9 mil. korun, i když v soutěžních podmínkách záloha nebyla dohodnutá; uhradila pětidenní kurz zaměstnancům v ceně 16,5 tisíce na osobu a den; zaplatila 4,6 miliónu za práce, bez toho, aby byl o nich vyhotoven soupis; zakoupila drahou stolní jednací soupravu za 1,4 mil.; zaměstnanci pobírají nepřiměřené platy; staví nákladné pobočky s luxusním zařízením; 87 mil., které dostala navíc z privatizace, nemá podložené smlouvou atd. Přes zjištěné nedostatky VšZP se rozhodla investovat půl miliónu do nových informačních systémů. V době, kdy Nejvyšší kontrolní úřad zjistil nedostatky v hospodaření VšZP, předložil její ředitel, se souhlasem ministra, nemocnicím a lékařům smlouvy, které jednoznačně byly označeny za likvidační. Nemocnice po jejich podepsání mohou přijmout o desetinu pacientů méně. Jenom tolik může pojišťovna proplatit. Ministr nerespektuje zvýšené náklady nemocnic ani růst inflace a nelíbí se mu počty hospitalizovaných ve srovnání se zeměmi EU. Stát podle něj zadluženým nemocnicím nepomůže, protože nemá potřebné dvě miliardy. Proto budou do nemocnic přijímány jen akutní případy, jako je tomu v Dětské fakultní nemocnici v Bratislavě, ale i v Topolčanech, Michalovcích a v dalších. V kardiochirurgickém centru v Košicích je vytvořen pořadník a jen 14 pacientů měsíčně může být odoperováno. Na operace se čeká čtyři měsíce a tak se stává, že pozvaný pacient se nedostaví, protože zemřel. Primáři jsou v nezáviděníhodné situaci, neboť těžko mohou předpokládat, který z pacientů čekací dobu přežije. Podle primáře tamější nemocnice, evropský standard kardiochirurgických výkonů je 800 na milión obyvatel. V Prešovském a Košickém kraji to bude 160 výkonů na 1,2 mil. pojištěnců VšZP. Pojišťovna doporučuje některým okresům jen neodkladné nemocniční ošetření a potom pokračovat pouze v ambulantním, čímž může dojít k ohrožení zdraví a života pacientů. V mnoha nemocnicích hrozí propouštění 50 až 100 pracovníků. Personál se snaží uplatnit především v ČR a v Rakousku, ale jejich odchodem zaniknou některá oddělení a stát přichází o kvalifikované síly. Situace je krajně napjatá. Nemocnice ovládla obava a nejistota, ale co je nejhorší, vytváří se prostředí pro korupci, v níž SR zaujímá nechvalné místo na úrovni některých jihoamerických republik. Nemocnice žádají, aby se vzniklým stavem zabývala celá vláda a nejen ministr a ředitel pojišťovny, protože u nich není žádná záruka nápravy.
LÝDIE GRECKÁ, Haló noviny, 17.4.2002