Nespokojení pacienti se obracejí také na Ministerstvo zdravotnictví - to se za rok zabývá šesti až sedmi sty stížností. Svaz pacientů a Občanské sdružení pacientů udávají, že za stejnou dobu řeší stížností několik tisíc.
Stížnosti na lékaře nejsou v Česku centrálně evidovány. Kromě uvedených institucí se mohou nespokojení pacienti obrátit i na Parlament, zdravotní pojišťovny nebo přímo na policii.
Přibližně čtvrtinu stížností, kterými se zabývá lékařská komora, vyvolalo nevhodné chování lékařů. Jsou hrubí, neochotní, stěžují si nemocní. Další jsou přesvědčeni, že je jejich lékař nedoléčil.
„V profesionálním psychologickém přístupu lékaře k pacientovi jsou skutečně dluhy,“ přiznává šéf lékařské komory David Rath.
Žádná dokumentace stížností neexistuje
Neetické chování zdravotníků tvoří i nemalou část stížností, které řeší Ministerstvo zdravotnictví. „Výrazně se však projevuje ještě jeden trend - zvyšuje se počet těch, které se týkají hospodaření nemocnic,“ říká mluvčí ministerstva Mario Böhme.
Stejně jako neexistuje centrální evidence všech stížností, které pacienti podali, nedá se ani zjistit, kolik z nich bylo uznáno za oprávněné.
Například Ministerstvo zdravotnictví však v roce 2001 uznalo téměř polovinu z 578 případů, které uzavřelo. Ministerským úředníkům přitom komplikuje vyřizování stížností na lékaře zastaralá vyhláška, která pochází z hlubokého socialismu roku 1958.
Západ tyto registry naopak má
V řadě zemí registr stížností existuje, ve Spojených státech je k dispozici i statistika úmrtí způsobených chybou lékaře. Podle ní jde o pátou nejčastější příčinu smrti pacienta.
Česko se začíná západním státům vyrovnávat v jiném trendu - stoupá počet soudních pří, které pacienti či jejich příbuzní s lékaři či nemocnicemi vedou.
Jeden z nejznámějších skončil nedávno u Okresního soudu v Hradci Králové, kde dostali dva lékaři podmíněný trest za to, že pacientovi vyoperovali zdravou ledvinu.
U jednoho z pražských obvodních soudů zase pokračuje spor pacientky s firmou, která provozuje polikliniku. Žena tvrdí, že se při infuzích na poliklinice nakazila žloutenkou typu C.
„Hon na doktory“ ČLK odmítá
Přibývající stížnosti a soudní pře vedou vedení lékařské komory k obavám, že začíná „hon na doktory“.
Myslí si to i kvůli připravované zdravotnické legislativě, která by měla umožnit, že trest za chybu při péči o pacienta by byl jednou z věcí, která zabrzdí lékařovu kariéru.
„Považuji to pro lékaře za velmi diskriminující,“ zdůrazňuje Rath. „Chceme, aby lékař na tom byl stejně jako třeba advokát nebo kterýkoli jiný živnostník. Ten se považuje na základě živnostenského zákona za bezúhonného, pokud mu soud výslovně nezakáže povolání vykonávat,“ vysvětluje.
Komora se také na „hon na doktory“ připravuje. Hodlá vydat knihu Právní sebeobrana lékaře a právní kancelář České lékařské komory zřídila telefonickou linku rychlé právní pomoci.
IVANA KNĚŽNÍKOVÁ, Hospodářské noviny, 5.2.2003