Uvědomuji si, že pro mnohé kruhy nejen ve zdravotnictví byla v srpnu špatná zpráva, že zrovna Emmerová bude ministryní zdravotnictví. Jsem přece známa svým odporem k převádění okresních nemocnic na obchodní společnosti. Naopak se o mně ví, že bych nejraději, aby nemocnice byly založeny na bázi neziskových organizací…
Takovým postojem dělám ale řadě lidí čáru přes rozpočet. Chápu je sice, ale nemohu jim v této věci poskytnout žádnou pomoc.
Já prostě považuji za nesprávné, aby peníze z veřejného zdravotního pojištění - a především s takovými penězi tato zařízení hospodaří - sloužily k vytváření zisku. A k ničemu jinému, než je vytváření zisku, obchodní společnosti směřovat nemohou.
Pravda sice je, že ta zařízení, která byla již na obchodní společnosti převedena a v gesci krajů fungují, se většinou postupně daří, za vydatné pomoci státu, oddlužovat, ale za jakou cenu?
Při současné drahotě ekonomických vstupů do provozu se dá vydělat prakticky jen šetřením na straně nákladů. Že se to tak skutečně děje, dokládá mj. fakt nižších mezd lékařů a ostatních zdravotníků v těchto zařízeních proti zařízením státním.
A obávám se, že další šetření může jít už jen na úkor kvality péče o pacienta. K tomu jako lékařka prostě nikdy svolení dát nemohu.
Zde je ovšem příslovečný „kámen úrazu“. Navíc je před volbami do krajských zastupitelstev a do Senátu, jichž se na Plzeňsku rovněž zúčastním.
Nedivím se tedy, že se zastánci obchodních společností ve zdravotnictví, rekrutující se především z řad pravicových stran, snaží zabít hned několik much najednou.
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
| Léčba Emmerovou |
Jednak chtějí znemožnit Emmerovou jako ministryni a pak i jako kandidátku do Senátu. A hlavně chtějí sami od sebe odvrátit důsledky toho, že voliči nejsou zdravotnictvím na obchodním základě zrovna nadšeni.
Takže zjevně proto zklamaní uchazeči o případné lukrativní posty ve statutárních orgánech zdravotnických zařízení, a. s., stále častěji a dost agresívně kritizují mé počínání.
Například v souvislosti s podpisem a následným pozastavením vyhlášky o lécích. Přitom mnozí z nich, na rozdíl od občanů, kteří by pak na některé léky skutečně více dopláceli, dobře vědí, že z procedurálních důvodů bylo lépe vyhlášku podepsat a pozastavit, než ji nepodepsat.
Můžeme také ovšem slýchat slůvka slaďoučká. Třeba o tom, jak to v nemocnicích převedených na obchodní společnosti krásně běží a jak jsou tam všichni spokojeni.
Slůvek bezkonkurenčně nejsladších jsem se v prvním případě dočkala mj. od senátora MUDr. Přemysla Sobotky, který na mě hned vyrukoval s odstoupením, a ve druhém případě od krajana, hejtmana Plzeňského kraje MUDr. Petra Zimmermanna, který do médií rozeslal mně adresovanou výzvu s nadpisem „Paní ministryně, nestrašte lidi“.
Moc mě mrzí (a myslím to upřímně), že kupříkladu senátora Sobotku jsem setrváním ve funkci velmi zklamala a že jej to nyní možná trápí. Ale jsem přesvědčena, že jsem konala správně.
Stručně k dalším dvěma častým kritikám. I já jsem pro změnu zákona o zdravotní péči i co do zacházení se zdravotní dokumentací. Jsem pro to, aby bylo možno ji za určitých zákonných opatření vydávat pacientům i pozůstalým. Na takovém zákoně se pracuje a jistě bude možno do něj vtělit i k tomu příslušné formulace.
Zatím však platí zákon původní a já jej v žádném případě porušit nehodlám. Ostatně opět by mne nejspíš za to někdo z mých protivníků zkritizoval…
Pokud jde o nucenou sterilizaci romských žen, nejde o „moje téma“. Byla jsem v této souvislosti oslovena panem ombudsmanem a shodli jsme se, že k vyšetření zmíněné kauzy ustavím ústřední znaleckou komisi. Ta se bude věcí zabývat a výsledky své práce nám v termínu, o němž zatím není rozhodnuto, sdělí.
Případné další kritiky si dovolím odkázat na dobu, kdy Poslanecké sněmovně předložím svoji koncepci českého zdravotnictví.
Vím sice, že to je pro ně druhá špatná zpráva, neboť s největší pravděpodobností už bude po termínu voleb, čímž přijdou o hlavní čas pro své spanilé výpady, ale i já mám v nové funkci nárok na sto dnů hájení. A ty si hodlám uhájit.
Milada Emmerová, Právo