Co je paranoia?
Co se dozvíte v článku
Paranoia je duševní porucha, která je lidmi často nesprávně zaměňovaná s paranoidní schizofrenií. Jedná se o poměrně rozšířené onemocnění, pro které jsou typické bludy a přehnané i nepodložené představy o vlastním nebezpečí.
Termín paranoia v roce 1883 poprvé použil psychiatr Emil Kraepelin, který tímto způsobem označoval chorobné iluze, které nenarušovaly ostatní intelektuální schopnosti pacienta. Postupem času se tento pojem ale začal spojovat spíše s popisem falešných představ a obav z pronásledování. Dodnes toto označení není psychiatry používáno zcela jednotně.
Příčiny paranoi
Příčin, které podle odborníků mohou vést až k rozvoji paranoi, je celá řada. Dispozice k rozvoji onemocnění mohou lidé získat už v dětství, a to hlavně v případě zavržení ze strany rodiny, typicky se tak děje u dětí, jejichž matka nedokázala uspokojit jejich citové potřeby.
Existují poměrně přesvědčivé náznaky, že základ nemoci může být položen již v prenatálním věku dítěte, zejména za předpokladu, že matka dítě odmítá nebo jej zatěžuje drogami. Dále se tak může stát i během zvláště stresujícího porodu, ale také v dalších klíčových emociálních a vývojových etapách člověka – typicky v pubertě a raném dětství.
Míváte pocit, že vás někdo pronásleduje?
Na psychický stav pak může mít vliv také nedostatek mnohých živin, například vitamínů B-komplexu a hořčíku. Důležitý je v tomto ohledu hlavně dostatek vitamínu B9. Za obtížemi pak údajně stojí i poruchy některých orgánů a metabolismu, typicky jater, ledvin, slinivky, žaludku, žláz z vnitřních sekrecí, poruchy cév či zásobování mozku kyslíkem. Velmi častou příčinou pak bývá užívání návykových látek, typicky drog.
Druhy paranoii
Paranoia se u pacientů může vyskytovat v mnoha podobách. Tady jsou některé příklady jejích druhů:
- Perzekuční paranoia – nemocný se bojí, že ho někdo pronásleduje
- Kverulantská paranoia – nemocný se domnívá, že jej ostatní nemají rádi
- Žárlivecká paranoia – chorobná žárlivost, která může vést až k fyzickému útoku, vraždě či sebevraždě
- Davová paranoia – posedlost rituálními obřady, tanci
Příznaky paranoi
Obecně se dá říct, že je pro paranoiu typických pět znaků, konkrétně se jedná o:
- Pocit, že člověk vládne zvláštním silám a pomocí nich plní důležitý úkol
- Přesvědčení, že je člověk pronásledován mimozemšťany, tajnými službami či démony
- Konspirační teorie a představy o tom, že je svět řízen temnými silami v pozadí
- Pocitem, že člověku někdo ovládá mozek
- Pocitem, že je člověk postavou z některého románu, filmu či počítačové hry
U nemocných se samozřejmě vyskytuje spousta dalších příznaků, které mohou být společné s jinými duševními poruchami. Pacienti bývají přecitlivělí, přehnaně vztahovační, podezíraví i sebestřední. Může se u nich objevovat emocionálnost i hysterie či sklon k citovým úrazům. Tito lidé mívají obecně problém odpouštět a po hádce se udobřit.
Výjimkou u nemocných není ani manipulace, neustálé omílání problémů, snaha dokonale ovládnout každou situaci či neschopnost konstruktivně řešit citové problémy. U některých jedinců se může objevit agresivita, a dokonce i myšlenky a pokusy o sebevraždu.
Příznaky se u jednotlivých pacientů mohou znatelně lišit. Co se ale zpravidla objevuje u každého z nich, jsou bludy. Typicky má dotyčný pocit, že je pronásledován, tehdy mluvíme o takzvaném stihomanovi. Jeho blud se ale může týkat i například i omezování práv, typicky cesty ke slávě, v tomto případě se jedná o slavomana nebo také megalomanický blud.
Diagnostika a léčba
Vzhledem k tomu, že se paranoia v mnoha ohledech prolíná s celou řadou jiných psychóz, je velice obtížné nemoc diagnostikovat pouze na základě příznaků. Nepřidává tomu ani fakt, že velká část paranoiků si od dětství vybuduje velmi dobrou schopnost se přetvařovat a tvářit se jako zdravý člověk. K zvláště dobrým výkonům se nemocný člověk dokáže vyhecovat před lékaři a jinými odborníky, kteří se ho snaží diagnostikovat. Na ostatní proto velice typicky působí jako příjemná, veselá a láskyplná osoba. Pokud má ale pozorovatel s těmito lidmi zkušenost, může si u pacientů všimnout mírné tenze či hysterie.
Aby byla léčba úspěšná, je navíc nutné, aby si nemocný svou nemoc nejprve uvědomil a přijal ji. Vzhledem k tomu, že přesvědčení o vlastní pravdě je jedním z hlavních příznaků nemoci, je nemožné léčit někoho, kdo si nepřipustí, že je skutečně nemocen. V opačném případě může v léčbě vidět důkaz toho, že ho chce někdo unést, experimentovat na něm či ho izolovat od okolního světa.
Co se týče samotné léčby, pokud pacient uzná, že ji potřebuje, je celoživotní. Typicky se během ní užívají psychotika v kombinaci s terapií a jinými psychiatrickými metodami. U některých jedinců je nutná i dočasná hospitalizace, a to typicky v případě, kdy lékař uzná, že by tento člověk mohl být nebezpečný sobě nebo svému okolí.
Na závěr je nutné říct, že ne každý projev nedůvěry je paranoia. Do určité míry se jedná zcela o přirozený jev, který je mimo jiné ovlivněn životními zkušenostmi či zážitky z dětství. Pozor by si měl člověk začít dávat až v momentě, kdy mu tyto stavy začnou negativně zasahovat do jeho života, či v momentě, kdy překročí hranici zdravého rozumu (tvrzení, že je pacient postavou ze seriálu, má nadpřirozenou moc a podobně).
Zdroj: poradimesi.cz, mojezdravi.cz, wikipedie.cz