když vám nejen nepomůžeme, ale alespoň nebudeme škodit. Ale ani před tím se někdy nezastavíme. Nevím, jak jinak hodnotit fakt, že Poslanecká sněmovna odmítla v prvním čtení vládní návrhy zákonů o zdravotní péči a o zdravotnických zařízeních. Spíše než za čin svojí povahou neutrální označil bych to za čiré škůdcovství. Oba zákony totiž nabízely občanům mnoho. Ten první řadu nových prvků v uplatnění občanských a spotřebitelských práv, mimo jiné i rovná práva klientů ústavů sociální péče a domovů důchodců na zdravotní péči hrazenou veřejným zdravotním pojištěním. Druhý návrh činil transparentním proces regulace zdravotnických zařízení a reformy veřejné správy ve zdravotnictví a obsahoval další krok v kontrole využívání finančních prostředků. Svůj díl viny nese ovšem také ministr zdravotnictví Bohumil Fišer. Již před mnoha měsíci Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče upozorňoval na špatné řízení legislativního procesu, na chybějící zadání a nekompetenci řady úředníků, na neschopnost psát právním jazykem země svobodných občanů. Připomeňme peripetie projednávání v Legislativní radě vlády i nezměrné úsilí, které napodruhé tato rada vynaložila, aby dopracovala návrhy do stavu, jenž by odpovídal společenskému vývoji. Přitom stačilo, aby ministr Fišer myslel na blížící se volby a předložil zákony alespoň o půl roku dříve. Za selhání hlavy resortu pokládám i to, že před projednáváním zákona nereflektoval dostatečně mediální kampaň kolem léčitelství a kauzu doprovodil pro mnohé provokativními slovy o tom, že on v nadpřirozené schopnosti nevěří. Přitom je zřejmé, že léčitelé mají především schopnosti zcela přirozené, zejména dovednost vcítit se více a hlavně přesvědčivěji do situace pacienta, než se to dnes daří lékařům. Ostatně i zdravotníkům ministr nezvládnutím přípravy a prosazení uvedených zákonů uštědřil krutou ránu, protože na tyto normy již léta čekají a potřebují je. Místo toho zůstává v platnosti legislativa z let šedesátých. Můžeme se radovat, že Sněmovna, která se zostudila transplantační kauzou, alespoň „strpěla“ projednávání transplantačního zákona, že se uvolila dále projednávat vládní (škoda že i poslanecký) návrh zákona o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání a o dalším vzdělávání zdravotnických pracovníků. Na jeho osudu budeme moci hodnotit, jak to jednotlivé poslanecké kluby i jednotliví poslanci myslí se zdravotnictvím a s lidmi, kteří svojí prací zdraví podporují a navracejí, jak respektují pravidla Evropské unie a náš zájem do Unie vstoupit.
Jiří Schlanger - předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, Právo, 22.12.2001