Podle hrubých odhadů bylo ve světě na konci loňského roku 36 milionů lidí postižených virem HIV, který způsobuje onemocnění AIDS. Roční náklady na kombinovanou terapii jednoho pacienta se u nás pohybují v rozmezí od 650 tisíc Kč do 1 milionu Kč, což je částka, kterou si v nejvíc zasažených rozvojových zemích nemůže dovolit prakticky nikdo.
Odhaduje se, že loni přibylo ve světě přes pět milionů nově infikovaných, převážně v subsaharské a jižní Africe, které jsou nejchudšími částmi planety. (V ČR bylo k 31. 12. 2000 zjištěno 500 HIV pozitivních, ale ani toto číslo není přesné, protože se týká jen vzorku lidí, kteří toto vyšetřeni absolvovali). Jedním z řešení pro rozvojový svět se měla stát nabídka indické firmy Cipla, která vyrábí Duovir, kopii přípravku Combivir, jehož výrobcem je britská farmaceutická společnost GlaxoSmithKline (GSK). Roční dávkování indického preparátu přijde na 350 amerických dolarů (13 230 Kč), zatímco za stejné množství britského se platí 10 000 USD.
Peníze jsou až na prvním místě
Podle názoru některých zainteresovaných by ale například v subsaharské Africe aplikace tohoto přípravku vybrakovala už tak dost vyčerpané fondy, a to i přes jeho příznivou cenu. Mimo velká města totiž ve většině zemí nefunguje dostatečná medicínská infrastruktura, která by zajistila komplexní dávkování léku, jenž se podává formou tzv. troj-koktejlu. Vedle toho se ale objevil i další, vcelku pochopitelný problém, proč se Combivir zřejmě nebude moci distribuovat: duševní vlastnictví firmy GSK. je patentově chráněno. Proto britská společnost zaslala indickému výrobci varováni, že případný prodej Duoviru „bude znamenat vážné porušeni exkluzivních patentových práv GSK“. Podobných dopisů rozesílají farmaceutické společnosti každoročně stovky, ale právě tento vyvolal negativní odezvu ze strany aktivistů bojujících za práva nemocných AIDS. Vzhledem k tomu, že Indové chtěli svůj přípravek vyvážet především do Ugandy a do Ghany, viní aktivisté firmu GSK, že „peníze jsou pro ni důležitější než zdraví člověka“.
Indie si z patentového práva zatím těžkou hlavu nedělá
Britská společnost, která je mimo jiné významným mecenášem a navíc průběžně snižuje ceny, ale argumentuje, že po odeslání zcela rutinního dopisu nepodnikla proti indické firmě dosud žádné další kroky, a to i přesto, že mnohonásobně levnější Duovir má být v nejbližší době registrován v Ghaně a v některých dalších afrických zemích. V Indii a vedle ní i v řadě dalších zemi, jako je Argentina, Brazílie, Thajsko nebo Egypt, nejsou patentové normy dosud uznávány. Léky, ale i další „značkové“ zboží, které tyto země okopírují, proto zcela volně vyvážejí všude tam, kde je seriózní přístup k ochraně duševního vlastnictví rovněž víc než vlažný. Nicméně většina producentů pirátských napodobenin se zavázala, že v souladu s dohodou Světové obchodní organizace (WTO) o ochraně duševního vlastnictví přijme v roce 2005 mezinárodní patentové normy. Představitelé některých charitativních organizací se už dnes obávají, že se pak přísun srovnatelných a přitom levných léků do nejchudších zemi zastaví. Podle nich je rovněž třeba očekávat, že se ceny léků drasticky zvýší. V této souvislosti zmiňují například Pákistán, který patentové právo uznává už nyní a kde je cena antibiotika ciprofloxacin určeného k léčbě těžkých průjmových onemocnění osmkrát vyšší než v Indii.
Nevytvářet zbytečné precedenty
Likviduje tedy lobby velkých farmaceutických koncernů schopnost chudých zemi poradit si po svém s vysokými cenami, které jim diktuje vyspělý svět? „Ochrana duševního vlastnictví za každou cenu je pro nás jakousi mantrou, protože na ní závisí celý farmaceutický průmysl,“ řekl listu Financial Times Joe Zammit-Lucia z cambridgeské poradenské společnosti Pharma Consultancy. Proto je podle něj situace i na zdánlivě bezvýznamném ghanském trhu nebezpečným precedentem. Ze stejného důvodu jsou farmaceutické firmy neústupné vůči všem výrobcům, kteří po světě distribuují levnější verze léků. Světová zdravotnická organizace (WHO) totiž před časem zveřejnila, že ve světě existují kopie 95 % všech základních léků. Vzhledem k tomu, že chráněné preparáty jsou pro rozvojový svět většinou nedostupné, je po levných napodobeninách velká poptávka. Uznání ochranné známky by přitom nemuselo znamenat až takovou zátěž (v tom se shodují i aktivisté za práva nemocných AIDS), kdyby ovšem jednotlivé vlády dokázaly „kočírovat“ svou zdravotnickou politiku a nevynakládaly vysoké prostředky na zbrojení. „Nevoláme po krvi ani nechceme budoucí kroky GSK bojkotovat,“ řekl na stránkách FT jeden z aktivistů. „Jenom si přejeme, aby GSK a další velké společnosti k tomuto problému přistupovaly co možná nejseriózněji.“