Výskyt obtíží je výhradně v pylové sezóně, která začíná již koncem února a trvá až do listopadu. Maximum výskytu je v období května až srpna. Rozvoj pylové alergie bývá nejčastější ve věku od 5 do 20 let. V současné době mohou trpět příznaky onemocnění již děti ve věku dvou až tří let. V tomto věku života je pylová alergie méně častá, poté její výskyt prudce stoupá, maxima dosahuje v období dospívání a s postupem věku riziko vzniku nových onemocnění klesá. Na neustálý růst počtu postižených alergickou rýmou působí řada různých faktorů, které se navzájem kombinují.
Typické pro toto onemocnění je svědění a pálení nosní sliznice a vodnatý výtok z nosu, dále kýchání. Tyto obtíže se často spojují se zánětem očních spojivek, někdy je přítomná bronchiální hyperreaktivita. Pacient s pylovou alergií může zareagovat i na určité druhy ovoce nebo zeleniny, protože alergenová stavba těchto potravin může být stejná se stavbou pylového zrna, které alergii vyvolává, mluvíme pak o zkřížené alergii.
K tomu, aby vznikly projevy alergické rýmy, je nutná přítomnost pylů v ovzduší. Pylové alergeny jsou sezónní alergeny, které se vyskytují vždy v určitém období, podle doby květu. Alergické příznaky odpovídají těmto obdobím a k jejich vyvolání stačí poměrně malá koncentrace pylových zrn v 1 metru krychlovém. U hodně přecitlivělých jedinců postačí už asi 10 - 20 zrn.
Léčení alergické rýmy
Mělo by probíhat ve spolupráci s odborným lékařem - alergologem. Diagnóza se určí pomocí kožních testů a speciálním vyšetřením krve. Poté se stanoví plán léčby a dbá se na prevenci. Základem léčby všech alergických onemocnění je vždy snaha vyhnout se kontaktu s alergenem.
Režimová opatření
Ta jsou při pylové alergii velmi složitá, ale vhodným přizpůsobením lze alespoň částečně snížit působení alergenů. Nutné je omezit v pylové sezóně pohyb v přírodě, hlavně při v suchém a větrném počasí nebo při sekání trávy. V té době je vhodné spaní při zavřeném okně. Místnost, kde alergik tráví většinu času, se má větrat brzy ráno nebo krátce po dešti, kdy jsou pylová zrna vlhká a těžká. Někdy je doporučováno nejíst potraviny s obsahem pylových zrn, jako jsou například čaje a med.
Vhodné je častěji se mýt, aby byla opláchnuta pylová zrna dříve, než se mohou uplatnit jako alergen. V kritickém období maximálního výskytu alergenů není vhodné posílat nemocné dítě do školy v přírodě, mělo by být osvobozeno od tělocviku v přírodě atd.
O jeho onemocnění by měli být informováni učitelé, aby mohli šetrnou formou předejít u dítěte nejnebezpečnějším akutním reakcím, jako je např. záchvat dušnosti, kterými mohou někteří alergici na pyl v době sezóny trpět.
K léčbě alergické rýmy jsou k dispozici dvě skupiny léků. Jednak léky snižující dlouhodobě probíhající zánětlivou alergickou reakci a léky k léčbě náhle vzniklých obtíží.
Důležitou součástí léčby je tzv. alergenová imunoterapie (AIT), kdy se do organizmu pacienta vpravují (ústy nebo injekčně) stoupající dávky alergenu, na který je pacient přecitlivělý.
Imunoterapie alergenem musí být indikována alergologem. Podmínkou úspěšnosti je použití kvalitního standardizovaného alergenu, včasné zahájení a dostatečně dlouhé podávání léčby.
Ideální doba podávání či aplikace by měla být v délce tří až pěti let. Splnění všech podmínek úspěšné imunoterapie znamená v praxi mnoho úsilí nejen ze strany zdravotníků, ale hlavně ze strany pacienta a jeho rodiny. Vždy potom, kdy lékař léčbu alergenovou imunoterapií naordinuje, je zapotřebí pacienta důkladně s léčbou seznámit, vysvětlit důležitost pravidelného a dlouhodobého podávání. U sublinguální imunoterapie se vakcína užívá vždy nalačno, zpočátku denně, po dosažení udržovací dávky se aplikuje 2 - 3krát týdně.
Injekční forma této léčby vyžaduje časté návštěvy pacienta v alergologické ambulanci. Proto než se pro tento způsob pacient rozhodne, musí zvážit, zda bude na aplikace docházet v potřebných, zpočátku týdenních intervalech. Po aplikaci pacient musí půl hodiny čekat v ambulanci z důvodu případné potřeby poskytnutí pomoci při náhle vzniklé alergické reakci na podaný alergen. Nejproblematičtější věkové období pro léčbu AIT je období dospívajících, kteří podceňují důležitost pravidelných aplikací. V těchto případech je nutné opakovaně a trpělivě vysvětlovat jaký význam tato léčba má na průběh jeho onemocnění v dalších letech života. Někdy však podcení tento fakt i rodiče malých pacientů a léčbu z různých důvodů sami ukončí. K aplikacím se nedostavují, anebo kapky doma přestanou podávat. Na druhé straně se setkáváme s pacienty, kterým v případě ukončení imunoterapie po úspěšném dovršení potřebné délky léčby je líto, že návštěvy ambulance se omezí na delší intervaly.
O autorovi: Jaroslava Šimoníčková, (jaroslava.simonickova@homolka.cz) Centrum alergologie a klinické imunologie, Nemocnice Na Homolce, Praha