Při operacích jsou nutné výkonné rentgenové zesilovače, které stojí tři miliony korun, pomůcky pro osteosyntézu zlomených kostí (zlomeniny jsou nejčastější ze závažnějších poranění) jsou také velmi drahé, například zevní fixátor stojí 100 - 130 tisíc korun. Péče o poraněné děti klade také značné nároky na stavebně prostorové dispozice zdravotnického zařízení.
Kvalitní a komplexní péči poraněným dětem poskytují Centra dětské traumatologie (CDT), deklarovaná v únoru tohoto roku věstníkem ministerstva zdravotnictví ČR.
Jedná se o síť organizačně propojených pracovišť, kde je v každou denní dobu k dispozici dětský chirurg - traumatolog, odborník na intenzivní a resuscitační péči, neurochirurg a množství dalších specialistů, kteří se podle potřeby sejdou u malého pacienta a rozhodnou o co nejrychlejší diagnostice a komplexní specializované léčbě jeho úrazu.
Finanční náklady na provoz CDT jsou ovšem velmi vysoké. Tato specializovaná pracoviště se často potýkají se zastaralým a poruchovým technickým vybavením. To se týká především rentgenových zesilovačů, přístrojů a nástrojů nutných k operacím, přístrojů pro umělou plicní ventilaci, monitorů a podobně. Na CDT navíc spočívá ještě povinnost statistických evidencí a zpracování shromážděných dat. Tato data pak slouží pro analyzování příčin úrazů a jsou využívána pro návrhy preventivních programů
Ročně se v České republice zraní 300 000 dětí, 3000 z nich zůstává trvale postiženo a 450 dětí následkům zranění podlehne. Úrazy jsou hlavní příčinou dětské úmrtnosti. Jak skončí dětský úraz je dáno jak jeho závažností, tak i rychlostí a kvalitou jeho ošetření.
„Dětská traumatologie není odvětví, ve kterém by k ošetření závažně poraněného dítěte stačil jeden odborník. Péče musí být multidisciplinární, vyžaduje spolupráci celého specializovaného týmu,“ uvedl vedoucí Centra dětské traumatologie ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze Krči MUDr. Petr Havránek.
Tam, kde je ohrožen život zraněného je nutná nejprve resuscitační péče. Náklady na ní i bez úhrady složitých přístrojů stojí desítky tisíc korun denně. Cena ventilačního přístroje se pohybuje mezi jedním až dvěma miliony korun, monitoru kolem 400 - 500 tisíc korun.
Při operacích jsou nutné výkonné rentgenové zesilovače, které stojí tři miliony korun, pomůcky pro osteosyntézu zlomených kostí (zlomeniny jsou nejčastější ze závažnějších poranění) jsou také velmi drahé, například zevní fixátor stojí 100 - 130 tisíc korun.
„V mnohém je péče o závažně poraněné dítě dražší, než u dospělých. Musíme být schopni ošetřit děti od novorozenců až po dorostence vrůstu dospělého člověka a to klade velké nároky na variabilitu velikosti různých pomůcek. Nemůžeme použít stejnou pomůcku u kojence a podstatně většího dospívajícího,“ vysvětluje MUDr. Petr Havránek.
Dětská traumatologie není odvětví, ve kterém by k ošetření závažně poraněného dítěte stačil jeden odborník. Péče musí být multidisciplinární, vyžaduje spolupráci celého specializovaného týmu.
Péče o poraněné děti klade v neposlední řadě velké nároky na stavebně prostorové dispozice zdravotnického zařízení. Zastaralý stavební fond nemocnic, ve kterých se léčí poraněné děti, je snad největším handicapem českého zdravotnictví ve srovnání s vyspělými zeměmi Západní Evropy a Ameriky.
„Děti jsou mnohdy hospitalizovány v mnohalůžkových pokojích s nedostatkem sociálních zařízení, schází místa k pobytu rodinných příslušníků. To značně snižuje efekt vysoké úrovně odborného ošetření poraněných dětí, která si jinak s civilizovanou Evropou jistě nezadá,“ informoval nás vedoucí centra dětské traumatologie Petr Havránek.
MARCELA PRŮCHOVÁ, Listy Pelhřimovska, 14.08.2001