OTÁZKA: Co vás přivedlo k práci v kojeneckém ústavu?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Do ústavu jsem nastoupila na praxi krátce po promoci na Lékařské fakultě UK v Plzni v roce 1982. Zájem o pediatrii a práci s dětmi mne přivedl i k novorozencům. V kojeneckém ústavu tehdy fungovala stanice pro nedonošené novorozence s lehkou patologií. Zařízení sloužilo také jako výukové pracoviště pro praktické dětské lékaře, kteří po atestaci odcházeli na obvody. Tímto směrem jsem se původně chtěla vydat i já. Asi po tříměsíční praxi jsem ale nastoupila na mateřskou dovolenou a 5 let se věnovala svým dvěma dcerám. Do kojeneckého ústavu jsem se pak vrátila jako pediatr v roce 1987. Už zde tedy působím 25 let, na vedoucích pozicích pak 12 let.
3.7.2013 12:05:58
OTÁZKA: O jaké děti zde pečujete?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
O děti od novorozeneckého věku do 3 let. Odborná péče, kterou jim zajišťujeme, mnohdy nahrazuje péči lékařskou. Pečujeme jak o děti zanedbávané, ze sociálně slabých rodin, tak i o ty, které vyžadují specifickou péči. Tedy nejen o děti, jejichž vývoj a zdravotní stav je ohrožen vlivem prostředí, ve kterém vyrůstaly, ale také o malé pacienty se závažnými zdravotními postiženími vyžadující zvláštní péči, kterou rodina není schopna dítěti poskytnout. Myslím si, že zařízení tohoto typu by neměla mít obavy z budoucnosti, tedy že by nenašla uplatnění v systému péče o ohrožené děti. Služby, které tyto instituce poskytují po celé republice, jsou zcela výlučné a v dané situaci de facto nenahraditelné.
3.7.2013 12:05:58
OTÁZKA: V poslední době je velmi aktuální diskuse ohledně možného rušení kojeneckých ústavů a preference umísťování dětí do pěstounských rodin. Jaký je váš názor na danou situaci?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Myslím si, že by nebylo správné, aby jakákoli právní úprava tato zařízení rušila. To by byl jednoznačně krok zpět. Zlepšují se sice podmínky v oblasti pěstounské péče, která touto novelou dostává zelenou, ale výrazně se preferuje krátkodobá pěstounská péče na přechodnou dobu oproti klasické pěstounské péči. To je podle mě poměrně nespravedlivé vůči stávajícím pěstounům, kteří dítě vychovali. S řadou z nich jsme v kontaktu a jejich činnosti si nesmírně vážíme. Tito lidé postavili děti na nohy, připravili je do života a vytvářejí jim dobré rodinné zázemí. Právě oni by si zasloužili především ocenění a co největší podporu státu, nejen finanční. V novele se už nyní objevuje – a bude i nadále – snaha nabízet pěstounům různé typy služeb. To je sice správné, ale myslím, že by bylo nutné tato pravidla upravit. Měli jsme sice možnost se k novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí vyjádřit, ale další věcí je, zda naše připomínky budou či nebudou přijaty. A zatím velmi často nebyly.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Co byste změnila či ponechala v systému péče o děti v těchto zařízeních?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Osobně si myslím, že naše zařízení i všechny další instituce tohoto typu, které disponují odborným personálem, mají velké zkušenosti jak v oblasti náhradní rodinné péče, tak co se týče podpory ohrožených rodin. Není tedy problém, abychom se i my snažili hledat cesty a rozšiřovat podporu rodin v poradenské péči. Samozřejmě i my tudy chceme jednoznačně směřovat. Naši odborníci – lékaři, psychologové a dětské sestry – mají mnohaleté zkušenosti, tak proč je nevyužít, abychom služby ohroženým rodinám nabízeli. Myslím, že tudy budeme určitě směřovat.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Co dalšího by mohly přinést legislativní úpravy. Jednalo se také o případném rušení kojeneckých ústavů, nebo jen o změnách ve stávajícím systému a názvu?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
V novém zákoně o zdravotních službách jsou naše zařízení již od dubna minulého roku uváděna pod názvem dětské domovy 0 až 3. Název kojenecký ústav už v novém zákoně není. I my jsme tedy požádali zřizovatele o změnu názvu na dětské centrum. Jsme rádi, že naše zařízení již nese tento název, protože právě dětské centrum se od kojeneckého ústavu a dětského domova liší širokou nabídkou poradenské péče a otevřeností k veřejnosti. Samozřejmě už dlouho poskytujeme poměrně širokou poradenskou činnost ve všech zařízeních po celé České republice. Podílíme se nejen na přípravě žadatelů o osvojení, ale doprovázíme náhradní rodiny i v průběhu péče o osvojené děti, poskytujeme poradenskou činnost rodinám, jež se ocitnou v ohrožení, ať už se to týká problematiky sociální nebo týraných, zanedbávaných či zneužívaných dětí. Název dětské centrum lépe vystihuje naši činnost, a už jej proto nese více než 13 zařízení v České republice.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Existují podobné instituce i v jiných evropských státech, odkud se lze inspirovat?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
V nejbližších evropských státech, jako je například Německo nebo Rakousko, existují právě dětská centra. Jsou rovněž zdravotnickým zařízením a prakticky poskytují velmi podobnou péči jako my. To znamená, že pomáhají nejen dětem, ale potažmo celé rodině, která se ocitne ve zdravotní či sociální tísni. Tato zařízení jsou otevřena veřejnosti a nabízejí širší poradenskou péči celým rodinám, ale i služby pobytové, pokud je třeba. Stejně bychom v budoucnu chtěli nadále pracovat i my.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Vraťme se ještě k vašim úplným začátkům v kojeneckém ústavu. Jak na ně vzpomínáte?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Když jsem v roce 1982 začínala v ústavu pracovat, mělo zařízení vyčleněných 20 lůžek pro nedonošené děti s takzvanou lehkou patologií. Přijímali jsme nedonošené děti z celého regionu a poskytovali akutní péči. Součástí zařízení byla i sběrna mateřského mléka. Maminky nedonošených dětí byly přijímány na zapracování před propuštěním dítěte do domácí péče. Od roku 1993 převzalo péči o tyto děti neonatologické oddělení Fakultní nemocnice Plzeň. Kapacita zařízení byla následně využita pro děti ve zdravotně-sociální tísni, rozšířena byla i věková hranice (do 3 let věku) a poradenská péče. Činnost zahájil také náš dětský domov v Partyzánské ulici na Doubravce. Právě zde jsem se po atestaci starala o děti ve věku od 1 do 3 let. Získala jsem zkušenost, že lékař pracující v tomto typu zařízení musí sledovat nejen zdravotní stav a vývoj dítěte, ale také úzce spolupracovat s psychologem a zvládnout i sociální problematiku. Důležité je rovněž umění komunikovat s rodiči, což mnohdy vůbec není jednoduché. Lékař, psycholog, sestřičky-tety, ti všichni tvoří tým, který musí pracovat v souladu, aby byl schopen individuálně uspokojit potřeby dítěte. Mnohdy je dětská dušička z původního prostředí zraněná, a je tedy nutné dítěti pomoci znovu získat důvěru k nám dospělákům.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Jak nyní vidíte tuto práci z pozice ředitelky, tedy manažera?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Do funkce jsem byla jmenována po odchodu mé předchůdkyně MUDr. Jany Foryové do důchodu. Vážím si toho, co pro zařízení po dobu svého dlouholetého působení udělala. V začátcích jsem vycházela ze zkušeností, které jsem načerpala právě pod jejím vedením. Dnes je situace jiná. Změnila se legislativa, potýkáme se s novými sociálněpatologickými jevy, které ovlivňují fungování rodiny, dochází k transformaci péče o ohrožené děti. Je nezbytné na tyto změny reagovat a přizpůsobit jim i činnost našich zařízení, rozšiřovat poradenskou péči a podporu rodinám.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Zajišťujete péči o opuštěné děti. O jaké skupiny indikací se jedná?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Přijímáme děti se zdravotní, sociální a zdravotně-sociální indikací. Každá z nich má určitou charakteristiku, která je přesně dána statistikou. Jednoznačně ale můžeme říci, že děti se zdravotní a zdravotně-sociální indikací převažují nad těmi, které k nám přicházejí z čistě sociálních důvodů. Zdravý novorozenec bez rizikové anamnézy se vyskytuje méně často než děti rizikové. To jsou děti maminek, které například během těhotenství zneužívaly návykové látky, pily alkohol, žily promiskuitním životem, s čímž jsou spojeny i pohlavně přenosné choroby typu syfilis nebo žloutenky. Maminka s drogovou závislostí mívá velmi často infekční žloutenku typu B nebo C. A to jsou rizika, která samozřejmě ohrožují život dítěte do budoucna.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Kdo by převzal péči o těžce nemocné kojence v případě, že by hrozilo zrušení kojeneckých ústavů, a jaké je procento těchto dětí?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Dětí s nejtěžším typem postižení bývá zpravidla kolem 15 procent, záleží na charakteru daného zařízení, které o ně pečuje. Pokud by tato zařízení byla zrušena, nedovedu si představit, kdo by péči o tyto pacienty zajišťoval. Oproti akutnímu lůžkovému zařízení, které zajišťuje specifickou péči přechodného charakteru, my poskytujeme komplexní péči následnou a dlouhodobou. Jsme schopni edukovat rodinu v péči o takové dítě a starat se i o děti, které vyžadují azylovou péči. To znamená v některých případech rovněž péči paliativní. Pečujeme mezi jinými o děti, které pro svůj závažný zdravotní stav, vrozenou vývojovou vadu nebo postižení mají velice špatnou prognózu pro déletrvající život. Tyto děti u nás mají zajištěnu nejen odbornou péči, staráme se také o to, aby byly zaopatřené i po dalších stránkách, netrpěly bolestí a podobně. Bohužel mají pro svůj závažný zdravotní stav dobu přežití limitovanou. I u těchto dětí ale umožňujeme kontakt s biologickou rodinou. Rodiče jsou s danou situací seznámeni a jsou zpravidla vděční, že jsme schopni se o takto nemocné dítě postarat a v mnohých případech je doprovodit až do samého konce. To je pro tuto skupinu dětí myslím velice významné. Mnohé rodiny totiž péči o takto postižené dítě nezvládnou. Pacienti s těžkými vrozenými vývojovými vadami jsou ležící, neschopní přijímat potravu a mnohdy vyžadují sondování a specializovanou ošetřovatelskou péči. Vývojově zůstávají i v pozdějším věku často na úrovni novorozenců. I když medicína udělala obrovský pokrok a spousta nemocí se dnes diagnostikuje již během těhotenství, setkáváme se s případy, kdy diagnostika není možná. Některé vady se během těhotenství zkrátka odhalit nepodaří. Při naší práci se také bohužel velmi často setkáváme s nezodpovědnými matkami, které během těhotenství žijí rizikově a současně nemají žádnou prenatální péči.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Jak vidíte současnou situaci, co se týče adopcí a pěstounské péče?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Především vnímám výrazný nedostatek pěstounů. V těchto případech je to úplně naopak než u adopce. Pro dítě, které není právně volné pro osvojení, kdy volíme formu pěstounské péče, mnohdy není snadné najít rodinu. Často hledáme pěstouny po celé republice. Velmi důležitá je i příprava dětí k adopci a do pěstounské péče. Abychom mohli minimalizovat rizika, je nutné řádně připravit nejen dítě, ale i budoucí rodiče. Nedokážu si představit, jakým způsobem by se kvalitně připravovaly děti z hlediska lékařského a psychologického vyšetření, pokud by tento způsob přestal fungovat. To je velmi důležité. Pro kvalitně připravené a vyšetřené dítě pak můžeme vybrat co nejvhodnější rodinu z registru prověřených žadatelů. Jen v takovém případě má náhradní péče šanci na úspěch. Při takzvaném párování zohledňujeme potřeby dítěte, nároky i toleranci žadatelů. V současné době zatím nevíme, co přinesou nové podmínky vycházející z novely zákona o sociálněprávní ochraně. Stále je však pěstounských rodin méně, než bychom potřebovali.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Jakým procesem procházejí potenciální budoucí rodiče?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Žadatelé o náhradní rodinnou péči procházejí takzvaným prověřováním a přípravou. Prověřování je otázkou zjišťování jejich situace, a to nejen životní, neméně důležité je vyšetření psychologické. Je nutné znát osobnostní profil žadatelů – jací jsou to lidé a jaké mají předpoklady být dobrými rodiči. Nejprve procházejí hrubým sítem, aby se do skupiny budoucích žadatelů nedostali lidé nevhodní. Teprve pak následuje zákonem daná příprava. Ta spočívá v seznámení se s problematikou náhradní rodinné péče formou odborných přednášek a diskusí, a to nejen z hlediska péče o dítě, ale i právního a sociálního. Rodiče například procházejí takzvanými zážitkovými setkáními. K nim patří víkendový pobyt s odborníky, během něhož jsou konfrontováni se zkušenými náhradními rodiči či pěstouny. Tím se připravují na budoucí situace, se kterými se mohou setkat. Příprava na adopci a pěstounství je nesmírně důležitá a náročná.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: V jaké rovině spolupracujete s dětskými domovy?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Co se týče dětských domovů školského typu od 3 let věku, spolupracujeme spíše v rovině administrativní. Setkáváme se s kolegy, připomínkujeme různé zákony týkající se naší problematiky a účastníme se společných seminářů. V případě konkrétních dětí je spolupráce minimální. 90 procent našich dětí totiž odchází do rodin, zbývajících 10 procent přechází kvůli zdravotnímu stavu do domovů pro osoby se zdravotním postižením. Do dětského domova jde od nás skutečně velmi málo dětí, ročně dvě až tři. Všechny ostatní, pokud to jejich zdravotní stav a vývoj dovoluje, jsou umístěny do rodin.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Znamená to, že novou rodinu najde například i dítě postižené?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Každé dítě má právo vyrůstat v rodině. Pokud se nám tedy i pro postižené podaří najít vhodnou pěstounskou rodinu, je to pro nás obrovská radost a pro něj šance. Do rodin umísťujeme děti s různými typy postižení, od nejlehčích až po střední. Máme v rodině například chlapečka na vozíku, jehož psychický vývoj byl uspokojivý. Hledání takovýchto rodin a příprava budoucích rodičů v případě postižených dětí je ale náročnější.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Jaké množství rodin jste schopni ročně uspokojit a jaké procento dětí tak získá novou rodinu?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
V rámci Plzeňského kraje se zdravé děti dostávají do rodiny snadno, zájem je dokonce vyšší, než můžeme uspokojit. Žadatelům o osvojení jsme zpravidla schopni vyhovět do dvou let. Naše děti odcházejí nejen do rodin náhradních, tedy osvojitelských a pěstounských, ale vracejí se i do rodiny biologické včetně širší rodiny, například k babičce, dědečkovi nebo i k dalším příbuzným. Že tyto děti odcházejí v tak velkém procentu do rodinného prostředí, je na naší práci to nejhezčí a je to současně jejím smyslem. Nejde jen o to přijmout dítě z ohroženého prostředí nebo dítě nechtěné, případně takové, o které se rodiče nemohou či nedokáží starat. Důležité je pro něj v co nejkratší době něco udělat. Na jedné straně je tu dítě bez rodiny a na straně druhé rodina bez dítěte, která po něm touží. Když se podaří vše spárovat, vytvořit novou rodinu a vidět pak šťastné rodiče a šťastné dítě, je to věc, která člověka neskutečným způsobem dobíjí. Navíc máme možnost se s těmito rodinami setkávat nejen na úplném začátku, kdy dítě do rodiny přichází, probíhá adaptace a náhradní rodiče se s dítětem seznamují. Setkáváme se s nimi i následně, když navštěvují naši poradnu. Jsme s nimi schopni probírat veškerou problematiku, ať už zdravotní, vývojovou, otázky kolem sdělení faktu osvojení nebo ve starším věku problematiku výchovnou a přechod dítěte do předškolního či školního zařízení. Náhradní rodiny doprovázíme po celé období raného dětství dítěte a s rodiči se setkáváme opakovaně. Naší poradnou projde ročně kolem 80 rodin, což není málo. A ročně se spolupodílíme na 40 až 50 případech vytváření nových rodin. Například v roce 2012 jsme umístili do náhradních rodin 46 dětí.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Je zákonem daná věková hranice náhradních rodičů?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Ne, neexistuje zákonem daná hranice. Vychází se z předpokladu, že věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojeným dítětem by měl odpovídat věkovým rozdílům v běžných rodinách a aby rodiče byli schopni dítě vychovat a poskytnout mu, co potřebuje. Výjimkou dnes není věk žadatelek kolem 40 let. Také biologické mateřství se posunulo do vyšších věkových skupin. Největší procento žadatelů o osvojení je ve věku kolem 30, 35 a 40 let. Je to dáno i tím, že ženy nebo manželské páry se snaží vyčerpat všechny možnosti, jež dnes reprodukční medicína nabízí. A když to ani poté nevyjde, teprve pak podávají žádost o osvojení. S přibývajícím věkem matky je ale trochu problém. Myslíme si, že pokud se ženě nedaří spontánně otěhotnět a nepomáhají ani další možnosti, měli by manželé už během té doby zvažovat náhradní rodičovství a podat si žádost. Mohou projít přípravou a prověřováním, a přitom se dál snažit o vlastního potomka. Proces zprostředkování náhradní rodinné péče se totiž může kdykoli zastavit. Jsou situace, kdy poradní sbor vytipuje rodinu jako vhodnou pro konkrétní dítě, a v době, kdy si ověřujeme aktuální informace, zjistíme, že rodina už svého vytouženého potomka čeká. Proces tedy zastavíme. Je to vždy lepší verze, než když rodina čeká do poslední chvíle. Když se pak objeví manželé po čtyřicítce a chtějí miminko, je to složitější. Musejí si totiž uvědomit, že pokud se v registru objeví rodina stejně kvalitní, ale mladší, budeme preferovat ji. Je velmi důležité si uvědomit, kolik bude dítěti, až půjde například do tanečních, v jakém věku budou rodiče, když se dítě rozhodne například déle studovat, a podobně.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Jaká je hranice nezájmu o dítě ze strany biologické rodiny, aby bylo právně volné?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
V našem právním řádu byl ukotven takzvaný dvouměsíční a šestiměsíční nezájem. Dvouměsíční nezájem se týkal dětí, o které od narození rodič neprojevoval žádný zájem. Klasický půlroční nezájem znamenal, že rodiče o dítě neprojevovali zájem a nevytvářeli si ani podmínky pro jeho přijetí do rodiny. Podle nové legislativy se lhůta nezájmu sjednotila na 3 měsíce. V každém případě ale orgán sociálně-právní ochrany a soud budou posuzovat situaci při osobním kontaktu s rodiči a zjišťovat, zda si rodina vytváří podmínky a má skutečně zájem o své dítě pečovat. Rozhodnutí je tedy na soudu, který zpravidla prioritně zvažuje návrat dítěte do původní rodiny.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Setkáváte se s případy, kdy už manželé mají v péči děťátko od vás a pak se jim narodí vlastní?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Ano, stává se to. To sladké tajemství, že k našemu drobečkovi přibude další, s tím se v našem zařízení setkáváme několikrát do roka. Měli jsme dokonce případ, kdy si náhradní rodiče od nás odvezli začátkem roku kojenečka a o Vánocích už měli tři děti, protože se jim narodila dvojčata. Byla to docela humorná situace. Během jednoho roku tak z jednoho partnerství vzešly tři děti. Je všeobecně známé, že tyto případy existují. Určitě je to dáno tím, že žena se zklidní, emoční zátěž tady hraje velkou roli. Jsem příjemně a mile překvapena, že ve většině případů se rodina k osvojeným dětem chová stejně jako k vlastním. A dokonce jsme se setkali i s tím, že osvojené děti byly podle rodičů hodnější a výchovně přijatelnější než jejich vlastní, které bylo například hyperaktivní. To nás pak velice těší, když si rodiče uvědomí, že biologické a náhradní rodičovství jsou stejně hodnotná.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Jak funguje vaše spolupráce s neziskovými organizacemi?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Spolupracujeme s řadou z nich. Velmi radostná je spolupráce s občanským sdružením Šafrán. Děvčata ze Šafránu (já jim říkám „mazlicí tety“) pravidelně navštěvují naše zařízení a na podkladě bazální stimulace se individuálně věnují dětem. Pomáhají i při přechodu dítěte do nového prostředí. Dále spolupracujeme s Kcentrem v rámci projektu pomoci matkám s drogovou závislostí. Dobře funguje i spolupráce s Fondem ohrožených dětí, s jejich azylovým domem Máta, s Diakonií a Salesiánským střediskem. Setkáváme se s kolegy i v komisích, například v komisi pro sociálněprávní ochranu dětí, kterou zřizuje plzeňský magistrát. Máme mezi sebou velmi dobré vztahy a většinou i shodný názor na danou problematiku. Není mezi námi rivalita, naopak se vzájemně doplňujeme. V souvislosti s připravovanými legislativními změnami vznikly v poslední době také další organizace, které pracují na poli náhradní péče. Jedná se například o sdružení Latus, jehož cílem je vyhledávat pěstouny a vést propagační kampaň pěstounské péče v rámci regionu. Lidé, kteří v těchto sdruženích pracují, jsou mi blízcí. Často se totiž jedná o bývalé studentky, které byly v našem zařízení na praxi nebo s námi v minulosti spolupracovaly. Důležitá v této oblasti je také spolupráce s magistrátem města Plzně a jednotlivými sociálními odbory. V oblasti náhradní rodinné péče velmi dobře spolupracujeme s Krajským úřadem Plzeňského kraje, který prověřuje a registruje žadatele o osvojení a pěstouny. S kolegy ze sociálního odboru fungujeme na velmi dobré lidské i profesionální úrovni.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Co obnáší tato práce z hlediska administrativy?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Administrativy je poměrně dost. Kromě běžných povinností přibyla i administrativní zátěž v souvislosti s legislativními změnami. Toho času se podílíme společně s několika dalšími zařízeními na zpracování podkladů. Chceme zpětně zmapovat pětileté období od roku 2007. U každého přijatého dítěte je třeba zhodnotit důvody přijetí, rizika sociální, zdravotní, vývojová, dále poskytnutou péči a další osud dítěte. Je to velmi důležité z toho důvodu, že se nám ukáží rozmanité a mnohdy velmi složité příčiny, proč k nám děti byly přijaty a jak velký objem zdravotní péče poskytujeme. Chceme poukázat na to, že dětská centra dělají práci, která je nenahraditelná, a že by s námi ministerstvo zdravotnictví mělo počítat i nadále. Také doufáme, že se připraví dlouho slibovaná legislativa k dětským centrům, která nám dosud chybí, abychom získali pevnější právní rámec a odpovídající postavení v systému péče o ohrožené děti.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: Najdete si při svém vytížení čas na koníčky?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Tím, že trávím hodně času úřadováním, je nutné, abych sezení vykompenzovala pohybem. Proto se snažím maximálně věnovat sportu. Jakmile mám trochu času, zajdu do svého oblíbeného fitness studia. Věnuji se hlavně aerobiku, ale i dalším formám fitness, jako je bodyforming, pilates, jóga. Pravidelně chodím na bossu, což je poměrně intenzivní cvičení, a občas si zašlapu na kole. Pokud je čas, vyrážím v zimě na běžky, v létě plavu a jezdím na kole. Každý týden nevynechám saunu a v létě pravidelně sjíždím s partou vodáků některou českou řeku. Mým velkým koníčkem – a největší radostí – je moje pětiletá vnučka. S tou se také věnuji sportu. Navštěvuje totiž školku, která dětem nabízí velké množství aktivit. Děti jezdí na zimní a letní pobyty na horách, absolvovaly i lyžařský kurz. Školička se věnuje rovněž různým benefičním akcím, a je dokonce naším dlouholetým partnerem. Pro naše zařízení pravidelně pořádá charitativní akce, kdy děti například malují obrazy, které pak dražíme.
3.7.2013 12:06:02
OTÁZKA: A co například literatura nebo společenský život…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Tytlová
Na oddychovou četbu mi opravdu mnoho času nezbývá. Vynahrazuji si to o dovolené, kdy se snažím v rámci možností přečíst, co se dá. Častěji však trávíme rodinnou dovolenou formou poznávání cizích zemí. Loni jsme byli v Keni na safari a nedávno jsem se vrátila z Indie. Moje šikovné děti naplánují itinerář a já si to pak jenom užívám. V exotických zemích poznáváme nejen přírodu a památky, ale samozřejmě mě zajímá i způsob života tamních lidí a hlavně dětí. Po návratu, zvláště když jsem se vrátila třeba z Indie, si samozřejmě cením životní úrovně, jakou máme my Evropané. Viděla jsem věci, které nemohou nikoho nechat lhostejným – bídu, mrzáky i žebrající, včetně dětí. Musím ale konstatovat, že děti mohou být šťastné i v chudých podmínkách, když se s nimi dobře zachází a cítí lásku svých nejbližších… Jinak si ráda zajdu na dobrý film, preferuji českou tvorbu, především komedie. Můj společenský život je velmi často spojen s pracovními povinnostmi. Často a ráda se účastním různých benefičních akcí ve prospěch našeho zařízení, to znamená plesů, koncertů, galavečerů, ale také golfových turnajů. Je pro mě potěšením, že máme řadu příznivců a podporovatelů našeho zařízení, ať už se jedná o firmy nebo mladé umělce či sportovce.
3.7.2013 12:06:02