Vedle dětí se zvýšenou hladinou cholesterolu přibývá i malých diabetiků I. typu, odkázaných po zbytek života na inzulin. „Není výjimka, že onemocnění postihne jednoročního či dokonce osmiměsíčního kojence,“ upozorňuje lékařka Naděžda Filáková, vedoucí diabetologickoendokrinologické poradny při dětském oddělení ostravské městské nemocnice. U čtyřči pětiletého dítěte rodiče poznají nástup této metabolické poruchy poměrně snadno. Potomek začíná hubnout, rychle se unaví, mívá velkou žízeň a často močí. U kojenců je to už horší, do plen čůrá každý, matce tudíž nebývá nic nápadné. Signálem pro ni bývá většinou jeho rostoucí neklid a hlavně fakt, že nepřibírá na váze. Podezření na diabetes potvrdí, nebo naopak vyvrátí až pediatr na základě naměřené hladiny cukru v krvi. Pozitivní jedinec je následně zhruba na týden hospitalizován. Za tu dobu rodič nebo starší, už chápající dítě musí zvládnout mnoho věcí. Především se o své nemoci dozví vše potřebné, aby ji lépe zvládal. Dále se naučí aplikovat inzulin, a to jak technicky, tak z hlediska přesného dávkování na základě zkonzumovaného jídla, výdeje pohybové aktivity a okamžitě naměřené hladiny cukru v krvi. “ Podobných úkonů čeká rodiče i malého pacienta celá řada, takže si musejí vypracovat na každý den přesný program a ten dodržovat.“ Pro lepší představu: na každých 100 tisíc obyvatel registrují lékaři ročně 10 až 15 nových dětských diabetiků I. typu. Co je příčinou nemoci a klesající hranice, kdy se u dítěte objeví, neumí medicína zatím zodpovědět. Rozhodující roli nejspíš sehrává dědičnost, přičemž rizikovější se zdají být jisté genotypy. Pediatři proto preventivně přistupují k vyšetření takovýchto jedinců včetně sourozenců malých diabetiků ve snaze co nejvíce oddálit, případně zcela vyloučit okamžik, kdy choroba vypukne.
Diabetici už dnes mají k dispozici lepší pomůcky
Naštěstí věda přece jen pokročila a umožňuje postiženému dítěti uplatnit volnější stravovací a pitný režim než v minulosti. S výjimkou bílého cukru a slazených nápojů si může občas dopřát i nějakou sladkost, tu ale musí jinak vykompenzovat. Kromě toho jemu i rodičům usnadňuje aplikaci inzulinu řada pomůcek, např. dávkovací pero, inzulinová pumpa, dodávající tělu tento potřebný hormon automaticky apod. “ I když se zatím nepodařilo inzulin nahradit sprejem, neznamená to, že za pět deset let tomu tak nebude a lékaři nebudou moci dítěti dokonce transplantovat slinivku břišní.“
V Ostravě vzniklo Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí
Malí pacienti, alespoň ti z Ostravy, našli partnery nejen v lékařích, ale také ve Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí. To od loňského podzimu pracuje z iniciativy Hany Kovalské. Jako matka stejně nemocného potomka cítila potřebu získávat zkušenosti od jiných rodičů, vzájemně si je vyměňovat a vůbec radit se. Osvědčilo se, proto jeho předsedkyně nedávno navrhla rozšířit působnost na celý Moravskoslezský kraj. Pochopení pro tuto myšlenku našla i u hejtmana Tošenovského. “ Zatímco s odbornými pediatry spolupracujeme už delší dobu, o kantorech ze základních škol a mateřinek se to tvrdit nedá. Mnozí se stále snaží vydělovat takto postižené děti od zdravých spolužáků, což je velká chyba,“ říká ostravská iniciátorka. Koncipovaný krajský program sdružení hodlá dále seznámit se závažným problémem dětského diabetu I. typu co nejširší veřejnost a získat pro něho podporu u významných institucí i sponzorů. “ Bez jejich financí nebudeme schopni organizovat letní tábory, výlety a další zajímavé programy pro děti, ani pořádat odborná fóra pro rodiče, vydávat edukační materiály atd. První ohlasy na náš záměr z okresů jsou pozitivní. Věřím, že sdružení splní, co od něho všichni očekáváme.“
Jaroslav Michalkovič, Moravskoslezský deník, 19.8.2002