V průběhu 3 dnů zaznělo mnoho zajímavých informací z úst zástupců jednotlivých zemí, uskutečnila se jednání pracovních skupin, jejichž výsledky byly následně prezentovány. Celým summitem se táhly jako červená niť otázky a návrhy, jak dospět k cílům, které by se daly shrnout do několika hlavních bodů, jako například rovný přístup ke zdravotní péči, výkonnost, efektivita, kvalita a platba za výsledek, informovanost a možnost volby. Z přednesených prezentací byl zřejmý rozdíl mezi postupy při nakupování péče a uzavírání smluv v obou hlavních prezentovaných modelech zdravotní péče. Mezi modelem národní zdravotní služby a modelem veřejného zdravotního pojištění.
Smlouva uzavíraná mezi plátci a poskytovateli zdravotní péče v rámci národní zdravotní služby ve Velké Británii má až 1000 stran. Zcela jiné problémy ve smluvních vztazích řeší lékaři v systému pojištění v USA. Jak fungují zdravotnické modely a jaké změny se chystají v jednotlivých zemích, přednesli delegáti z USA, Nizozemska, Švýcarska, Jihoafrické republiky, Španělska, Velké Británie, Slovenska a České republiky. Z jejich vystoupení je zřejmé, že všechny zúčastněné země mají něco společného. Tím je skutečnost, že lidé v těchto zemích žijí déle, zavádějí se nové technologie, které jsou finančně nákladné, na trh přicházejí nové léky a všechny země/státy nechtějí dávat více peněz na zdravotní péči.
Tento finanční rozpor v kombinaci s příznivou demografickou situací, která uvádí, že lidé budou žít ještě déle, dělá vrásky zatím těm, kteří působí ve zdravotnictví a některým politikům, méně veřejnosti, která se brání zvýšení finanční spoluúčasti na úhradě zdravotní péče. Na summitu zaznělo, že 10 % populace spotřebuje 80 % zdravotní péče. Nikoho jistě nepřekvapí, že většinu těch 10 % populace tvoří senioři. Je tedy téměř jisté, že náklady na péči o starší generaci se do budoucna budou ještě zvyšovat. Jaká řešení nastíněných problémů a jaké cesty vedoucí k výše uvedeným cílům summit nabídl?
V oblasti ekonomiky zdravotnictví zaznělo, že je třeba investovat do vzdělávání zdravotnických ekonomů a manažerů, specialistů na zdravotnické informační technologie. Méně zatěžovat lékaře a další zdravotnické pracovníky prací, která se netýká jejich profese. Lékaři by se měli věnovat pacientům a nikoli administrativě. Poskytování zdravotní péče je službou a poskytovat by se měla jen taková péče, která je žádaná a kvalitní, za takovou péči by mělo být placeno. Minulostí by se měl stát systém plateb všem za všechno.
V oblasti kvality a efektivity zdravotní péče zaznělo, že některé země již přistoupily ke konceptu placení za výsledek. Zaplacena je více ta zdravotní péče, která splní předem známá kritéria. Tato kritéria nejsou zaměřena jen na kvalitu měřenou, vnímanou ze strany pacientů, ale i na podmínky dotýkající se průběhu léčby. Pokud nemocnice nebo lékaři daná kritéria splní, jsou lépe placeni. Jako příklad spíše neefektivity uvedl jeden přednášející studii, kdy 1 pacient s jednou nemocí byl vyšetřen 135 lékaři, kteří učinili 82 různých nálezů a závěrů. To svědčí o tom, že je mnoho léčebných postupů a že by se zcela určitě při dalším zkoumání zjistilo, že některé jsou nákladnější a jiné méně nákladné, ale nakonec jsou ve výsledku stejně efektivní.
A to je důvod, proč stanovovat doporučené postupy a snížit míru volnosti v rozhodování lékařů. Kdyby lidem někdo řekl, že existuje 82 postupů, jak přistát s letadlem, tak by se asi divili, ale že existuje 82 názorů na léčbu jednoho pacienta, se nikdo nediví, a to je zarážející. Přitom profese lékaře i pilota jsou profese jedinečné a náročné. Z pracovních skupin, které byly rozděleny na poskytovatele zdravotní péče, na plátce zdravotní péče, na pacienty a regulátory, vyplynuly následující závěry:
* Plátci zdravotní péče by měli být více transparentní, měli by mít větší odpovědnost za poskytovanou zdravotní péči, měli by vyžadovat za platby kvalitně poskytovanou zdravotní péči. Občanům a pojištěncům by měli smluvně zajistit dostupnost zdravotní péče.
* Poskytovatelé (lékaři a nemocnice) by měli mít rovné postavení při uzavírání smluv, jejich postavení by se mělo změnit na jednání mezi partnery. Lékaři a nemocnice by měli mít možnost změnit texty smluv.
* Pacienti by měli mít více informací, které by mohli získat od poskytovatelů zdravotní péče, od pacientských organizací, od plátců zdravotní péče a i médií.
* Regulátoři (úřady) by neměly překračovat své kompetence a regulovat pouze to, co není obsaženo ve smluvních vztazích.
Závěry summitu
Ve všech zúčastněných zemích řeší obdobné problémy, hledají cesty k tomu, jak neustoupit z tradičních hodnot, které jsou v jejich zemích zavedeny, a zároveň jak udržet v současnosti a zejména v budoucnosti dostupnou zdravotní péči pro celou populaci. Ve všech modelech dochází ke změnám, které stírají rozdíly mezi jednotlivými modely, a tím se k sobě přibližují. Ve všech modelech vidíme snahu o zapojení tržních prvků, ať se jedná o modely s veřejným zdravotním pojištěním nebo o modely s národní zdravotní službou. V USA je častý model zdravotní péče tzv. řízená péče a v některých řetězcích, například v Kaiser Permanente, který provozuje v USA 32 nemocnic a 431 ordinací, jsou lékaři zaměstnaní v zaměstnaneckém poměru.
Řetězec zaměstnává zhruba 14 000 lékařů a celkem 157 000 zaměstnanců. V některých zemích se zavádějí platby za kvalitu a výsledek „pay for performance“, kde se kritéria hodnocení a srovnání modelu dobré praxe zapracovávají do smluv mezi plátci a poskytovateli zdravotní péče. V modelech řízené péče, ale i jiných se více přiklánějí k větší volnosti a výběru ze strany pacientů. V modelech pojištění se hledají cesty k využití prvků z komerčního pojištění, zohledňování rizik a jejich zakomponování do finanční spoluúčasti pacientů, ať v podobě volby ze strany pacienta (vyšší spoluúčast, nižší pojištění) nebo v podobě malusů při nerespektování doporučení lékařů v prevenci a léčbě.
Z navrhovaných reforem zdravotní péče vyplývá nemožnost ze strany států a municipalit financovat z veřejných rozpočtů rostoucí požadavky na placení investic a nákladné zdravotní péče. Země hledají cestu pro vstup soukromého kapitálu, při zachování tradiční míry solidarity při poskytování zdravotní péče. V příštím roce se můžeme těšit na pokračování, neboť organizátoři slíbili další i v roce 2009.
Ing. Iva Merhautová (reditel@szu-praha.cz)
