Na vládu v demisi není jednotný názor, není definice, není zákon a vzhledem k tomu, že v takové situaci se každý považuje za nejrozumnějšího, jehož názor je ten nejsprávnější, dochází ke spekulacím. Na Ministerstvu zdravotnictví se od nástupu nového ministra personální změny objevily a vyvolaly patřičný ohlas. Nejsem zastáncem bezdůvodných personálních čistek. Sám s tím mám nepříjemnou zkušenost, ale jak má ministr, i když v demisi, být správným hospodářem a správným manažerem, když vidí zásadní problémy, zasahující do hospodaření nemocnic nebo ministerstva? Něco musí udělat, jinak je v úřadě k ničemu. Mohl by si dát nohy na stůl a zapálit doutník. To však od něj občané, daňoví poplatníci a plátci zdravotního a sociálního pojištění neočekávají.
Důležité však je mít správný, logický důvod a správný postup provedení změn. Tady se musí potýkat s novým zákonem o státní službě, který vznikl na popud Evropské komise s výhrůžkou, že pokud jej rychle nevytvoříme, tak nebudeme moci čerpat ze strukturálních fondů EU. To byla vážná a pádná hrozba, která celou Poslaneckou sněmovnu vystrašila natolik, že zákon byl vládou rychle připraven a rychle schválen.
Tak se i stalo, ale podle mého názoru, bez dostatečné diskuse. Tím pádem došlo k neuváženým krokům, jež sice odpolitizovaly státní správu, umožnily nám čerpat evropské peníze, ale státní úředníci se cítili jisti na svých místech bez patřičné motivace pracovat efektivněji a rozumněji. Kdo prošel služebním zákonem, mohl si myslet, že je tzv. za vodou a že na něj nikdo nemá.
Kdokoliv, kdo se ocitl na vedoucím místě a potřebuje, aby se práce vyřizovala rychleji, ale zároveň účelněji narazil na úředního“ šimla“, který si drží svůj krok a nic jej nepřesvědčí o nutnosti efektivnějšího postupu, ten mi dá za pravdu, že tak se řídit nedá. Občané by sami mohli dodat tisíce příkladů liknavosti z vlastních zkušeností při jednání s některými státními zaměstnanci. Pochopitelně se to netýká všech, ale kvůli jedincům, kteří jsou zdrojem nespokojenosti ať občanů, nebo vedoucích pracovníků, jsou změny mnohdy potřeba a měly by se provést co nejrychleji.
Ministr zdravotnictví tak přistoupil ke změnám, jak přímo na Ministerstvu, tak ve vedení některých přímo řízených pracovišť. Podle mého skromného odhadu jich může být jednoznačně i více, protože v konečné fázi jde o nás o všechny.
Jde o naše zdraví, jde o moderní zdravotnictví, jde o finance, které máme k dispozici a mohli bychom jich mít více, jen s nimi řádně hospodařit.
Aby téma nebylo společensky neúnosné, je jistě třeba mít vše řádně zdůvodněné a proces reorganizace nebo restrukturalizace provést společensky na úrovni. Je třeba se zároveň vyvarovat fámám. Dojmologie je nepřítel logiky a rozumu. Nutné je se vždy řídit důkazy, jak jsme v medicíně zvyklí, když postupujeme v léčbě na základě „evidence based medicine“, ale je nutné jednat rychle. Finanční prostředky ve zdravotnictví jsou omezené a je evidentní, že jich budeme potřebovat stále více, pokud chceme udržet krok se základním mottem našeho zdravotnictví: “Chceme zdravotnictví moderní a zároveň solidární“. Udržme si jej takové, jaké jej máme, poněvadž funguje a většina pacientů je maximálně spokojena.
Ke správnému fungování ale potřebujeme jak perfektně působící úředníky ministerstva, tak výkonné manažery zdravotnických zařízení.
Měla by skončit doba, kdy ředitelem nemocnice se stane člověk bez výběrového řízení a na dobu neurčitou.
Ministři zdravotnictví se však střídali velmi rychle, aniž by danou poptávku plně uspokojili. Lépe řečeno, někdy se jim to hodilo a někdy ne. Nikdo z manažerů by neměl mít jistotu, že je ve funkci navždy a navíc bez kontroly. Chybou bylo, že ministr David Ráth svého času zrušil dozorčí rady přímo řízených nemocnic z důvodu, že stejně zasedají jen na oko a nic nedozorují. Stejně tak by měla skončit doba, kdy se ministři nebudou pravidelně stýkat s řediteli přímo řízených nemocnic, aby zjistili stav ekonomiky, investic, personální obsazení a možnosti modernizace či rozvoje. Stává se, že mnozí se cítí nedotknutelní a bez nutnosti se ze svých činů zodpovídat.
Jak už jsem uvedl, případné změny mají být naprosto logické, racionální, odůvodněné a společensky únosné.
Nejsem zastáncem bezdůvodných čistek, ale nejsem ani zastáncem dlouhodobé tolerance ke šlendriánství, které zadlužuje stále více některá zdravotnická zařízení a vystavuje je bankrotu. Ale která vláda si dovolí bankrot svého přímo řízeného zařízení? Politicky je to neúnosné.
Nicméně tolerovat neschopnost rovněž nejde!
O autorovi| prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc., poslanec Parlamentu České republiky, člen Výboru pro zdravotnictví