Z odstupu přitom o zásadní převrat nejde. Třinecký ocelář vstoupil do bílého byznysu před deseti lety, kdy začal nakupovat nemocnice. Před třemi lety získal pod kontrolu Hornickou pojišťovnu a poté Českou národní pojišťovnu. V další expanzi mu zabránil tzv. Hovorkův zákon, který znemožnil účelové slučování pojišťoven.
Loni byl Hovorkův zákon zrušen v rámci Hegerovy zdravotnické reformy, a Chrenek tedy pokračoval. V říjnu pohltí jeho pojišťovací komplex pojišťovnu Metal Aliance.Na jednu stranu to je úctyhodný úspěch. Pod kontrolou slezského podnikatele bude třetí největší pojišťovna v zemi s milionem pojištěnců a ročním obratem dvacet miliard korun.
Přitom mu patří jedenáct nemocnic, do výčtu patří i špičkové kardiologické pracoviště v Třinci a onkologické centrum v Novém Jičíně.Z pohledu celého českého zdravotnictví to ale není nic převratného. Obrat zdravotních pojišťoven překračuje dvě stě miliard, a vedle Chrenkovy spojené Průmyslové pojišťovny funguje šest dalších pojišťovacích ústavů. Pokud by byl Tomáš Chrenek někomu nesympatický, může přejít ke konkurenci.
Varování před expanzí soukromého podnikatele má základ ve zkušenostech sousedního Slovenska. Tamní zdravotnictví ovládá soukromá společnost Penta, která má jednu ze dvou zdravotních pojišťoven a hustou síť nemocnic. Také už expandovala do Česka, kde jí patří síť lékáren Dr. Max.Chrenek se na Slovensku nepochybně inspiruje. Patří mu nemocnice ve Zvolenu a Levoči, také uzavřel s Pentou jeden velký obchod. K tomu, aby získal v Česku stejně silné postavení jako na Slovensku, má ale ještě daleko.
Jeho základnou jsou jen Moravskoslezský a Olomoucký kraj, odkud pochází většina jeho pojištěnců a kde vlastní nemocnice. Ani v těchto krajích ale není dominantním hráčem.Desetiletá historie Agelu ukazuje, proč ani dravý podnikatel typu Chrenka nemůže získat ve zdravotnictví rozhodující vliv. Jde o velmi zvláštní odvětví, které vždy bylo a vždy také bude závislé na veřejných dotacích. Velkolepou investici do moderních přístrojů si ještě může soukromník dovolit, jejich provoz ale musí vždy financovat z veřejného zdravotního pojištění.
Jiný přístup zvolili pouze v Americe, kde je nejvíc bohatých lidí, ale i v této zemi funguje jen pro omezený vzorek obyvatelstva, a tedy i nemocnic.Soukromníci se mohou uchytit pouze v okrajových či dílčích sektorech, kde těžkopádný veřejný sektor zaspal dobu, případně mohou fungovat v rámci veřejného systému a předvést, že dokážou s platbami od pojišťoven hospodařit lépe než státní či krajské nemocnice.To se jim ovšem může dařit jen velmi těžko.
Soukromník potřebuje zisk, a pokud si ho stahuje, připraví své nemocnice o investice. Konkrétně Agel hlásí každoročně zisk půl miliardy. Krajské a státní nemocnice mohou spoléhat na přímou pomoc zřizovatelů, stát a kraje mají navíc rozhodující slovo ve třech státních pojišťovnách, kde jsou pojištěny čtyři pětiny obyvatelstva.Agel skutečně není v posledních letech nějak významně úspěšný. Jeho historie by se dal shrnout tím, že koupí nemocnici, kterou pak provozuje, aniž se dostane do dluhů.
O nějakém rozvoji, který zažívají některé státní a krajské nemocnice nemůže být ani řeči. Maximálně do impéria vstoupí další akvizice, která však jeho zisk nijak významně nezvyšuje.Soukromníkovi, jako je Tomáš Chrenek, může pomoci, když ovládne pojišťovny. Pokud začnou přednostně dotovat jeho nemocnice, pak může srovnat krok se státními ústavy. Na první pohled se zdá, že se třinecký podnikatel pokouší právě o tuto operaci.
Nedá se to však říci jistě.Důvodem je neprůhlednost veřejných financí ve zdravotnictví. Konkrétně nemocnice se financují prostřednictvím systému DRG. Ten přiděluje každému zákroku určitý koeficient a ten se pak vynásobí tzv. základní sazbou. Existuje jednotná sazba pro všechny nemocnice, podle ní se však platí pouze čtvrtina z celkové ceny za výkon.
Zbylé tři čtvrtiny se platí podle individuálních sazeb, které přiděluje každá pojišťovna jednotlivým nemocnicím podle svého uvážení. Průmyslová pojišťovna, kterou vede zkušený Chrenkův manažer Petr Vaněk, tak může zvýhodnit nemocnice Chrenkova Agelu.Nakonec není pochyb o tom, že VZP a další státní pojišťovny platí lépe státní nemocnice. Konkrétní informace však nejsou k dispozici, protože všechny pojišťovny v rozporu se zákonem základní sazby pro nemocnice tají.
Slučováním pojišťoven tedy sleduje slezský miliardář jedinou možnou cestu, jak dlouhodobě uspět na trhu se zdravotnictvím. Slabé místo strategie spočívá v tom, že se na to nezeptal daňových poplatníků, kteří mají povinnost odvádět zdravotní pojištění.Ministr Leoš Heger dnes žádá, ať pojišťovny zveřejní základní sazby pro nemocnice.
Až dostanou poplatníci informaci, jak Agel s jejich penězi hospodaří, nemusí se jim to líbit. Pokud se tedy Hegerovi podaří prosadit publikaci smluv pojišťoven s nemocnicemi, pak je budoucnost Chrenkova impéria Agel nejistá.