Skeptické úvahy vzbuzují poslední události a také budoucí nejistota. Rozhodující je vyhlídka, jejíž naplnění se už nedá odvrátit, podle níž nebude mít ani jedna tuzemská nemocnice do konce roku uzavřenou smlouvu s pojišťovnami.
Na tento fakt upozornila Asociace českých a moravských nemocnic naposled v pátek a zdravotní pojišťovny proti tvrzení ani neprotestují. Nejvýš v některých případech existují jakési dohody o budoucí spolupráci.
Počátkem příštího roku tedy nastane krizová situace, kdy nemocnice sice budou léčit, nebude však stanoveno, za jakou cenu. Něco takového se nemůže odehrát ani v soukromém sektoru. Když objednám domů instalatéra na drobnou opravu, předem se přece zeptám na cenu.
V podmínkách lednového zdravotnictví se dá předpokládat, že vzniknou jakési ministerské vyhlášky či nařízení a že pojišťovny a nemocnice budou mít dost dobré vůle, aby se podle nich chovaly.
Příčiny takového chaosu nejsou ani příliš hluboko. Od roku 2010 trvá spor mezi ministerstvem zdravotnictví a největší pojišťovnou VZP. Ministr Leoš Heger z TOP 09 si nerozumí s předsedou správní rady VZP Markem Šnajdrem a ani jejich spolupracovníci nejsou schopni navázat kvalitní spojení.
Souboj politiků se prohloubil do té míry, že se schyluje ke konečnému střetnutí. Šnajdra přestal podporovat premiér Petr Nečas a umožnil Hegerovi rekonstruovat správní radu VZP. Pokud dohoda premiéra a ministra vydrží do konce listopadu, bude Šnajdr odvolán, a Heger tedy konečně začne řídit svůj resort.
Mluví se však i o tom, že při očekávané vládní rošádě odejde i sám ministr a že bude nahrazen nějakým občanským demokratem. Očividně tedy nikdo nemá nic jistého.Druhým neuralgickým bodem zdravotnictví je status zdravotních pojišťoven, které nikdo neřídí a které mají naprosto volná pravidla svého fungování.
Většinu času si naprosto autonomně rozhoduje jejich management a příslušné správní rady složené politiků mají v běžném provozu stejnou funkci jako všechny politické rady. Fungování pojišťoven nerozumějí, a tak jen předstírají jakousi kontrolu.
Pojišťovny tedy financují zdravotnická zařízení naprosto neprůhledným způsobem, bez veřejné kontroly. Nelze tedy vyloučit, že lépe platí své známé, nebo dokonce tunelují zdravotnictví ve velkém. Ministr Heger se snaží financování nemocnic zprůhlednit, pojišťovny se však brání.
V souvislosti s neprůhledným financováním nemocnic může být varovným signálem fakt, že VZP ještě nestihla nemocnicím vyúčtovat rok 2011. Vzniká tedy podezření, že už v minulém roce vznikla ve zdravotnictví velká sekyra, kterou by konečné vyúčtování odhalilo.
Samozřejmě to nemusí být pravda.Třetím a zřejmě klíčovým důvodem nastávajícího chaosu jsou vládní úspory. Správci rozpočtu rozhodli, že se nebudou zvyšovat platby za státní pojištěnce a zároveň zvýšili daň z přidané hodnoty.
Zdravotnické příjmy tedy v lepším případě stagnují. Dokonce i stagnace ovšem znamená bolestné omezování péče, protože lepší zdravotnické technologie udrží naživu víc lidí, a tím automaticky zvyšují náklady.
Existují dvě možnosti, jak tento automatický nárůst zastavit. Buď je možné zastavit příjem nových pacientů do programů dražší léčby, anebo zkusit, jestli není možné léčit víc efektivně.Pojišťovny se s ministerstvem dohodly na druhé cestě, o první se nakonec nedá v politickém prostoru ani mluvit. Plánují tedy, že sníží kapacity v nemocnicích, protože podle jejich názoru je v Česku nemocnic příliš.
Druhý rok se připravují plány, kterou nemocnici zrušit a kterou omezit. Zároveň se k prvnímu lednu 2013 vypověděly rámcové smlouvy s nemocnicemi. Tyto smlouvy jsou obvykle domluveny na pět let a průběžně se prodlužují, na jejich základě se pak domlouvají platební podmínky v konkrétním roce. Nikdy se však nevypovídají. Tentokrát to pojišťovny po vzájemné dohodě zkusily a výsledek s dostavil.
Pojišťovny chtějí nemocnice donutit k ústupkům, a proto nepředkládají smlouvy do té doby, než budou nemocnice souhlasit s omezením. Dnes už to nestihnou, ani kdyby chtěly. Ve zdravotnictví tedy dlouhodobě existují neřešené konflikty a nový rok se stane jakýmsi soudným dnem, který rozhodne, kdo v těchto sporech vyhrál.
V českých poměrech půjde samozřejmě o kompromisy, které budou více či méně rozumné, více či méně závislé na politické síle protivníků.
O žádnou katastrofu jistě nepůjde, zdravotnictví se nezruší. V každém případě však bude dobré sledovat, jestli se v rámci neprůhledných politických a ekonomických dohod, ke kterým tak jako tak dojde, neomezí dostupnost zdravotní péče.