Studie byla randomizovaná, dvojitě zaslepená a multicentrická. Bylo do ní zařazeno 543 pacientů s diabetem 2. typu a koronární aterosklerózou. Rok a půl byla polovina nemocných léčena glimepiridem (1 až 4 mg denně) a druhá polovina pioglitazonem (15 až 45 mg, v maximální tolerované dávce). Progrese koronární aterosklerózy byla dokumentována intravaskulárním ultrazvukem. Zatímco objem koronárního aterosklerotického plátu ve skupině glimepiridu vzrostl v průměru o 0,73 %, v pioglitazonové skupině poklesl o 0,16 % (p = 0,002).
Hladina glykovaného hemoglobinu HbA1c klesla výrazněji ve skupině pioglitazonu (o 0,55 % vs. 0,36 %). Pioglitazon působil i na koncentrace HDL-cholesterolu a triglyceridů příznivěji než glimepirid. Zatímco střední hodnota hladiny inzulínu nalačno ve skupině pioglitazonu klesla, ve skupině glimepiridu stoupla. Z nežádoucích účinků se při léčbě glimepiridem častěji vyskytovala hypoglykémie, při podávání pioglitazonu častěji edémy, fraktury a snížená hladina hemoglobinu. Při rozhodování o léčbě tak musíme zvážit, zda u jednotlivého nemocného převáží příznivé účinky pioglitazonu nad účinky nežádoucími.
JAMA, 2008, 299, p. 1561-1573
Výběr a překlad MUDr. Eliška Potluková, Ph.D.
