V poslední době kvůli tomuto tématu kritizovala politiky i úředníky Rakouská lékařská komora. Té například vadí, že snižující se počet soudně nařízených lékařských pitev oslabí kvalitu školení budoucích odborníků v této oblasti - oproti minulosti jsou podle komory nařizovány soudně lékařské pitvy třikrát méně, a tak lze předpokládat, že mnoho úmrtí, na nichž se mohly podílet trestné činy, zůstane neobjasněno. V Rakousku platí, že kromě pitev nařízených hygieniky pod dohledem státní správy či orgány činnými v trestním řízení je ke klinickým pitvám nutný souhlas zemřelého, při jeho neexistenci pak souhlas pozůstalých - jejich názory se však nesmějí lišit, bez jejich shody se pitvat nesmí. Navíc se pitvy provádějí jen ve veřejných ústavech. Naproti tomu je možná pitva soukromá, na přání rodiny.
Je nutné zpřesnit indikace
Podobně se tímto tématem zabývá i Německá společnost pro medicínské právo. Zároveň ovšem uvádí, že není snadné dobrat se jednoznačné statistiky, zejména při snaze porovnat se s ostatními zeměmi. V SRN se nyní pitvá zhruba jen u 5 % všech zemřelých.
V mnoha dalších zemích došlo rovněž k dramatickému snížení. Například v 80. letech minulého století se míra pitev pohybovala kolem 30 % (Rakousko aj.), v 90. letech začala klesat (např. Švédsko 25 %), v dalším desetiletí nastal nový pokles (např. ve Velké Británii na 13 %). Politici se rozhodli dát přednost právům zemřelých osob a jejich rodinným příslušníkům. Nicméně společnost pro medicínské právo politikům navrhla, aby přece jen zpřesnili indikace k pitvám. Nyní pozůstalí nemohou odmítnout pitvu, pokud ji nařídí hygienici nebo orgány činné v trestním řízení. V jiných případech by však měli mít lékaři možnost (pokud si sám zemřelý za svého života pitvu nezakázal) oslovit pozůstalé, a pokud pitvu neodmítnou, pak by lékaři získali prostor pro školení - aby s větší znalostí příčin úmrtí posílili kvalitu diagnostiky a léčby. Společnosti pro medicínské právo vadí i to, že tato oblast je upravena (stejně jako v Rakousku) zemskými zákony, v nichž nepanuje dostatečná jednotnost.
Posílení práv zemřelých
Státní zdravotní instituce v USA uvádějí, že například v 60. letech minulého století dosahovala míra pitev u osob zemřelých v ústavech až 40 %. V 90. letech klesla na 5-10 %, existují rozdíly mezi jednotlivými americkými státy. Zcela výjimečně se pitvají osoby zemřelé v ošetřovatelských či obdobných zařízeních (pod 1 %).
Jedna z příčin redukce tkví ve finanční oblasti - pitvy se v moderní medicíně staly drahými a nikdo je nechce platit. Druhá příčina je v posílení práv zemřelých a jejich rodin. V této zemi však instituce spoléhají především na trvalou osvětu - donekonečna vysvětlují občanům prospěšnost pitev k výuce či výzkumu se snahou získat od nich souhlas.
Britská Národní zdravotní služba (NHS) se této oblasti rovněž věnuje, i když z jiného hlediska. Prováděla průzkum, v jaké míře nemocnice dodržují nová zákonná opatření ze začátku 21. století, kdy je nezbytné pro mimosoudní (klinickou) pitvu získat souhlas buď předem od pacienta před jeho smrtí, nebo po úmrtí od nejbližších pozůstalých. Při monitoringu se zjistilo, že ještě ne všechny ústavy dbají na literu zákona, z čehož pak někdy vyplývají postihy. Na prvním místě je vždy souhlas zemřelého, na druhém místě se musí zjistit, zda si zemřelý pro tuto oblast ustavil svého zástupce, teprve pak se zjišťuje názor nejbližšího příbuzného.