S nápady, jak změnit zdejší stále dražší a do dluhů se propadající zdravotnictví, se roztrhl pytel.
Je to nic
Ke všem těmto nápadům existuje předloha či inspirace v okolních zemích. Například od pojišťoven ke státem řízené službě, jak to chce Milada Emmerová, se vrátili Poláci a Maďaři.
Holandsko zase mluví o významu informací o kvalitě péče a chystá se zavést osobní účty - tady se inspirovala ODS. Švýcarský model se stejnou částkou pojistného pro všechny bez ohledu na výši jejich příjmu je vzorem pro koncepci zdravotních pojišťoven.
Slovinci a Slováci rozdělili diagnózy na ty z pojištění plně hrazené a na ty, jejichž léčbu si musí každý hotově doplatit. Slovenská vláda se však zatím neodhodlala uvést tento zákon v život. Zdejší praxe byla léta stejná, politici dokázali jediné - přidávat zadluženému zdravotnictví peníze ze státního rozpočtu.
Dalších šest miliard korun na příští dva roky chtěla minulou středu po vládě ministryně Emmerová. Ekonomičtí ministři to odmítli a kabinet nepřijal ani její koncepci.
Do tak zásadní změny - zavést místo systému pojišťoven státem řízenou zdravotní službu - se vládě nechce a rok před volbami nemá ani šanci ji stihnout. Proto koncepci nikdo moc vážně nebere. „Je to nic,“ říká ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Jaromír Gajdáček.
Se současným stavem ale pojišťovny spokojené nejsou. Zvláště osm zaměstnaneckých - na rozdíl od největší Všeobecné zdravotní pojišťovny jim totiž při ztrátě hrozí nucená správa a likvidace.
Jejich možnost chovat se ekonomicky je ale značně omezená. Ministerstvo určuje, kolik zaplatí lékařům a nemocnicím za jejich práci, kolik a na jaké léky budou připlácet, nemohou ani rozvázat smlouvy s těmi, kdo léčí špatně a draho.
Současná ministryně do jejich hospodaření zasahuje ještě zhoubněji než její předchůdci. „Spočetli jsme, že vinou zásahů ministerstva se dluh systému z osmi miliard zvýší do konce roku na dvacet miliard korun,“ říká Jaroslav Gajdáček. Tady už přestává legrace - jde o celou devítinu 180miliardového zdravotnického rozpočtu.
Kuřáci, plaťte
První šance něco změnit se pojišťovnám otevře za půl roku, až vyprší platnost současných pětiletých smluv s lékaři a nemocnicemi. Pojišťovny by rády nové smlouvy uzavřely jen s některými.
Zavřít nemocnici je ale nepopulární věc, proto se rozhodly hledat spojence v pacientech. Letos na jaře zveřejnily první data o kvalitě lékařské péče. Začaly porody, na podzim plánují kardiologii a do konce roku kloubní náhrady.
Jejich spojenectví s pacienty funguje - například mělnická porodnice, která skončila mezi nejhoršími, už má o desetinu klientek méně. Stejný motiv - vtáhnout do hry pacienta a udělat z něj informovaného partnera lékařů a pojišťoven - vedl poslance Jozefa Kubinyiho (ČSSD) k tomu, že sepsal návrh zákona o právu pacienta na informace o kvalitě lékařské péče. Sněmovna o něm bude hlasovat na podzim.
Pojišťovny zatlačené do kouta se ale nespokojily jen s tímhle. Najaly si ekonomického konzultanta Miroslava Zámečníka, aby dal dohromady jejich návrh reformy zdravotnictví.
Ten využil své někdejší spolupráce se Světovou bankou a přichází s osvědčenými nápady, jak omezit náklady. Jde například o zavedení poplatků za návštěvu u lékaře nebo o vyčlenění některých věcí z „bezplatné“ péče (levnou léčbu banálních nemocí či lázně by si pacient platil hotově - celkem by šlo asi o deset procent zdravotnického rozpočtu).
Vedle toho navrhuje Zámečník novinky, například spojit zdravotnickou reformu s reformou daňovou. „Cena práce je u nás vinou vysokých odvodů na sociální a zdravotní pojištění příliš vysoká,“ říká.
Na zdravotní pojištění dnes každý zaměstnanec dává 13,5? % svého příjmu. Miroslav Zámečník navrhuje, aby všichni - tak jako ve Švýcarsku - dávali bez ohledu na výši svého příjmu stejnou částku zhruba 15 tisíc korun ročně - tedy dnešní průměr.
Tím se ale příjem zdravotního pojištění sníží o desítky miliard korun ročně. „Navrhuji zdanit hříchy,“ říká Miroslav Zámečník. „Ať platí víc ne ti, kdo jsou bohatí, ale ti, kdo se chovají nezodpovědně.“
Alkohol, cigarety nebo třeba bůček by podle něj měly být o pár korun dražší a daň by se místo do státní odvedla do zdravotní kasy. A dále - lidé, kteří dost nedbají na zdravý životní styl, by měli platit vyšší pojistné:
„Každý rok půjdete na preventivní prohlídku a může se stát, že vám pojišťovna řekne: Madam, vám hrozí cukrovka. Buď s tím něco uděláte, nebo vám zvýšíme pojistné.“
Každý rok víc
Také občanští demokraté přicházejí s novinkami. Tým senátora Tomáše Julínka - Pavel Hroboň z VZP a lékař Tomáš Macháček - chce dnešní balík peněz rozdělit na dva díly.
Sedmdesát procent by jako dnes zůstalo pojišťovnám, třicet procent by každý dostal na svůj osobní účet. Při průměrném pojistném 14 000 korun by šlo zhruba o 3500 korun.
Jenže s touhle třetinou by lidé nemohli volně nakládat. Měli by na vybranou ze dvou možností. Buď dát všechny peníze jako dnes pojišťovně a dostat totéž, co mají dnes.
Nebo nechat peníze ležet na účtu. To by pro ně ale nemělo žádnou výhodu, zato riziko ano: spoluúčast do výše 15 000 korun. Kdyby léčba pana Nováka stála třeba dva tisíce, zaplatil by ji celou hotově. Kdyby vyšla na víc než patnáct tisíc (třeba na milion), musel by dát na dřevo zmíněných 15 000 korun.
Tohle platí pro první rok po zavedení Modré šance ODS. V dalším roce by už do systému měly přitéct další soukromé peníze. Konkrétně - pojištěnci by stáli před další volbou.
Buď si k pojištění připlatit dalších odhadem sedm set korun, nebo se smířit s tím, že budou na něco hotově doplácet. Sečteno a podtrženo: ODS sice mluví o možnosti lidí volit, jak naloží se svými penězi, ve skutečnosti chce ale do ztrátového rozpočtu hlavně přidat další peníze.
Také data o kvalitě lékařské péče by se stala zbožím na trhu. Pojišťovny by volný výběr lékaře a dostatek informací k tomu umožnily jen za nějaký příplatek. „Chcete si vybírat lékaře a mít k tomu informace?“ říká Tomáš Macháček.
„Ujišťuji vás, že takový pojistný plán je za základní částku nedostupný.“ Také proto je zákon poslance Jozefa Kubinyiho, který by pojišťovnám nařídil zveřejňování informací, tak důležitý. Dřív přístup k nim narážel na neochotu doktorů a nemocnic, v budoucnu by mohl být omezen peněženkou - částkou, již si za něj pojišťovny naúčtují.
Hana Čápová, Respekt