Guidelines pro oblékání
Britská konzultantka pro zdravotnictví se ve svém článku zamýšlí nad úrovní oblékání některých mladších lékařů, kteří v práci vyměnili formální košili se sakem za triko. „Slyšela jsem pacienty, jak si stěžují, že nepoznají, kdo je lékař – žádná kravata, žádný bílý plášť nebo sako. Lékaři jsou představiteli významné a kultivované profese a měli by se podle toho oblékat,“ domnívá se Stephanie Dancerová.
Typická představa o vzezření britského lékaře dostala před 6 lety povážlivé trhliny, když tehdejší vláda uveřejnila guidelines týkající se oblékání zdravotníků, jež lékařům v nemocnicích zakazují nosit kravaty, dlouhé rukávy (včetně bílého pláště) nebo náramkové hodinky. Důvodem byla snaha o snížení rizika přenosu nejrůznějších infekcí mezi jednotlivými odděleními nemocnic prostřednictvím oblečení lékařů.
Nicméně jak v jednom z analytických článků hodnotících dopady přijetí guidelines připustili zástupci Národní zdravotní služby (NHS), dosud žádná studie neprokázala přímou spojitost mezi počtem infekcí spojených s léčbou v nemocnici a tím, co lékaři ve službě mají na sobě.
Oblečení, nebo opatření?
Jak ale podotýká zpravodaj BBC William Kremer, před zavedením zmíněných doporučení proběhla v médiích poměrně rozsáhlá kampaň přesvědčující veřejnost, že lékaři roznášejí v nemocnicích na oblečení nejrůznější mikroby. Pravdou je, že od roku 2007 výskyt infekcí spojených s péčí ve zdravotnických zařízeních patřících pod NHS postupně klesá. Stephanie Dancerová je však přesvědčená, že se tento úspěch nedá přičíst ani tak zákazu kravat či plášťů jako spíše řadě hygienických opatření, jež nemocnice ve snaze snížit počet případů nozokomiálních nákaz přijaly. Domnívá se proto, že přinejmenším bílé pláště by se do zdravotnických zařízení měly vrátit.
Podobný názor zastává i gynekolog z Royal Free Hospital v Londýně Adam Magos. „Pamatuji si, že z nějakého průzkumu vyplynulo, že se lidem nelíbí, když vidí zdravotníky (lékaře i sestry), jak v pracovním oblečení opouštějí nemocnici a pak se zase vracejí do služby, s čímž v podstatě souhlasím. To však přeci není to samé jako říci, že pacienti považují určitou část oblečení lékaře, například zmíněný bílý plášť, za zdraví nebezpečný,“ zdůrazňuje Adam Magos, který sám přestal nosit plášť v roce 2009 a kravatu vyměnil za motýlka.
Důvěra v bílé pláště
Jeden z lékařů v reakci na článek v BMJ přiznal, že guidelines týkající se oblečení zdravotníků vyřešil tím, že ze svého pláště dlouhé rukávy jednoduše odpáral. Podobně zareagovali i někteří další britští lékaři, nicméně jak podotýká William Kremer, pláště s krátkými rukávy jsou typické především pro indické nemocnice. Ve Spojených státech amerických se úřady snažily zavést podobné směrnice jako Velká Británie, bílé pláště však nadále zůstávají hlavním poznávacím znamením tamních lékařů.
V roce 2005 The American Journal of Medicine (Am J Med 2005; 118(11): 1279–1286) otiskl výsledky studie, jejíž autoři ukázali 400 pacientů a návštěvníků v jednom z amerických zdravotnických zařízení určených pro veterány čtyři sady fotografií zobrazujících lékaře v různém oblečení. Na první z nich byl lékař v saku a kravatě se stetoskopem, na druhé lékař v bílém plášti, košili a kravatě se stetoskopem, na další pak na sobě lékař měl sálové oblečení a stetoskop a na čtvrté tričko, džíny a stetoskop.
Respondenti měli odpovědět, kterého z vyobrazených zdravotníků by chtěli mít jako svého rodinného lékaře, kterému by nejvíce důvěřovali nebo který vypadá jako nejvíce kompetentní. Z výsledků vyplynulo, že 76 % dotázaných preferovalo ve zmíněných kritériích lékaře v bílém plášti, za ním se umístil lékař v sálovém oblečení a pak v saku. Pouze 4,7 % hlasovalo pro zdravotníka v džínech.
Tradice vs. partnerství
William Kremer připomíná, že tradice bílých plášťů má kořeny v 19. století, a proto v ní někteří vidí symbol jakési „nadřazenosti“ lékařů, jež je v přímém rozporu s ideou partnerství mezi lékařem a pacientem, která dnes v pojetí medicíny a péče o nemocné převládá.
„Pacienti se lékaři svěřují s velmi intimními informacemi, které by nesdělili ani svému partnerovi, a proto musejí cítit, že mluví s člověkem určité vážnosti, respektu a kompetencí. Toho těžko dosáhnete, pokud budete vypadat jako někdo, kdo vedle vás seděl cestou v autobuse,“ obhajuje klasické lékařské uniformy dr. Mark Hochberg z lékařské fakulty Newyorské univerzity.
(Zdroj: William Kremer – BBC)