Plastická chirurgie

10. 11. 2000 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce


Pokousání psem

Sylvie Čončková, FNsP Ostrava-Poruba

Při své práci na plastické chirurgii se často setkávám s různými úrazy. Některé se ošetří a případné jizvy se ukryjí pod oděvem. Jsou i takové, které jsou viditelné na první pohled a člověka trápí po celý život.

Statistiky našeho oddělení potvrzují, že stoupá počet případů napadení a zranění člověka zvířetem, zejména psem. Jen od začátku letošního roku jsme ošetřili 22 pacientů pokousaných psy. Je to o 100 % více než v roce 1999. Je zajímavé, že nejčastěji jsou to děti. V jejich případě je situace o to horší, že se většinou jedná o pokousání v oblasti obličeje a rukou. Tato poranění jsou téměř vždy velice závažná, protože jsou v nemalé míře spojena se ztrátovým zraněním měkkých tkání.

Kazuistika

Pro dokreslení uvádím kazuistiku naší dětské pacientky - asi pětileté holčičky. Utrpěla jedno z nejtěžších poranění způsobených psem, která jsme na oddělení plastické chirurgie ošetřovali.

Agresivita útoku byla značná. Pes dívku pokousal v oblasti horních končetin, stehenní krajiny a v obličeji, kde se jednalo o ztrátové poranění, které zasahovalo do hlubokých struktur a postihovalo i nosní kůstky a očnici. První reakcí na úraz je samozřejmě leknutí, šok, nastupuje bolest a strach, co bude dál.

Byla přivezena v doprovodu vyděšených rodičů. Úkolem sestry je co možná nejklidněji a zároveň s pochopením přistupovat k tomuto pacientovi. Dítě utišovat a uklidňovat rodiče. Ihned je přivolán lékař, který dítě vyšetří a zhodnotí rozsah poranění. Rána je vyčištěna, dezinfikována a překryta sterilním krytím. Okamžitě zjišťujeme, kdy byla dívka očkována proti tetanu. Je tu ještě problém, zjistit, zda pes neměl vzteklinu, či zda nebyl nositelem jiného závažného přenosného onemocnění. Po uložení pacientky je ihned zajištěno předoperační vyšetření. S anesteziologem je konzultována premedikace a dítě je odvezeno na operační sál.

Připravíme si základní instrumentační stolek. Kromě instrumentária nesmí chybět peroxid vodíku a roztok Betadine pro opětovné vyčištění a výplach rány, protože vždy je počítáno se zanesením infekcí.

Někdy stačí okraje rány po odstranění devitalizační tkáně pouze sešít k sobě. Stehy se zakládají více od sebe a mezi ně je zaveden drén. Pokud se jedná o vykousnutí měkkých tkání, řešíme to lalokovým posunem. To znamená, že se příslušná velikost okolní tkáně otočí do defektu, čímž se defekt zakryje a plocha po laloku sešije. K tomu používáme kvalitní (a tím i drahé) šicí materiály, jako jsou monocryly a Prolen. Pacient je ještě vždy pokryt antibiotiky.

Na ošetření děvčátka se podílel kombinovaný tým plastických chirurgů, očních lékařů, stomatochirurgů a odborníků z kliniky ORL. Dítě utrpělo krevní ztráty, bylo ohroženo infekcí, takže je bylo nutno po týmovém chirurgickém výkonu hospitalizovat na dětském oddělení ARK naší nemocnice. I zde byla pravidelně prováděna konzilia plastickým chirurgem. Po stabilizaci zdravotního stavu bylo dítě přeloženo na lůžkové oddělení plastické chirurgie.

Tyto úrazy jsou pro pacienta nebezpečné nejen z hlediska výsledného kosmetického výsledku po zhojení, ale mnohdy jde přímo o život. Čím menší a mladší pacient, tím je takové poranění závažnější.

Jak uklidnit dítě?

I zde je důležitá úloha sestry, která pacientovi opakovaně vysvětluje, že hojení může být delší, jizvy v obličeji sice zůstanou, ale po čase se upraví, aby výsledný kosmetický efekt byl co nejlepší. Dospělým pacientům lze toto všechno vysvětlit, ale dětem? Tam se musí poučit hlavně rodiče. Ti mají obavy z toho, že jejich ratolest bude navždy poznamenána jizvami. U každého pacienta je hojení jiné, ale naši lékaři a sestry udělají vždy vše pro to, aby výsledný efekt byl co nejlepší.

Ve statistice plastické chirurgie ostravské fakultní nemocnice převažují dívky ve věku od osmi do čtrnácti let. V několika případech se jednalo o dívky, které v době útoku psa měly menstruaci.

Délka léčení těchto zranění závisí na mnoha okolnostech. Pacienta nejvíce ohrožuje infekce v místě zranění. Méně závažná poranění se hojí asi 14 dnů. Velká část pacientů však v naší péči zůstává i několik let, někdy až do dospělosti. n

Dokumentace ke kazuistice Foto archív autorky

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?