že zdravotnictví musí sanovat státní kasa.
Koalice
Podstata jejího návrhu spočívá v tom, že by každý musel k veřejnému zdravotnímu pojištění ještě uzavřít vlastní individuální připojištění. Čím více by za ně zaplatil, tím více nadstandardních služeb by měl k dispozici. Tím pádem by se zřejmě zúžilo i množství služeb hrazených z povinného veřejného zdravotního pojištění. O tom se však v programu nemluví i proto, že o rozsahu zúžení panují ostré spory mezi Unií svobody a lidovci. Koalice také chce propojit zdravotní a nemocenské pojištění. To by mělo lékaře motivovat k tomu, aby pečlivě kontrolovali, kdo je skutečně nemocný a kdo to pouze „hraje“. Čím méně bude nemocných, tím více peněz zůstane na zdravotní péči. Ceny léčiv by se podle Koalice měly měnit maximálně jednou za rok. Občanům slibuje veřejně dostupné hodnocení úrovně lékařské péče jednotlivých ordinací a nemocnic, které by se vytvářelo na základě zkušeností pacientů. Jako jediná zmiňuje státem dotované preventivní programy především proti obezitě, drogovým závislostem a úrazům. Na zdravotnických školách chtějí koaličníci posílit obory, jako je ošetřovatelství, domácí a hospicová péče.
ODS
Člověk by měl mít při vybírání lékařské péče naprostou svobodu. A proto požaduje, aby lidé měli možnost si za své peníze koupit navíc ty lékařské služby, které chtějí, a vybrat si zdravotní pojišťovnu „na míru“. I ODS chce omezit množství péče hrazené z povinného veřejného zdravotního pojištění a prosazuje myšlenku individuálního či rodinného pojištění. Podobný návrh se letos v zimě společně s Unií svobody pokoušeli prosadit ve sněmovně, hlasy lidovců, KSČM a ČSSD jim v tom však zabránily. Na rozdíl od levice prosazuje vznik co nejvíce komerčních zdravotních pojišťoven, které by „provětraly faldy“ státním.
KSČM
Stát, stát, stát. Klíčovou roli státu v systému zdravotnictví opaku jí komunisté jako mantru. Požadavky na spoluúčast pacientů při financování zdravotní péče považují za protiústavní. Navíc požadují, aby lidé s většími příjmy platili znatelně větší pojistné než chudší. Chtějí ještě zmenšit nabídku zdravotních pojišťoven. A nechtějí poskytovat příspěvky nestátním zdravotnickým zařízením. Domácím farmaceutickým firmám slibují daňová zvýhodnění, zahraničním naopak vzkazují, že před vstupem na český trh budou muset projít výběrovým řízením.
ČSSD
Program začíná a končí u obecných proklamací. Odmítá prohlubování spoluúčasti pacientů na nákladech na zdravotní péči. Požaduje bez konkrétního řešení co nejlepší podmínky pro práci lékařů a sestřiček. Původně slibovala léky pro seniory nad sedmdesát let zdarma. Nakonec ale tento zřejmě nerealizovatelný plán zmírnila na „zvážíme možnost“. Programu chybí koncepce, stejně jako chyběla i vládě. Za vlády ČSSD si polepšili lékaři: průměrný plat se jim za čtyři roky zvedl z 21 tisíc na téměř 29 tisíc korun.
Na co zapomněli:
Například na institut rodinného lékaře, který v západní Evropě běžně funguje. To je doktor, který má oprávnění léčit jak děti, tak dospělé. Jeho výhodou je, že zná dokonale rodinnou anamnézu. Pozapomenulo se i na kontroverzní téma eutanazie, se kterou u nás souhlasí stále více lidí. Pouze ODS poznamenala, že by se o tom mohlo začít veřejně diskutovat.
red, Týden, 10.6.2002