Zdravotničtí profesionálové byli po léta přesvědčeni o tom, že jejich platové ohodnocení neodpovídá významu a odpovědnosti jejich práce, natož pak ohodnocení jejich protějšků ve vyspělých zemích.
Mezinárodní srovnání, založené nikoli na absolutní výši příjmů v přepočtu na koruny, ale na poměrových ukazatelích, srovnávajících například příjmy lékařů-specialistů s jinými kategoriemi vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců, jim v podstatě dávalo za pravdu.
Tento trend se však v posledních několika letech obrátil a dnes jsou – podle dat ÚZIS a ČSÚ – na české poměry platy solidní. Konkrétně průměrný plat lékařů a zubních lékařů v roce 2012 převyšoval se 61 tisíci Kč o necelé 2 tisíce průměrný plat českých řídicích pracovníků, cokoli si o obsahu této kategorie myslíte. Plat úzké skupiny lékařů (loni 6,92 %) se smluvními platy přesahuje svým ohodnocením průměrný plat řídicích pracovníků v Praze (v roce 2012, novější data ČSÚ neuvádí).
Dobrá příjmová perspektiva
Jakkoli jsou ve srovnání se Západem zdejší platy stále ještě výrazně nižší, v lokálních českých poměrech již relativní platové ohodnocení odpovídá. Jistě, jde o celkové plnění po zahrnutí všech odměn a přesčasů, ale u řídicích pracovníků se na píchačky také nehledí.
Nehledě na malý meziroční pokles v loňském roce, který ovšem přišel po několika tučných letech (na rozdíl od soukromého firemního sektoru, který postihla recese a v rozpočtové sféře zase působilo zmrazení platů), navíc před sebou lékaři mají i solidní příjmovou perspektivu.
Spolu s techniky a specialisty z přírodních věd jsou to tři skupiny vysokoškolsky vzdělaných odborníků, kde lze očekávat růst příjmů i v budoucnu, zatímco například v případě ekonomů a právníků je poptávka již saturována a projeví se podstatně nižší příjmovou dynamikou, ne-li poklesem.
Dveře otevřené
Souvisí to také s potenciální mezinárodní mobilitou vysokoškolsky kvalifikované pracovní síly: zatímco „český“ právník, natož pak pedagog, sotva může praktikovat v bohatších členských zemích EU, a o ekonomech lze také pochybovat, pak lékaři, IT specialisté a další odborníci z úzkoprofilových technických a přírodovědných oborů mají dveře do zahraničí víceméně otevřené, pakliže jsou adekvátně jazykově vybaveni.
Totéž platí přiměřeně i pro kvalifikované sestry a specialisty nelékaře. Často jsou ovšem s jazykovou výbavou na štíru a rovněž kontakt s pacientem je nezřídka hluboko pod západním standardem, což možnost migrace za vyšším ohodnocením dosti komplikuje.
Spočteno, zváženo
Potenciální mobilita je daná nejen zahraniční poptávkou a díky tomu reálnou uplatnitelností, ale také faktem, že lékařské fakulty v Česku mají velmi slušnou mezinárodní pověst. Díky poměru cena – výkon tak nemají problém si finančně přilepšit náborem zahraničních studentů, a to i z vyspělých zemí, kde je studium často velmi drahé nebo se praktikuje přísný numerus clausus.
Spočteno, zváženo, nemají si čeští zdravotníci – z hlediska příjmů – v podstatě nač stěžovat. Ještě tak odbourat papírování a zlobivé informační systémy, které i na nejlepších klinikách v Česku dovedou pěkně potrápit, zlepšit systém postgraduálního vzdělávání a kolegiální vztahy na pracovišti (mnohde to spíše připomíná nějaký feudální systém), a je to jedna z nejperspektivnějších profesí v Česku.