Revmatologický ústav v Praze představuje superkonziliární pracoviště pro celou Českou republiku a soustřeďuje péči o pacienty s nejzávažnějšími formami onemocnění pohybového aparátu. Na konci loňského roku, při příležitosti 60. výročí založení Revmatologického ústavu, ministr zdravotnictví Leoš Heger nešetřil slovy chvály a ocenil odbornou erudici, zázemí komplexní zdravotní služby i vědecko-výzkumnou aktivitu pracoviště.
Příliš mnoho špičkových pracovišť?
Paradoxně však nedávno tentýž pan ministr představil zákon nařizující sloučení Revmatologického ústavu se Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze. Pokud tento návrh zákona projde oběma komorami parlamentu, má podle doslovného znění Revmatologický ústav zaniknout dnem 1. 1. 2014. Slučovací zákon se překvapivě netýká všech státních příspěvkových organizací, jak bylo původně avizováno, ale pouze některých.
Nasnadě je tak otázka, jak k tomuto rozhodnutí došlo. Na tiskové konferenci ministr zdravotnictví mimo jiné podotkl, že naše republika má „příliš mnoho špičkových pracovišť“. Návrh zákona přitom vůbec nezmiňuje zachování kontinuity příspěvkových pracovišť v současném rozsahu a může navíc podle všeho proběhnout i nezávisle na schválení zákona o univerzitních nemocnicích, což byl původní předpoklad pro navrhovaná slučování.
Mají tak být špičková pracoviště po zásluze potrestána za to, že jsou úspěšná a dobře hospodaří?
Ohrožení pro celý obor
Revmatologický ústav je finančně soběstačnou a zdravou institucí, která se opakovaně umisťuje na předních místech při ekonomickém hodnocení nemocnic v České republice. Tento stav je výsledkem vysokého pracovního nasazení všech jeho zaměstnanců. Důležitý je také známý fakt, že menší zdravotnická zařízení mají průhlednější hospodaření než velké celky, které nezřídka mívají nekontrolované toky finančních prostředků a častěji se ocitají ve špatném ekonomickém stavu.
V souvislosti se ztrátou ekonomické a rozhodovací samostatnosti Revmatologického ústavu reálně hrozí postupné omezení dostupnosti a kvality péče pro pacienty s revmatickými chorobami. Protože v České republice neexistuje jiné srovnatelné zdravotnické zařízení specializované na obor revmatologie, je dost možné, že může být narušeno ucelené fungování oboru revmatologie, včetně postgraduálního vzdělávání a základního i klinického výzkumu.
Bez diskuse
Snahy o začleňování výzkumných ústavů do fakultních nemocnic již byly ministerstvem zdravotnictví v minulosti oznamovány několikrát. Vždy byly vedeny diskuse a za různých okolností poté bylo od všech nekoncepčních záměrů a reforem pokaždé upuštěno. V současné době však bohužel o diskusi nelze hovořit.
Ministerstvo zdravotnictví nereagovalo na obavy z důsledků ztráty samostatnosti Revmatologického ústavu, které vyjadřuje dopis vedení České revmatologické společnosti ČLS JEP ministru zdravotnictví, nereagovalo ani na otevřený dopis naprosté většiny zaměstnanců Revmatologického ústavu proti připojení, ale ani na varování vědecké rady České lékařské komory před nesystémovými změnami ve zdravotnictví s požadavkem na objasnění koncepce těchto změn a bližší ekonomickou i vědecko-výzkumnou analýzu. V minulém roce navíc více než 5 tisíc pacientů podepsalo pacientskou výzvu za zachování nezávislosti Revmatologického ústavu, jejíž text byl rovněž odeslán ministru zdravotnictví.
Pevně věřme, že diskuse bude vyvolána, návrhy zákonů o slučování ústavů a o univerzitních nemocnicích budou důkladně připomínkovány a nedojde k narušení úrovně poskytování zdravotní péče v České republice.
(Odesláno do redakce 24. 4. 2013; titulek, perex a mezititulky jsou redakční.)
Doc. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph. D.
Revmatologický ústav