V první dvacítce statistiky jsou jako jediní zástupci zemí střední a východní Evropy také Češi.
Studie zveřejněná v britském odborném časopise Journal of Medical Ethics sledovala případy „sebevražedné turistiky“ v letech 2008 až 2012, kdy ve Švýcarsku za lékařské asistence dobrovolně odešlo ze života 611 lidí. Více než 40 procent pocházelo z Německa, pětina z Velké Británie a každý desátý pak z Francie.
Kromě občanů evropských států jako je Itálie, Španělsko, Švédsko a Rakousko do švýcarských klinik zamířilo také několik Američanů, Kanaďanů a Australanů.
Češi využili možnosti eutanazie údajně ve dvou případech, a spolu s Dánskem, Irskem a Finskem se tak podělili o dvanácté místo. Za Českem je s jedním případem asistované dobrovolné smrti ještě dalších dvanáct zemí z celého světa.
Podle studie se počet turistů-sebevrahů od roku 2009 do roku 2012 téměř zdvojnásobil. Zatímco v roce 2009 podstoupilo eutanazii 89 cizinců, o čtyři roky později už jich bylo 172. Valná většina z nich si vybrala jako místo dobrovolné smrti zařízení v kantonu Curych a oslovila organizaci Dignitas.
Téměř polovina pacientů trpěla podle studie neurologickými chorobami, jako je Parkinsonova nemoc či roztroušená skleróza. Další lidé se rozhodli spáchat asistovanou sebevraždu kvůli onemocnění rakovinou či revmatickému onemocnění. Podle autorů studie ale vyšlo také najevo, že se zvýšil počet turistů-sebevrahů s nemocemi, které nejsou přímo smrtelné.
Průměrný věk pacientů byl 69 let, ale věkové rozmezí se pohybovalo od 23 do 97 let. Téměř 60 procent tvořily ženy.
Švýcarský právní řád zakazuje takzvanou přímou aktivní eutanazii, kdy lékař nebo druhá osoba trpícího pacienta přímo usmrtí podáním smrtící látky. Za přesně stanovených podmínek je taková eutanazie naopak legální v zemích Beneluxu, z nichž ji jako první stát na světě v roce 2002 legalizovalo Nizozemsko.
V České republice eutanazie ani asistovaná sebevražda povoleny nejsou.