Podle Pavla Studeníka z brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie je to proto, že pojišťovny odběr orgánů nepodporují a lidé mají o transplantacích často zkreslené informace.
Podle ředitele centra Petra Němce je rozdíl mezi nabídkou a poptávkou už několik let stejný a lze předvídat, že se s lepší diagnostikou bude naopak zvětšovat. V našem regionu, který tvoří celá Morava, bychom k uspokojení všech čekatelů potřebovali provést kolem padesáti operací ročně, řekl ČTK Němec.
„Příčin tohoto stavu je více, tím největším je asi skutečnost, že pojišťovny odmítají nemocnicím hradit péči o dárce od okamžiku, kdy je stanovena jeho mozková smrt. Argumentují tím, že už nejde o klienta pojišťovny. Mezi smrtí a odebráním orgánu ale uplyne mnoho hodin, kdy je nutno poskytnout finančně nesmírně náročnou péči. V řadě zemí toto pojišťovny vědí a platí takzvané explantační poplatky, kterými odebírání orgánů podporují,“ řekl Studeník.
Kolem transplantací existuje mezi lidmi také řada mýtů. „Velká část věřících lidí si například myslí, že církev je proti transplantacím. To není vůbec pravda, papež naopak označil dárcovství orgánů za výraz nejvyšší křesťanské lásky,“ poznamenal Studeník.
V Česku platí princip předpokládaného souhlasu s darováním orgánů, podle kterého je každý člověk, pokud během života neprojeví nesouhlas, potenciální dárcem. Brněnští lékaři ale přesto čekají na vyjádření příbuzných a odmítnutí darovat orgány akceptují.
Transplantace jater se kromě Brna provádí od roku 1993 také v Praze, pod kterou spadá sedmimilionová oblast Čech. V celé republice se za rok uskuteční kolem 100 operací.
S průměrem 10 transplantací na milion obyvatel se tak Česko v celoevropském srovnání řadí mezi středně aktivní země. Aktivnější je například Francie, Rakousko nebo Španělsko, v těchto zemích se provádí až dvakrát více transplantací.
První transplantace jater v Československu se uskutečnila před 25 lety v Brně. Zpočátku se operace prováděly u pacientů s nádorovým onemocněním.
„Bylo to dáno tím, že tito nemocní byli neléčitelní a s velmi krátkou prognózou pro přežití. Nádorová onemocnění navíc nedoprovázely takové poruchy krevního srážení, jako je tomu u cirhóz, které naopak operujeme častěji zase nyní. Z chirurgického hlediska to proto bylo jednodušší,“ řekl Studeník.
Úspěšnost operací byla zpočátku mizivá. Historicky první pacient, který 2. února oslaví čtvrtstoletí s novým orgánem v těle, patří mezi výjimky potvrzující pravidlo. U naprosté většiny pacientů se během jednoho či dvou let objevil nádor znovu.
V dalším období se proto k transplantaci častěji přistupovalo u pacientů s cirhózou. Tito nemocní jsou podle Studeníka obtížněji operovatelní, z dlouhodobého hlediska jsou ale tyto zákroky mnohem úspěšnější.
V posledních letech se úspěšnost ročního přežití pohybuje kolem 96 procent u plánovaných operací a 86 procent u akutních zákroků.
ČTK
