Vědci vedení Andrewem Haywardem z londýnské vysoké školy UCL sledovali pět skupin lidí během šesti chřipkových sezón v letech 2006 až 2011. Toto období zahrnuje i epidemii chřipkového viru H1N1 v roce 2009. Sledovaní odevzdávali krev na úvod a na konci chřipkového období a lékaři kromě toho každý týden kontrolovali jejich zdravotní stav.
Podle studie se chřipkou nakazila každý rok asi pětina lidí. Z nich však mělo příznaky chřipky jen 23 procent. A z potvrzených případů chřipky bylo jen 17 procent tak vážných, že kvůli tomu nemocní navštívili lékaře.
„Ohlášené případy chřipky jsou jen špičkou ledovce, který je normálně neviditelný, protože se zaznamenávají jen případy lidí, kteří vyhledali lékaře,“ uvedl Hayward.
Podle expertů se nakažení bez příznaků chřipky nadále pohybují mezi lidmi a přispívají k šíření nemoci. Fakt, že se většina případů chřipky nehlásí, vede to podle Haywarda i k tomu, že se zvyšuje poměr mezi nemocnými a těmi, kdo kvůli chřipce skončí v nemocnici nebo zemřou. Podle něj jsou přesnější statistické údaje klíčové pro přípravu preventivních programů i postupu po vypuknutí epidemie.
„I když měla pandemie v roce 2009 mírný průběh, vyvolala ohromné mezinárodní znepokojení, náklady a problémy. Potřebujeme se připravit na to, jak reagovat na mírné i závažné epidemie,“ uvedl Hayward.