Dalším problémem těchto zařízení je podle Anny Šabatové používání donucovacích prostředků a částky, které za služby záchytky požadují.
Chybějící předpisy
Kancelář ombudsmanky podrobila kontrole celkem 6 z 18 záchytných stanic v ČR, a to v Karviné, Kroměříži, Liberci, Ostravě, Plzni a v Praze. „Neuspokojivé podmínky na některých navštívených stanicích podle názoru ochránkyně vyplývají zejména z toho, že právní předpisy nestanoví materiální a personální podmínky poskytování záchytné služby, ani její faktický obsah. Není tak garantován minimální standard zacházení se zachycenými osobami,“ uvedla ombudsmanka ve zprávě. Standardy chybí i v oblasti personální vybavenosti záchytek a mnoho z nich má dlouhodobý podstav. Tato situace vystavuje zaměstnance možnému nebezpečí napadení ze strany podnapilých. „V personálu převažují ženy a pracovníci záchytek často nejsou vyškoleni ve zvládání agresivních osob. V jedné stanici mají například na kapacitu 10 osob v pracovní dny ve službě pouze jednu sestru. Většina záchytných stanic se proto musí spoléhat na asistenci policie, do jejíhož příjezdu personál ponechá pacienty zamčené v hromadných ložnicích,“ je uvedeno ve zprávě.
Ohrožen je i klient
Kromě chybějících standardů je dle šetření kanceláře ochránkyně práv velkým problémem i nedostatečná dokumentace, kterou je nutné vést o tom, zda byly splněny zákonné předpoklady k umístění osoby na stanici. Často jsou nedostatečné zprávy i o samotném dění na stanici. „V polovině navštívených stanic ochránkyně zjistila případy, kdy omezení (přikurtování) trvalo několik hodin, aniž by bylo ze záznamů zřejmé, zda důvod omezení stále trval. Z dokumentace také v naprosté většině případů nevyplývalo, jaký byl nad omezenými vykonáván dohled.“ Kancelář ombudsmanky rovněž upozornila na to, že personál záchytky nezřídka překračuje své pravomoci, když rozhoduje o dalším postupu bez vědomí lékaře, který na většině záchytných stanic nebývá přítomen nepřetržitě. Nadužívány jsou údajně některé omezovací prostředky, jako je kurtování a medikace s tlumicími účinky. Ochránkyně práv doporučila ministerstvu zdravotnictví iniciovat změnu právních předpisů tak, aby záchytné stanice, stejně jako ostatní zdravotnická zařízení, povinně vedly centrální evidenci používání omezovacích prostředků.
Jde o zdravotnictví?
Ve zprávě, kterou Anna Šabatová rozeslala krajských úřadům a ministerstvu zdravotnictví, je popsán i problém financování záchytek, které je dle názoru kanceláře trvale neudržitelné. Platbu za pobyt na stanici zaplatí podle statistik pouze 15-30 % klientů. Cena se přitom v jednotlivých regionech liší a pohybuje se v rozptylu od 600 do 4300 Kč za noc. Poté, co byla zpráva uveřejněna, se objevily i názory a polemiky, zda problematiku záchytek má mít na starosti segment zdravotnictví. Klienti záchytek totiž často zdravotní péči nepotřebují. Neurochirurg Vladimír Beneš například v rozhovoru pro Český rozhlas vyslovil názor, že záchytné stanice jako zdravotnická zařízení jsou přežitek z dob socialismu. V řadě okolních zemí byly také protialkoholní záchytné stanice, tak jak je známe v České republice, zcela zrušeny.