Spoluúčast soukromého sektoru může pomoci v reformě veřejných nemocnic. Ukazují to zkušenosti ze zahraničí. Výdaje na ošetření, léky, mzdy odborného personálu státních zařízení, nákup přístrojů a vybavení, provoz státních zdravotních zařízení, stacionární péče - to vše je placeno ze státních rozpočtů a z příspěvků zdravotního pojištění. Tyto zdroje však nestačí.
V poslední době proto některé státy zavedly privátní zdravotní připojištění a přímou finanční spoluúčast pacientů. Ani to však nestačí, aby výdaje a příjmy byly v rámci stávajícího systému zdravotnictví v rovnováze.
Mnohé systémy zdravotní péče i přes stále častější finanční injekce opakovaně končí v mnohamiliardových dluzích.
Příklady není třeba dlouze hledat - kromě České republiky a Slovenska se o reformách diskutuje např. ve Spolkové republice Německo, Rakousku, Francii atd.
Nejvíce finančních prostředků v rámci zdravotních systémů spolykají nemocnice. Jednou z možností, jak hospodaření nemocnic sanovat, je využít možnosti spolupráce se soukromým sektorem, ať už pro získání potřebného know-how, či přímo pro zajištění služeb spojených s poskytováním zdravotní péče v rámci projektů Public Private Partnership (PPP).
Příklad z Austrálie
Jedním z nejúspěšnějších PPP projektů ve zdravotnictví je nemocnice v australské Milduře (Victoria).
Místní samospráva vybrala na základě výběrového řízení soukromou firmu, která by navrhla, postavila a 15 let spravovala nemocnici o 153 lůžcích.
Provoz stávajícího nemocničního zařízení byl ukončen a jeho personál převeden do nové nemocnice. Zmíněná firma zajišťuje odpovídající lékařskou péči všem pacientům bez rozdílu, aniž by od nich vyžadovala jakoukoliv platbu.
Za to dostává od příslušných samosprávných orgánů roční poplatek, jehož výše je založena na odhadovaném počtu ošetřených pacientů a malou částku navíc na náklady typu vzdělávání.
Aby zástupci veřejného sektoru mohli kontrolovat kvalitu poskytované péče, musí provozovatel nemocnice předkládat akreditaci udělovanou nezávislým auditorem, měsíční hlášení o stavu lékařské péče a nechávat pravidelně kontrolovat záznamy o uplatňovaných léčebných postupech externími lékaři. Každoročně soukromý provozovatel nemocnice investuje do jejího rozvoje 5 % svého zisku.
Výsledky byly překvapující. Náklady na výstavbu nové nemocnice byly o 20 % nižší, než kdyby ji stavěl veřejný sektor. Stejně tak poskytované zdravotnické služby jsou trvale méně nákladné než stejné služby zajišťované ve státních nemocnicích. Všechna smluvní ustanovení byla dodržena, navíc počet pacientů stoupl o 30 % a soukromá firma vykázala zisk již v prvním roce své činnosti.
V Austrálii existovalo k 1. lednu 2002 asi 50 nemocnic, na jejichž provozu se v různé míře podílel soukromý sektor. Přibližně 15 nemocnic fungovalo na principu B-O-O (Build-Own-Operate), kdy soukromá firma nemocnici postaví, vlastní a spravuje.
4 nemocnice vedl management, který pocházel ze soukromého sektoru; 3 zařízení fungovala na principu Build-Own-Leaseback, kdy soukromá firma nemocnici postavila a státní sektor ji ve formě leasingu splácí.
4 nemocnice byly soukromé firmě přímo odprodány, ta je nadále spravuje pod podmínkou, že nikomu nesmí odmítnout lékařskou péči; a asi 30 kolokací, kdy oddělení privátní kliniky a oddělení státního zdravotního zařízení jsou v jednom areálu či spolu bezprostředně sousedí a sdílí spolu některé služby a náklady, např. na personál a technické zařízení.
Británie: zodpovídá stát
Vláda Velké Británie využila principu PPP při financování, stavbě, správě a poskytování doplňkových služeb (stravování, ostraha objektu, praní prádla) v řadě zdravotnických zařízení původně výhradně spravovaných veřejným sektorem.
Smlouvy byly uzavírány na dobu 15-20 let, během nichž soukromá firma zajišťovala výše uvedené služby. Za to dostávala od veřejného sektoru roční splátky počáteční kapitálové investice a fixní částku, která hradila náklady na běžný chod nemocnice a služby soukromou firmou zde poskytované.
Na rozdíl od Austrálie (a obdobně též např. Brazílie či Švédska) je ve Velké Británii za lékařskou péči zodpovědný výhradně veřejný sektor.
Na co dát pozor
Rozhodnutí o zařazení konkrétní nemocnice mezi projekty PPP závisí na konkrétních potřebách nemocnice, na naléhavosti obecně vnímané potřeby reformovat to či ono zařízení a na podmínkách, za kterých je veřejný sektor ochoten regulovat a efektivně kontrolovat kvalitu poskytované péče.
Doporučuje se na tzv. několika menších pilotních projektech ověřit fungování PPP ve zdravotnictví daného státu dříve než dojde k reformě celého systému nemocničních zařízení. Výhodné je využít vnější zdroje zejména při náročných klinických službách (moderní technologie). Správcem nemocnic se mohou stát i organizace neziskového sektoru (např. různé církevní charity).
| ZAVÁDĚNÍ PPP PROJEKTŮ VE ZDRAVOTNICTVÍ : |
|---|
|
Všeobecný přístup ke zdravotní péči Vláda musí zajistit, aby všichni pacienti, včetně chudých a nepojištěných, měli přístup k přiměřené nemocniční péči. V některých případech veřejný sektor dokonce poskytuje kompenzace či jinou formu refundace. Financování Dříve byly nemocnice financovány výhradně z rozpočtových zdrojů či z příspěvků všeobecného zdravotního pojištění. V posledních letech se vlády snaží přesunout větší procento plateb přímo na pacienty, což stále nestačí. Finanční prostředky musí vést ke zvýšení kvality výkonu, zdravotní péče obecně a spokojenosti pacienta. Sloučení Mnohé země, zejména ve střední a východní Evropě, mají nadbytek nemocnic. PPP může být podnětem k jejich slučování a k případnému uzavření. Konkurence Konkurence mezi nemocnicemi podporuje snahu zvyšovat kvalitu a efektivitu poskytovaných služeb. Vlády by neměly soukromě vedené státní nemocnice ochraňovat před působením tržních sil. Současně tam, kde stát nadále nemocnici vlastní a nakupuje lékařskou péči, by smlouva měla zahrnovat protidiskriminační ustanovení, které vládě zabrání, aby toto zařízení preferovala (např. formou vyšších dotací) před jinými státními nemocnicemi. Regulace V mnoha zemích je regulační systém pro nemocnice omezen akreditační agenturou, která sleduje a certifikuje lékařské služby. PPP vyžaduje další monitoring, sankce za neplnění smluvních ustanovení a procedury pro řešení případných sporů. Uplatnění „práva vstoupit“ (step-in) do projektu je nutné v případě významných finančních nebo kvalitativních propadů. Bude třeba jasně definovat, do jaké míry bude vláda záviset na stávajícím zákonodárství, regulaci, seberegulaci, externí certifikaci nebo smluvních ujednáních při spolupráci se soukromými firmami. Zkušenost s infrastrukturálními projekty říká, že nezávislý regulátor bude nutný pro monitoring situace a prosazení PPP projektů - nemocnic. |
Zpracováno podle: R. Taylor, S. Blair: Public Hospitals. Public Policy for the Private Sector. Note Nr. 241, The World bank Group
Ekonom