Pohled na dětské utrpení bych celoživotně nesnesla

30. 8. 2000 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce

 

Téměř samé jedničky od první třídy až po promoci, úspěšná v zaměstnání, zajímavé, i když časově náročné koníčky, hezká rodina, která se před více než rokem rozrostla o dalšího člena, dceru Valentýnku. Zatím třiatřicetiletý životní příběh MUDr. Martiny Olejárové vyvolává na první pohled dojem, že se narodila na „šťastné planetě“. Ve skutečnosti byla ovšem nezbytná i pořádná dávka píle a zdravé ctižádosti.

Kdyby se byla některému ze svých hobby věnovala profesionálně, byla by z ní dnes klavíristka, tanečnice nebo kostýmní návrhářka. Ve věku skutečného rozhodování o budoucnosti ji okolí přesvědčilo, že je studijní typ, a tak po matčině vzoru přemýšlela krátce o biologii, nakonec ovšem zvítězila medicína.

Pusa od děkana

Že to s ní myslí vážně, dokázala sobě i okolí ještě jako gymnazistka v Ostrově nad Ohří, když se zúčastnila soutěže ve středoškolské odborné činnosti s prací Sledování novorozenců v průběhu prvního roku života po modifikovaném porodu podle Leboyera a ošetřování systémem rooming-in. Za pomoci MUDr. Hany Markové, vedoucí lékařky nedonošeneckého oddělení ostrovské nemocnice, sledovala po dvanáct měsíců psychomotorický vývoj deseti dětí, jejich nemocnost a délku kojení - a s výsledky vyhrála okresní a krajské kolo. Práce jí nakonec pomo



  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?