Je to prostituce, živená stálým přísunem mladých, často už nakažených žen z vnitrozemí i z ciziny. Léčba syfilidy je sice povinná, ale lékařské vyšetření není, takže ohniska nemoci je obtížné zlikvidovat. „Před třemi lety jsme prováděli namátkovou zdravotní kontrolu prostitutek. Většina z nich byly cizinky nakažené syfilidou. Byly vyhoštěny a Češky se musely podrobit léčbě,“ řekl mi dr. Trmal. Jenže namátkové kontroly dlouhodobě nic nevyřeší, protože pohyb prostitutek je nekontrolovaný a neustálý. Většina prostitutek v pohraničí má za zákazníky Němce, ale dostane se i na Čechy, kteří pak šíří nákazu ve svém okolí. Údaje jsou alarmující. Podle Ústavu zdravotnických informací počet osob nakažených syfilidou u nás stoupl za posledních deset let čtyřikrát. V roce 1990 bylo hlášeno 164 případů, v roce 1999 na 731 . Tato čísla však jsou zcela jistě podhodnocená, protože řada lidí, a zejména prostitutky, se k lékaři vůbec nedostaví a někteří o své nemoci ani nevědí. Nejhorší situace je v severních Čechách, následuje Praha a poté západočeský kraj.
Nejhorší Teplice a Ústí
Na severu Čech se syfilis nejvíce objevuje v okresech Teplice a Ústí nad Labem, kde je prostituce koncetrována. Loni tu bylo registrováno 250 případů syfilidy všech forem. Pohlavní choroby se výrazně šíří v romském etniku a důležité je zachytit nemoc včas,“ varuje dr. Trmal. „Případů kapavky sice ubylo, což je možno vysvětlit i tím, že se nemocní ze studu léčí sami. Ale zřejmě neberou na vědomí, že z neléčené kapavky se stane chronická nemoc a u žen může způsobit sterilitu.“ Syfilis, kterou způsobuje bakterie spirocheta pallida, má plíživý a zrádný průběh. Zatímco u mužů se za tři týdny po nákaze vytvoří na genitálu mokvavý vřed, u žen vidět není, skrývá se totiž na vnitřním genitálu. Nemoc se přenáší pohlavním stykem, ale také líbáním, vřed se může vytvořit i na jazyku.
Němci s pomocí končí
Situace dospěla tak daleko, že německá strana začala v polovině devadesátých let financovat německé streetworkery působící na české straně. Projekt zaštiťoval německý Červený kříž a financovalo německé ministerstvo sociálních věcí, zdravotnictví a ministerstvo pro rodinné záležitosti. Streetworkeři měli svá auta, jezdili po trase, vyhledávali rizikové osoby a poskytovali prostitutkám sociálně-zdravotní servis, včetně rozdávání kondomů. Koncem minulého roku však Němci upozornili, že financování projektu bude k 30. červnu letošního roku ukončeno. Česko směřuje do Evropské unie a musí si poradit samo. „Zoufale jsme hledali možnosti, jak zajistit kontinuitu projektu,“ říká dr. Trmal. „Určité řešení se nabízí v projektu AIDS, v letošním roce se snažíme, aby vyčleněné peníze byly určeny pro všechny rizikové skupiny, tedy prostitutky, homosexuály i narkomany. Krizová centra provádějí depistáž, zprostředkují zdarma vyšetření a zdarma je i léčba.“ Podle ředitele Euroregionu Labe Vladimíra Lipského se sice nabízí možnost získaní peněz na prevenci prostituce a šíření pohlavních chorob a nemoci AIDS z takzvaných malých projektů, které financuje stát, ty jsou však časově omezené. Prostituce ne, ta je nadčasová, a malé projekty ji nevyřeší.
Dědičná choroba
Irena, absolventka obchodní akademie, se vdávala ve dvaceti. Matka je inženýrka, otec lékař, ženich byl úspěšný podnikatel. „Krátce po svatbě jsem si všimla, že má manžel na genitálu vřed. Utěšoval mě, že to nic není, jenom takový opar. Nezdálo se mi to, tak jsem se svěřila otci. Bylo mu hned jasné, která bije, a okamžitě mě poslal na vyšetření. První testy byly negativní, ale druhé prokázaly, že syfilis mám i já. Manžel se přiznal, že se asi nakazil od jedné jugoslávské prostitutky. Vyšlo najevo, že sex se šlapkami byl jeho tajný koníček. Na potrat bylo pozdě, byla jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství. Tehdy jsem vážně uvažovala o sebevraždě.“ Irena podala žádost o rozvod a po celou dobu těhotenství se léčila a bála, že přivede na svět postižené dítě. Irenin chlapeček měl sice nižší porodní váhu, ale jinak byl zdravý. I tak musí chodit na pravidelné kontroly nejméně do pěti let, a možná až do puberty. „Děti včas léčených matek syfilis nemají,“ říká dr. Trmal. Proto se v době těhotenství vyšetřují budoucí matky na syfilis rozborem krve, a pokud je nemoc prokázána, léčí se. Dítě se může narodit s poškozením ledvin, plic a centrálního nervového systému. Včasnost léčby matky je alfa a omega celého problému.“ Prostitutky se však většinou neléčí, ale děti rodí. V kojeneckých ústavech a dětských domovech je jich plno. Některé vypadají docela normálně, zdravě, na jiné je zoufalý pohled. Vodnatelná nebo také takzvaná hranatá hlava. Mentální poškození. Poškození zraku, pohybového ústrojí nebo úplná slepota. Celý zbytek života stráví v ústavech, protože nebudou schopny normální existence.
Chybí zákon
„Problém nezmizí, pokud nebude legislativa,“ říká dr. Trmal, který je zároveň autorem projektu prevence a léčby pohlavních chorob. „Navrhuji vyčlenění prostředků na tuto činnost přímo při přidělování financí okresním úřadům nebo dotacemi hygienické službě. Vždyť jen kolem pohraničí se pohybuje na tři tisíce prostitutek!“ O zákonu, který by reguloval prostituci a zajistil aspoň základní ochranu obyvatelstva před tak nebezpečnými pohlavními chorobami, se mluví už deset let, ale bez výsledku. Obce jsou zoufalé, protože na byznys s prostitucí jsou se svými vyhláškami krátké. Pokus omezit pouliční prostituci se marně pokoušela i pražská radnice. Nyní připravuje celorepublikově platný zákon, který předloží Poslanecké sněmovně. Návrh zákona posuzuje prostituci jako samostatně výdělečnou činnost, předepisuje šlapkám platit zdravotní i sociální pojištění a odvádět daň z příjmu. Podřizuje je pravidelné lékařské kontrole a stanoví sankce za porušování normy. Zpřísní také ohlašovací povinnost onemocnění pohlavními chorobami. Zákon, který takto vlastně prostituci legalizuje, však nemá v parlamentu mnoho šancí. Falešná prudérnost zatím vždy zvítězila. A s ní vítězí i syfilis.
Dagmar Morenová, Magazín Práva, 30.6.2001