„Dvě procenta je možné ušetřit, a to tam, kde to dopad na pacienta mít nebude,“ řekl Horák na adresu zdravotnických zařízení. Podle něj vždy je možné volit léčbu, která je o něco lacinější a přitom stejně efektivní pro pacienta. Proto by pacienti tato dvě procenta neměli nijak poznat.
Oba aktéři duelu se také shodli v tom, že pokud nemocnice odmítají pacienty s tvrzením, že na ně nemají peníze, protože vyčerpaly roční limit, který jim zdravotní pojišťovny daly, je to jen nátlak na pojišťovny, aby od nich dostaly další peníze. V takovém případě se prý pacienti mohou obrátit na svoji zdravotní pojišťovnu a ta jim zajistí péči v jiném smluvním zařízení.
„Je to forma nátlaku na pojišťovnu ze stran zdravotnických zařízení. Jde o tlak na nás, abychom uvolnili více peněz,“ soudí Horák. Důvodem takovéhoto postupu některých nemocnic podle něj může být skutečnost, že se snaží šetřit. Zřejmě proto, aby měly na možné udržení platů zdravotnického personálu.
Podle Horáka a Friedricha není žádný důvod, aby nemocnice pacienty odmítaly, a Horák garantoval, že péče zaplacena bude.
„Zdravotnická zařízení se nemusejí obávat, že by nedostala zaplaceno,“ řekl Horák s tím, že ale rezervy jsou už vyčerpány a v příštích třech až čtyřech letech, pokud nedojde k reformě zdravotnictví, nedostatek peněz bude vyšší a bude mít dopad na pacienta. Neupřesnil ale jaký.