Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným nádorem žen téměř ve všech zemích světa včetně rozvojových. Mortalita karcinomu prsu ale celkově klesá. Je to způsobeno nejen časnější diagnózou, ale i podstatně zlepšenými léčebnými postupy, a to chirurgickými, radiačními a medikamentózními. Rozvoj nových možností cytostatické a cílené léčby způsobil významné prodloužení života žen, a to i s pokročilou chorobou.
V době diagnózy jsou klíčovými informace o pozitivitě či negativitě hormonálních receptorů a informace o receptoru HER2. V současné době díky cílené léčbě zaměřené proti HER2 receptoru se diametrálně změnila prognóza žen, jejichž nádor exprimuje právě HER2 (asi 20 %). Nádor u větší části pacientek však je HER2 negativní a část pacientek nemá prokazatelné hormonální receptory. Na tuto skupinu nemocných jsou zaměřeny kontrolované studie II. a III. fáze s bevacizumabem.
Klíčová slova
karcinom prsu • receptor HER2 • bevacizumab Summary
Abrahamova, J. Advanced breast carcinoma. Is it an indication for bevacizumab use?
Breast carcinoma is the most common malignancy in women, in almost all countries of the world, including the developing countries. Its mortality is declining however. This is due to many cases being diagnosed in earlier stages and due to significantly improved therapeutic procedures, including surgical treatment, radiotherapy and pharmacological treatment. The development of new ways of cytostatic and targeted treatment has dramatically increased patient survival, including those with the disease in advanced stages.
At the time of diagnosis, the key information concerns positivity or negativity of hormonal receptors and the HER2 receptor. Thanks to targeted treatment focusing on the HER2 receptor, the prognosis for the patients with HER2 positive tumours (roughly 20%) has diametrically changed. Most breast carcinomas are HER2 negative however and some patients have no provable hormonal receptor affectations. These patient groups are the focus of II. and III. controlled studies with bevacizumab.
Key words
breast carcinoma • HER2 receptor • bevacizumab Úvod
Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným nádorem žen téměř ve všech zemích světa včetně rozvojových. V roce 2008 byl celosvětově zjištěn 1 380 000 nových případů a 458 000 úmrtí na karcinom prsu; v zemích Evropské unie to bylo 332 000 nových případů a 89 000 úmrtí. Věkově standardizovaná roční incidence karcinomu prsu v Evropě činí 62,8/100 000 žen a úmrtnost 16,7/100 000 žen. Od roku 1990 se incidence meziročně zvyšovala o 1,5 %. Oproti tomu úmrtnost na karcinom prsu v západních zemích od roku 1990 setrvale klesá díky časnější detekci a systémové adjuvantní léčbě. Přibližně u 5–10 % nově zjištěných karcinomů prsu jsou v době stanovení diagnózy přítomny nádorové metastázy. Z nich pět let přežije zhruba jedna pětina žen. V závislosti na prognostických faktorech dojde následně k relapsu až u 30 % onemocnění bez postižení uzlin a až u 70 % nádorů s postižením uzlin. Prevalence karcinomu prsu je vysoká, neboť velký počet žen žije s nádorem několik let. V ČR bylo v roce 2011 nově zjištěno 6620 případů karcinomu prsu (123,9 na 100 000), a to představovalo více než 16,2 % ze všech hlášených zhoubných novotvarů žen. Přestože je léčba karcinomu prsu zejména v raných stadiích velmi úspěšná (relativní přežití prvního a druhého stadia činí u nás 90 %), zůstává toto onemocnění nejčastější onkologickou příčinou smrti žen. V roce 2011 zemřelo na karcinom prsu 1725 žen. Jelikož incidence této choroby stoupá a mortalita klesá a postupně se stabilizuje, tak dochází ke značnému vzestupu prevalence.(1) Tento jev přináší zvýšené nároky na zdravotnický systém ve všech směrech, počítaje v to i zvýšené nároky na léčbu dlouhodobě přežívajících žen s pokročilou chorobou a léčbu nemocných s pozdními relapsy (Tab. 1, 2).
Asi 20 % žen s karcinomem prsu u nás trpí metastatickým onemocněním. Přestože metastatický karcinom je dosud nevyléčitelný, mortalita karcinomu prsu (jak již řečeno) jako celku klesá. Je to způsobeno nejen časnější diagnózou, ale i podstatně zlepšenými léčebnými postupy, a to chirurgickými, radiačními a medikamentózními. Rozvoj nových možností cytostatické a cílené léčby způsobil významné prodloužení života žen, a to i žen s pokročilou chorobou. Chemická léčba založená na taxanech a antracyklinech je u pokročilého karcinomu prsu stále léčbou fundamentální, a to i přes současný úspěšný rozvoj účinné cílené léčby zejména anti HER2 léčivy (u HER2 pozitivních pacientek).
Předpoklady pro léčbu
V době diagnózy jsou klíčovými sděleními informace o pozitivitě či negativitě hormonálních receptorů a informace o receptoru HER2. V současné době díky cílené léčbě zaměřené proti HER2 receptoru se diametrálně změnila prognóza žen, jejichž nádor exprimuje právě HER2 (asi 15–20 %). Anti HER2 léčiva (trastuzumab, pertuzumab, trastuzumab emtasin, lapatinib) zacílená právě na HER2 receptor úspěšně změnila toto původně nepříznivé onemocnění na chorobu zvladatelnou. Nádor u větší části pacientek však je HER2 negativní a část pacientek nemá prokazatelné hormonální receptory. A to je právě skupina nemocných, na které se zaměřila pozornost mnoha výzkumníků prostřednictvím kontrolovaných studií II. a III. fáze, kteří používali jiný tzv. cílený lék – bevacizumab.
Angiogeneze je klíčovou komponentou nádorového růstu, invaze a metastazování. Proto se inhibice angioinvaze jeví jako atraktivní strategie léčby zhoubných nádorů. Bevacizumab je rekombinantní humanizovaná monoklonální protilátka, která se váže na ligand VEGF-A (vascular endothelial growth factor-A) a zabraňuje jeho navázání na příslušný receptor.(2, 3) U triple negativních pokročilých karcinomů prsu zůstává rozhodující léčbou cytotoxická chemoterapie, u karcinomů s expresí hormonálních receptorů hraje klíčovou roli léčba hormonální. U nemocných s pokročilým karcinomem prsu s HER2 negativitou se studie zabývaly možností zlepšit klinický stav pacientek kombinací chemoterapie či hormonální léčby právě s bevacizumabem. Úskalí je zejména v tom, že neumíme přesně určit pravděpodobnost úspěchu použití bevacizumabu tak, jako to je proveditelné u anti HER2 léčiv.
Kontrolované studie III. fáze s použitím bevacizumabu u pokročilého HER2 negativního karcinomu prsu v 1. linii
První randomizovanou studií III. fáze v 1. linii léčby metastatického karcinomu prsu (mBC), která použila bevacizumab, byla studie E2100. Byl zde porovnáván paklitaxel v dávce 90 mg/m2 podávaný 1., 8. a 15. den každé čtyři týdny oproti kombinaci paklitaxel + bevacizumab 10 mg/kg, podávaný 1. a 15. den a 4 týdny. Přidání bevacizumabu k paklitaxelu signifikantně prodloužilo PFS (progress free survival – přežití bez progrese), a to 11,8 měsíce vs. 5,9 měsíce, významný byl i rozdíl v procentu celkových odpovědí (overall response rate – ORR, a to 36,9 % vs. 21,2 %), medián celkového přežití (overall survival – OS) se mezi oběma rameny významně nelišil (OS 36,7 vs. 25,2 měsíce).(4) Další studie RIBBON-1 (chemoterapie kapecitabin 2000 mg/ m2 1.–14. den, nebo nab-paklitaxel 260 mg/m2, nebo docetaxel 75 mg/m2, nebo režim s antracyklinem + bevacizumab 15 mg kg a 3 týdny vs. chemoterapie + placebo) prokázaly přínos ve smyslu prodloužení PFS na straně bevacizumabu pouze o 0,7–2,9 měsíce, opět s lepší celkovou odpovědí, ale bez vlivu na délku celkového přežití.(5) Podobně uspořádaná byla studie AVADO. Metaanalýza všech těchto studií prokázala 36% snížení rizika progrese nebo smrti po zařazení bevacizumabu k chemoterapii v 1. linii léčby karcinomu prsu.(6) Metaanalýza dále potvrdila, že problematické hodnocení OS je zřejmě dané velkým podílem pacientek, které byly následně po 1. linii léčeny dalšími liniemi, popřípadě bylo u nich provedeno překřížení (crossover). Údaje od těchto nemocných mohou výrazně měnit celkové přežití. Tato metaanalýza shrnuje, že u populace s neresekovatelným karcinomem přináší přidání bevacizumabu v 1. linii léčby mBC prospěch ve smyslu prodloužení období bez progrese (PFS), ale je nutné hledat podskupiny a fenotypy, u nichž bude účinek výraznější, včetně možného vlivu na celkové přežití.
Z dalších studií v 1. linii léčby mBC je vhodné zmínit studii ATHENA, ve které byl hodnocen bevacizumab 10 mg/kg a 2 týdny nebo 15 mg/kg a 2 týdny + režim s taxanem v 1. linii léčby. Výsledky prokázaly, že účinnost i bezpečnost bevacizumabu v podmínkách reálné praxe jsou konzistentní s výsledky randomizovaných studií u pacientek s mBC.(7) Nedávno probíhala studie MERiDiAN (od srpna 2012), která se zabývala účinností bevacizumabu v závislosti na stavu biomarkeru VEGF-A. Je hodnocen paklitaxel 90 mg/m2 podávaný 1., 8., a 15. den a 4 týdny + placebo/bevacizumab 10 mg/kg a 2 týdny v 1. linii léčby u pacientek s HER2 negativním mBC. Primárními hodnocenými ukazateli jsou PFS v populaci intent-to-treat a PFS v podskupině nemocných s vysokou hladinou VEGF-A.(8) Studie byla zveřejněna na setkání ASCO 2013 a VEGF-A bohužel neprokázal platnost jasného markeru pro užití bevacizumabu. Další studií III. fáze je studie TURANDOT, která porovnává paklitaxel 90 mg/m2 1., 8. a 15 den a bevacizumab 10 mg/kg 1. a 15. den a 4 týdny vs. kapecitabin 1000 mg/m2 2krát denně 1. –14. den + bevacizumab 15 mg/kg a 3 týdny. Primárním cílem je průkaz non-inferiority režimu s kapecitabinem z hlediska OS. Studie zjistila lepší toleranci kapecitabinu, 38 % v rameni s paklitaxelem přerušilo léčbu pro vedlejší účinky. Jako jedna z hlavních příčin selhání anti-VEGF terapie ve 2. linii je zmiňována aktivace více cest angiogeneze u těchto předléčených pacientek v pokročilém stadiu onemocnění. Jako další faktor se zmiňuje vliv předchozí chemoterapie na angiogenní fenotyp, například paklitaxel a docetaxel mají antiangiogenní vlastnosti, a dochází tak k multiplikaci náhradních cest angiogeneze nezávislých na VEGF.
Kontrolované studie III. fáze s použitím bevacizumabu u pokročilého HER2 negativního karcinomu prsu ve 2. linii
Použití bevacizumabu u HER2 negativního pokročilého karcinomu prsu ve 2. linii se zabývaly studie III. fáze. Jedna z nich se zabývala porovnáním léčby kapecitabinem samotným oproti jeho kombinaci s bevacizumabem. Pacientky byly předléčeny antracykliny a taxany. Došlo ke zvýšení procenta celkových odpovědí a k malému nevýznamného zvýšení PFS na straně kombinované, ale nebyl zaznamenán vliv na OS.(10) Studie RIBBON 2 kombinovala(11, 12) po předchozí chemoterapii různá cytostatika (taxan, kapecitabin, vinorelbin, gemcitabin) s placebem v jednom rameni nebo s bevacizumabem ve druhém rameni. Bylo zaznamenáno zvýšení PFS v rameni s bevacizumabem, a to jak v celé populaci, tak zejména u žen s triple negativním nádorem, a dále došlo ke zvýšení ORR. Opět nebylo zaznamenáno zlepšení OS.
Je třeba zmínit několik dalších metaanalýz. Metaanalýza dat čtyř randomizovaných studií s chemoterapií a s bevacizumabem (n = 2886) ukázala významné zvýšení četnosti odpovědí v 1. i 2. linii i PFS v 1. linii HR: 0,67) i ve 2. linii (HR: 0,85). Větší přínos byl pozorován u pacientek předléčených taxany a při negativitě hormonálních receptorů. I v nejnovější metaanalýze studií II. a III. fáze u pacientek s mBC HER2-negativních, léčených v 1. linii paklitaxelem a bevacizumabem (n = 3758), publikované v lednu 2014, se ukázalo, že kombinace bevacizumabu a paklitaxelu signifikantně zlepšuje PFS a ORR, nebyl však pozorován vliv na celkové přežití.
Miles, DW. se spolupracovníky(13) provedli podrobnou metaanalýzu ze tří randomizovaných studií III. fáze u pacientek s HER2 negativním pokročilým karcinomem prsu. Do analýzy bylo zařazeno 2447 nemocných a bylo zjištěno, že medián PFS činí 9,2 měsíce u pacientek s bevacizumabem oproti 6,7 měsíce u pacientek bez bevacizumabu. Celkové procento odpovědí bylo 49 % vs. 32 % ve prospěch bevacizumabu. Nebyl žádný rozdíl v OS. U populace žen s triple negativním karcinomem činil PFS 8,1 měsíce u kombinace s bevacizumabem oproti 5,4 měsíce u léčených samotnou chemoterapií (p < 0,0001), ORR činil 49 % s bevacizumabem vs. 32 % bez bevacizumabu (p < 0,0001), medián OS činil 18,9 měsíce s bevacizumabem a 17,5 měsíce bez něho a jednoleté přežití činilo 71 % versus 65 % ve prospěch bevacizumabu. V podskupině pacientek předléčených taxany s triple-negativním nádorem byl rozdíl rovněž významný (25,6 měsíce vs. 15 měsíců, HR: 061). Uvedená poolovaná metaanalýza prokázala zlepšení terapeutických výsledků léčby bevacizumabem včetně jednoletého přežití zejména u podskupiny triple-negativních, tedy u pacientek se špatnou prognózou a s omezenými léčebnými možnostmi (Obr. 1 A, B).
Bevacizumab byl vyzkoušen i pro možnou potenciaci hormonální léčby. Studie LEA,(14) multicentrická, randomizovaná otevřená studie 3. fáze studovala v 1. linii léčby kombinaci bevacizumabu s letrozolem nebo fulvestrantem u hormonálně pozitivního a HER2 negativního pokročilého karcinomu prsu oproti samotné hormonální léčbě. Neprokázala se žádná výhoda přidání bevacizumabu v žádném parametru (PFS, ORR, OS). Nedávno byly zveřejněny dvě studie, které studují kombinaci bevacizumabu s chemoterapií ve 2. linii léčby u nemocných žen s HER2 negativním pokročilým karcinomem prsu, které již byly léčeny bevacizumabem a cytostatiky v 1. linii. Studie TANIA(15) zařadila 494 pacientek s HER2 negativním pokročilým karcinomem prsu, které užívaly bevacizumab s chemoterapií a progredovaly po více než 12 týdnech léčby. Tyto nemocné autoři randomizovali do dvou skupin, přičemž jedna dostávala bevacizumab spolu s monochemoterapií (paklitaxel, docetaxel, kapecitabin, gemcitabin, vinorelbin, doxorubicin) a druhá skupina byla pouze na monochemoterapii. Tuto léčbu nemocné dostávaly do progrese choroby. Primární cíl – PFS – byl splněn a vykázal signifikantně delší přežití bez progrese (od doby randomizace) na straně bevacizumabu, kde medián PFS činil 6,3 měsíce, oproti 4,2 měsíce na straně monochemoterapie (p = 0,0068). Tento výsledek ve prospěch bevacizumabu byl ve všech podskupinách. Uvedená studie prokázala, že bevacizumab umožňuje zlepšení PFS i v populaci, která již léčbu bevacizumabem podstoupila. Autoři neidentifikovali podskupinu nemocných, která měla z léčby největší prospěch, neboť počty nemocných v podskupinách byly velmi malé (Obr. 2).
Studie IMELDA(16) se zabývala významem udržovací léčby kapecitabinem a bevacizumabem u pacientek s HER2 negativním metastatickým karcinomem prsu, které užívaly v 1. linii docetaxel s bevacizumabem. IMELDA je otevřená studie, randomizovaná, multicentrická, III. fáze, jež zařadila 284 nemocných, které užívaly v 1. linii bevacizumab a docetaxel, 185 z nich bylo posléze randomizováno k udržovací léčbě, a to tak, že 91 z nich dostávalo bevacizumab s kapecitabinem a 94 bevacizumab samotný. PFS byl signifikantně delší u kombinace bevacizumab + kapecitabin a medián činil 11,9 měsíce vs. 4,3 měsíce u bevacizumabu samotného (p < 0,0001), OS činil 39,0 měsíce vs. 23,7 měsíce ve prospěch kombinace bevacizumab + kapecitabin oproti bevacizumabu samotnému. Výsledek studie se jeví jako optimistický (významné zvýšení OS), interpretace výsledků však není jednoduchá. Po prvotní léčbě došlo asi u jedné třetiny nemocných k progresi, takže k další udržovací léčbě bylo randomizováno pouze 185 žen. U 10 % nemocných v kombinovaném rameni došlo k přerušení léčby pro toxicitu kapecitabinu. Důležité je, že do další udržovací léčby byly zařazeny pouze nemocné s dobrou odpovědí na úvodní léčbu (bevacizumab + docetaxel) a že udržovací léčba trvala do progrese. Nicméně k serióznímu potvrzení příznivých výsledků studie by bylo potřeba ještě jedno rameno, a to se samotným kapecitabinem, a počet žen v jednotlivých léčebných skupinách by měl být vyšší. Tato studie přináší užitečné informace pro budoucí další studie zkoumající udržovací léčbu po léčbě prvoliniové u HER2 negativního pokročilého karcinomu prsu. Použití bevacizumabu u pokročilého HER2 negativního karcinomu zůstává kontroverzní.(17, 18) Jeho přidání k chemoterapii přináší zlepšení PFS a zvýšení procenta ORR. Většinou (až na výše uvedenou výjimku) nepřináší zlepšení OS. Na druhou stranu z některých studií vyplývá jeho účinnost u prognosticky nepříznivých skupin (triple-negativního karcinomu prsu). V Evropě zůstal bevacizumab schválen pro léčbu 1. linie v kombinaci s paklitaxelem nebo kapecitabinem. O jeho použití lze tedy uvažovat u pacientek s pokročilým HER2 negativním karcinomem prsu, které jsou pečlivě vybrané a posouzené a u kterých jsou další léčebné možnosti omezené. Musí však být splněn předpoklad pečlivého zvážení poměru přínosů a rizik léčby oproti nákladům, které tato léčba přináší.
U nás je indikace bevacizumabu – jakožto nákladné cílené léčby – v rukou Komplexních onkologických center, která podle uvedených pravidel jednají v souladu s doporučeními ČOS uvedenými v Modré knize.(19) Tato doporučuje zvážení kombinace bevacizumabu s paklitaxelem v 1. linii pokročilého a metastatického karcinomu prsu, hlavně u pacientek s triple-negativním karcinomem. V současnosti probíhá řada dalších klinických studií, které zkoumají možnosti použití bevacizumabu u HER2 negativního mBC.
Autorka děkuje MUDr. Martě Holíkové (KOC Liberec) za poskytnutí části podkladů využitých v této práci.
Podpořeno MZ ČR-RVO Thomayerova nemocnice – TN 0064190.
Prohlášení: autorka v souvislosti s tématem práce nespolupracovala v posledních 12 měsících s žádnou farmaceutickou firmou.
Literatura
1. Novotvary 2011. ÚZIS, Praha 2015 2. FERRARA, N., et al. Discovery and development of bevacizumab, an anti-VEGF antibody for treating cancer. Nat Rev Drug Discov, 2004, 3, p. 391–400.
3. RANIERI, G., et al. Vascular endothelial growth factor (VEGF) as a target of bevacizumab in cancer: from the biology to the clinic. Curr Med Chem, 2006, 2, p. 1845–1857. 4. MILLER, KD., WANG, M., GRALOW, J., et al. Paclitaxel plus bevacizumab versus paclitaxel alone for metastatic breast cancer. N Engl J Med, 2007, 357, p. 2666–2676. 5. ROBERT, NJ., DIÉRAS, V., GLASPY, J., et al. RIBBOn-1: randomized, double-blind, placebo-controlled, phase III trial of chemotherapy with or without bevacizumab for first-line treatment of human epidermal growth factor receptor 2-negative, locally recurrent or metastatic breast cancer. J Clin Oncol, 2011, 29, p. 1252–1260.
6. O´SHAUGHNESSY, J., MILES, D., GRAY, RJ., et al. A meta-analysis of overall survival data from three randomized trials of bevacizumab (BV) and first-line chemotherapy as treatment for patients with metastatics breast cancer (MBC). J Clin Oncol, 2010, 28(Suppl), 5s, Abstract 1005.
7. SMITH, IE., PIERGA, JY., BIGANZOLI, L., et al. First-line bevacizumab plus taxane-based chemotherapy for locally recurrent or metastatic breast cancer: safety and efficacy in an open-label study in 2,251 patients. Ann Oncol, 2011, 22, p. 595–602.
8. MILES, D., FAORO, L., WANG, YV., et al. MERiDiAN: A phase III, randomized, double-blind study of the efficacy, safety and associated biomarkers of bevacizumab plus paclitaxel compared with paclitaxel plus placebo, as first-line treatment of patients with HER2-negative metastatic breast cancer. J Clin Oncol, 2013, 31(Suppl): Abstract TPS1142.
9. LANG, I., BRODOWICZ, T., RYVO, L., et al. Bevacizumab plus paclitaxel versus bevacizumab plus capecitabine as first-line treatment for HER2-negative metastatic breast cancer : interim efficacy results od the randomised, open-label, non-inferiority, phase 3 TURANDOT trial. Lancet Oncol, 2013, 14, p. 125–133.
10. MILLER, KD., CHAP, LI., HOLMES, FA., et al. Randomised phase III trial of capecitabine compared with bevacizumab plus capecitabine in patients with previously treated metastatic breast cancer. J Clin Oncol, 2005, 23, p. 792–799.
11. BRUFSKY, AM., HURVITZ, S., PEREZ, E., et al. RIBBON-2: a randomized, double – blind, placebo-controlled, phase III trial evaluating the efficacy and safety of bevacizumab on combination with chemotherapy for second-line treatment of human epidermal growth factor 2-negative metastatic breast cancer. J Clin Oncol, 2011, 29, p. 4286–4293.
12. BRUFSKY, AM., VALERO, V., TIANGCO, B., et al. Second-line bevacizumab – containing therapy in patients with triple-negative breast cancer: subgroup analysis of the RIBBON-2 trial. Breast Cancer Res Treat, 2012, 133, p. 1067–1075.
13. MILES, DW., DIÉRAS, V., CORTÉS, J., et al. First-line bevacizumab in combination with chemotherapy for HER2-negative metastatic breast cancer: pooled and subgroup analyses of data from 2447 patients. Ann Oncol, 2013, 24, p. 2773–2780. 14. MARTÍN, M., LOIBL, S., MINCKWITZ, G., et al. Phase III trial evaluating the addition of bevacizumab to endocrine therapy as first-line treatment for advanced breast cancer: The Letrozole/Fulvestrant and Avastin (LEA) study. J Clin Oncol, 2015, 33 15. MINCKWITZ, G., PUGLISI, F., CORTES, J., et al. Bevacizumab plus chemotherapy versus chemotherapy alone as second-line treatment for patients with HER2-negative locally recurrent of metastatic breast cancer after first-line treatment with bevacizumab plus chemotherapy (TANIA): an open-label, randomized phase 3 trial. Lancet Oncol, 2014, http://dx.doi.org/10.1016/S1470-2045ˇ14)70439-5.
16. GLIGOROV, J., DOVAL, D., BINES, J., et al. Maintenace capecitabine and bevacizumab versus bevacizumab alone after initial first-line bevacizumab and docetaxel for patients with HER2-negative metastatic breast cancer (IMELDA): a randomized, open-label, phase 3 trial. Lancet Oncol, 2014, 15, p. 1351–1360.
17. KÜMLER, I., CHRISTIANSEN, OG., NIELSEN, DL. A systematic review of bevacizumab efficacy in breast cancer. Cancer Treat Rev, 2014, http://dx.doi.org/10.1016/j. ctrv.2014.05.005.
18. PARTRIDGE, AH., RUMBLE, RB., CAREY, LA., et al. Chemotherapy and targeted therapy for women with human epidermal growth factor receptor 2-negative (or unknown) advanced breast cancer. American Society of Clinical Oncology: Clinical Practice guideline. October 15, 2014, Vol. 5, Issue 16.
19. Modrá kniha České onkologické společnosti. 19. vydání 2014 e-mail: jitka.abrahamova@ftn.cz
Tab. 1 Predikce epidemiologie ZN prsu (C50) u žen pro rok 2014
Incidence
ZN prsu (C50) Predikované hodnoty pro rok 2014
Incidence1 (90% interval spolehlivosti)
stadium I 3307 (2294; 3621)
stadium II 2250 (2064; 2437)
stadium III 1130 1011; 1250)
stadium IV 524 451; 596)
stadium neznámo z objektivních důvodů2 68 39; 97)
stadium neznámo bez udání důvodu2 34 19; 48)
Celkem 7313 (6578; 8049)
1 incidence všech malignit včetně primárních nádorů u téhož pacienta
2 skupina pacientů bez známek klinického stadia (nemocní neléčeni pro kontraindikace onkologické léčby nebo pro odmítnutí léčby nebo diagnóza stanovena náhodně pitvou)
Prevalence
ZN prsu (C50) Predikované hodnoty pro rok 2014
Prevalence (90% interval spolehlivosti)
stadium I 34 198 (33 894; 34 502)
stadium II 29 883 (29 599; 30 167)
stadium III 8282 (8132; 30 167)
stadium IV 3541 (3443; 3639)
klinické stadium neznámo 1834 (1763; 1904)
Celkem 77 738 (76 832; 78 644)
Tab. 2 Predikce počtu léčených pacientek se ZN prsu (C50) pro rok 2014
Nově diagnostikovaní léčení pacienti
v roce 2014 (klinické stadium I–III)
ZN prsu (C50) stadium I 3262 (2954; 3572)
stadium II 2200 (2018; 2383)
stadium III 1084 (970; 1199)
Celkem 6546 (5942; 7154)
Počty pacientů léčených v roce 2014 v klinickém stadiu III
Nově diagnostikovaní Léčená a progredující
relabující pacientia onemocnění u pacientů
ve stadiu IV diagnostikovaných v minulých letech
408 (351; 464) 1398 (1292; 1504)
1806 (1643; 1968)
8352 7585; 9122)
Predikce nezahrnuje léčbu neterminálních relapsů onemocnění.
Zdroj: NOR (ÚZIS, IBA)
O autorovi| Prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc. Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta a Thomayerova nemocnice, Onkologická klinika
Obr. 1 Metaanalýza (podle(6)) pacientek s HER2 negativním mBC, podskupina s triple-negativním nádorem. Léčba chemická oproti téže léčbě s přidáním bevacizumabu (A-PFS, B-OS).
Obr. 2 PFS u léčby ve druhé linii (podle(15)). Nemocné byly léčeny buď samotnou chemoterapií, nebo chemoterapií s bevacizumabem, Všechny nemocné dostávaly bevacizumab již v 1. linii léčby.