V oblasti léčby jde například o rozvoj katetrizačních náhrad chlopenních vad – již rutinně se nahrazují aortální a pulmonální chlopně, začínají se katetrizačně modifikovat i chlopně mitrální. Také v arytmologii je technologický boom obrovský – ať už ve skupině katetrizačních ablací, či při využití implantabilních přístrojů. Namátkou mohu zmínit bezelektrodové kardiostimulátory či možnost dlouhodobého sledování EKG pomocí podkožně implantovaného záznamníku.
Samostatnou kapitolou je telemedicína. Zde je již standardem dálkové sledování pacientů s kardiostimulátory a kardiovertery-defibrilátory (ICD), včetně úhrady ze strany plátců zdravotní péče. Řada pracovišť realizuje klinicky orientované projekty, zaměřené zejména na civilizační choroby – diabetes, srdeční selhání, hypertenzi a další. Je nepochybné, že elektronické zdravotnictví je součástí medicíny třetího tisíciletí, a je pouze na nás, jak budeme tuto problematiku prosazovat v každodenní klinické praxi.
Implantabilní kardiologické přístroje
Tento druh přístrojů můžeme rozdělit do dvou skupin. Jedná se buď o přístroje diagnostické (např. řešení Home Monitoring, Biotronik, SE), či o přístroje léčebné (kardiostimulátory, implantabilní kardioverterydefibrilátory atd.). Diagnostické přístroje mají pouze pasivní úlohu a obvykle zasílají zejména hodnotu EKG a další kontinuálně sledované monitorované parametry, které tak lékař dostává a sleduje neustále a není odkázán pouze na periodické nasazování holterovského monitorování. Díky tomu může mnohem přesněji stanovit léčbu a medikaci pacientů.
Druhou skupinou jsou přístroje léčebné, které umožňují přímo stimulovat srdce pacienta různými výboji (pacemakery, defibrilátory atd.). Telemedicína v tomto případě umožňuje sledovat zdravotní stav pacienta i technický stav přístroje i mezi dvěma ambulantními kontrolami a tím výrazně zvýšit efektivitu a bezpečnost zdravotní péče (Dubner et al., 2012). Lékař díky dálkovému monitoringu vidí, že např. pacient dostal výboj nebo došlo k pohybu elektrody v srdci a hrozí, že by v případě potřeby nebyl výboj efektivní. V předešlých letech rozsáhlé celoevropské studie prokázaly výrazný rozdíl v morbiditě a mortalitě pacientů, kteří mají implantovaný přístroj ICD a současně mají, či nemají i dálkový kontinuální monitoring těchto přístrojů, svedený do ambulancí lékařů. V ČR je co do počtu pacientů s tímto druhem dálkového monitoringu (telemedicíny) největší objem zkušeností.
Zavádění s rozumem
Telemedicína má i řadu dalších oblastí použití a aplikací, které se v ČR teprve začínají zavádět, ale v zahraničí jsou již standardem. Je to např. využití telemedicíny v oblasti transplantačních programů, a to zejména při transplantacích srdce.
Nové technologie samozřejmě přicházejí neustále, snažíme se je však zavádět s rozumem. Přihlížíme přitom k předchozím schválením americkým Úřadem pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) a hledíme na to, aby byly nové přístroje opatřeny příslušnými certifikáty (CE) a seriózně testovány v klinické praxi. Bohužel se také ukazuje, že některé technologie byly zavedeny předčasně. Příkladem může být katetrizační renální denervace u pacientů s rezistentní hypertenzí, která loni skončila negativními výsledky v klíčových studiích.
prof.
O autorovi| předseda České kardiologické společnosti, z. s.