PŘEDNOSTA 3. INTERNY VŠEOBECNÉ FN V PRAZE PROFESOR ŠTĚPÁN SVAČINA
Jak se dotýká akce Děkujeme, odcházíme vaší kliniky?
Na první pohled v tuto chvíli málo. Nikdo z našich zaměstnanců nedal ke konci roku výpověď. Zaměstnanci fakultních nemocnic vypadají trochu jako stávkokazové. Těch důvodů, proč se v první fázi velké fakultní nemocnice k akci moc nepřidaly, je víc.
Uveďte některé z nich.
Za prvé - lékaři ve fakultních nemocnicích se kromě práce v nemocnici zabývají také výukou studentů a výzkumem. Za zdravotnickou činnost je resort zdravotnictví platí směšně. Mladí lékaři - studenti doktorského studia - pracující na své výzkumné práci, dostávají malé stipendium a k tomu obvykle vykonávají pro nemocnici zdravotnickou práci sekundárního lékaře v mnohem větším rozsahu, než odpovídá úvazku. Podobně je tomu u asistentů, docentů či profesorů lékařské fakulty. Za druhé - pokud z klinik odcházejí do světa jednotlivci, kteří šíří slávu české lékařské vědy, je to dobře. Na odchod desítek, stovek či dokonce tisíců lékařů z fakultních nemocnic není nikde ve světě vědecký prostor a v běžné nemocnici by nemohli vykonávat výzkumnou práci, kterou mají rádi.
Přesto ale doktoři odcházejí.
Z naší kliniky odešlo od roku 1990 asi 10 vysokoškoláků na kvalitní pracoviště v Evropě i za oceánem. V posledních několika letech, kdy začaly být větší možnosti běžné lékařské práce v Německu či v Rakousku, odcházejí další, kteří se smířili s tím, že nebudou dále vědecky pracovat. Donutily je k tomu podmínky, které jim náš stát poskytuje. Jazyková bariéra je mediální bublina, dnešní mladá generace je dobře jazykově vybavena. Lékaři odcházejí také do soukromých praxí i u nás, i zde je ohodnocení práce lékařů nesrovnatelně lepší než lékařů nemocničních.
Je tedy situace ve fakultních nemocnicích stabilní?
Stabilní určitě není. Pokud se nezačne efektivně jednat, může vývoj situace v Praze a dalších místech, kde to teď vypadá klidně, vést až k pádu vlády. V pražském zdravotnictví třeba vypadne kapacita velkých nemocnic, kde daly výpověď desítky lékařů. Na přesun nemocných určitě není jinde kapacita. Například v intenzivní péči prožíváme i v dnešním běžném provozu stres, zda intenzivní lůžka budou stačit a zda bude kam pacienty ukládat. Dosud klidní lékaři si určitě nedají líbit, když by hrozila změna charakteru jejich práce, kdyby byli nuceni přijímat pacienty jiných oborů nebo kdyby došlo k omezení práce mezioborových týmů, které přijímají často vážně nemocné pacienty z celé České republiky.
Jaké je tedy řešení?
V tuto chvíli nemá nikdo připravenou nějakou rychlou reformu zdravotnictví. Nedávno jsem poslouchal diskusi dvou novinářů. Pánové říkali, že každá veřejná zakázka je předražena o desítky procent. A stačí si uvědomit: skoro vše se privatizovalo a nemocnice jsou to poslední, co města, kraje či ministerstvo vlastní či řídí. V devadesátých letech již zvláštní fenomény také existovaly. V naší nemocnici jsem tehdy upozornil na podivné věci dopisem pana mistra Stráského. Ten mne druhý den zavolal a další den vzniklo nové krizové řízení nemocnice. Od té doby uplynulo 15 let a rozhodně nemám indicie, že by právě naše nemocnice fungovala podivně. Z pozice občana ale vidím, jak snadno se dostala do Senátu lékařka, která upozornila na předražené nákupy nemocnic. Bylo by naivní se nedomnívat, že to tak nefunguje v celé zemi. Dodavatelé přece logicky mají podobné strategie vůči všem. Z krize, v jaké to vše je a pro pacienty v březnu a možná dokonce ještě dříve bude, je určitě cesta přes krizové řízení průhledné pro zaměstnance a přes navýšení mezd okamžité z vlastních zdrojů a další navýšení ve výhledu po zprůhlednění zdravotnictví. Ale hlavně bez jednání je zcela vyloučené situaci uklidnit a to jak v nefakultních, tak i ve fakultních nemocnicích.