Zdá se jim, že sledují důvěrně známý, jenom pět let starý film. Dokonce při té příležitosti oprášili i anekdotu: „Jaký je rozdíl mezi pokusy na zvířatech a na lidech? Na zvířatech testují lidé, zatímco na lidech Zajac.“ Teď jsou tedy pokusnými zajíci Češi.
Čerstvý příklad je po ruce: ministr zdravotnictví Leoš Heger je jedním z mála ministrů Nečasovy vlády, kteří po nečekaném vítězství ve volbách nemuseli po nocích rychle studovat taháky, oč v jejich resortech aspoň přibližně jde.
Pravda, zrovna přes „topáky“ se dostal do „škrtvlády“, a tak naplánoval napařit pacientům v nemocnici od prvního apríla 2011 poplatek 100 korun na den. Ale věděl, že únosná míra nelidskosti vyžaduje zbavit tohoto finančního břemene (3000 korun za měsíc!) nejen novorozence a lidi v hmotné nouzi.
Chtěl navíc ušetřit nejhoršího děti a mládež do 18 let a všechny stařešiny od pětašedesáti. Nedosti na tom: Heger zahrnul tyto poplatky pod tentýž roční strop, který pro ostatní „spoluúčast pacientů“ již existuje.
Taková nehoráznost! I dokročili na - rozepsal se ekonomický tisk - „příliš levicového“ Leoše Hegera sám místopředseda TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek i bývalý slovenský „laborant s lidmi“ Zajac. A ze dne na den - zhruba z úterka na středu - „názorově převládla koncepce, že by vyšší poplatky v nemocnicích měli platit všichni bez rozdílu“ (Heger). Jako na ty povodně anebo - oblíbený Kalouskův příklad - rohlíky s vyšší DPH.
Ve skrytu duše chápu, proč ekonomické celebrity, esa a poradci TOP 09 - Miroslav Kalousek, Zdeněk Tůma, Rudolf Zajac a Eduard Janota - současně rozhodli, že nemocniční stovka za den se do žádného stropu započítávat nebude. A že o zbídačelé nemocniční povaleče nechť se postará (osekávaná) sociální síť. Rozumím, že si vlajkonoši tradice, odpovědnosti a prosperity (TOP) spočítali, jak bude profit z Hegerových „výjimek s lidskou tváří“ nepatrný. Jedno však mé představivosti uniká: jakou posilou vlády bude ministr Heger, až lidé vyjdou do ulic kvůli snížení platových tarifů a zvýšeným vyhazovům státních zaměstnanců po desítkách tisíc.
Kvůli faktickému zrušení porodného a sociálních transferů pro rodiny s dětmi. Kvůli zvýšení DPH, kterou rovněž budou demokraticky „platit všichni bez rozdílu“, leč úzké, vpravdě oligarchické vrstvě lidí úsměvy na tvářích nepohasnou.
Můžeme pak přece - za pokus to stojí - po Leoši Hegerovi chtít, co jsme po Tomáši Julínkovi věru nemohli: aby se nejen přihlásil k tomu, co sám navrhoval, ale přesně zdůvodnil, proč.