Vládní projekt Kulatý stůl po roce a půl končí. Podklady mohou skončit i v šuplíku.
Politici jsou z toho ale rozpačití, a to i přesto, že Kulatý stůl podobně jako Bezděkova komise v oblasti důchodů usiloval o hledání řešení problémů českého zdravotnictví na základě dialogu napříč politickým spektrem.
„My jsme se tohoto projektu ale nezúčastnili. Od začátku jsme ho považovali za prodlouženou ruku tehdejšího ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. A naše strana má o zdravotnictví jiné představy,“ řekl Právu David Rath, stínový ministr zdravotnictví ČSSD a hejtman Středočeského kraje.
Celý projekt podle něho „byl zbytečný a zbytečně stál daňové poplatníky milióny korun. Byly to vyhozené peníze“.
Jemu ale oponuje koordinátor programu Ondřej Mátl: „Zadání vlády jsme splnili. Ukázalo se, že politické strany potřebují nezávislého arbitra, pomyslného rozhodčího a trenéra v jedné osobě proto, aby mohly vést smysluplnou diskusi o problémech ve zdravotnictví.“
Zubová: ztráta času
Ani další zdravotní experti politických stran ale nešetřili kritikou: „Analýza českého zdravotnictví se dá zpracovat stručněji, efektivněji a hlavně s jasnými závěry,“ soudí poslankyně Olga Zubová ze Strany zelených.
„Připadalo mi, že Kulatý stůl se dělá jen proto, aby se něco dělo, ale že by měl nějakou účinnost, to jsem nezaznamenala. Vždy jsem účast na něm považovala za ztrátu času, a proto po několika sezeních jsem tam přestala docházet.“
Odborná mluvčí KSČM pro zdravotnictví Soňa Marková si naopak myslí, že celý projekt přece jenom k něčemu byl: „Analýzy jsou nutné. Ale až na jejich základě se měly připravovat zdravotnické zákony. A ne opačně, jako to udělal Julínek. Vždyť my už ty zákony máme ve Sněmovně a analýzy jsou až teď.“ Dodala, že KSČM doufala, že zjištěné informace budou sloužit k řešení problémů tak, aby nebyl narušen princip solidarity a zůstalo zachováno zdravotnictví jako veřejná služba. „To se bohužel nestalo. Důkazem toho jsou i současné silou prosazované změny a kontroverzní kroky ve zdravotnictví.“
Poslankyně za KDU-ČSL Michaela Šojdrová Právu řekla, že pokud závěry budou využitelné, stane se tak, ale zatím žádné výstupy z Kulatého stolu nemá. „Doufám, že naši zástupci v tomto projektu budou poslance informovat. Budou-li závěry dobré, klub to určitě využije.“
Populace stárne
Když Právo chtělo, aby koordinátor projektu Ondřej Mátl vyjmenoval deset nejhlavnějších závěrů či doporučení, co dělat se zdravotnictvím, sdělil mu, že kdyby se to podařilo včetně realizace, bylo by to na Nobelovu cenu. Politici budou mít k tomu zítra v Senátu seminář. Jedním ze závěrů například je, že
* české zdravotnictví není připraveno na stárnutí populace a tomu by se měla přizpůsobit i reforma zdravotnictví,
* do zdravotnictví musí jít více peněz od státu z veřejných rozpočtů i ze soukromých zdrojů, * poplatky nejsou reforma, ale jen forma zdražování.
Ať tak, či onak, politici nyní mají 470 stran analýz o zdravotnictví. Zda jim k něčemu budou při rozhodování o jeho dalším osudu, se ukáže v příštích měsících.
*
Co si myslí bývalí ministři
LUDĚK RUBÁŠ (ODS), ministr v letech 1993 až 1995 Zavedení regulačních poplatků je nutným, ale stále nedostatečným krokem. Dalším by měla být pluralita pojistných produktů zdravotních pojišťoven a nákup zdravotnických služeb od poskytovatelů podle jejich kvality a ceny. Zdravotnictví se stalo živným agarem pro pohrobky systému a jejich ideologii. Stav hodně připomíná období normalizace, kdy v myšlenky proletářské revoluce již nikdo nevěřil, ale přesto byla na 1. máje plná Letná s mávátky.
JAN STRÁSKÝ (ODS), ministr v letech 1995 až 1998 Regulace, kterou nasadil ministr Julínek, je přesně táž, jakou jsem měl v koncepci já a určitě i jiní ministři: poplatek za návštěvu u lékaře, za recept, úkon, pobyt v nemocnici, za použití pohotovosti. Tady jde pramálo o objem získaných prostředků. Jde o vytvoření hodnotového prostředí, v němž si lidé uvědomí, že zajdu-li do knihkupectví či obchodu s módními doplňky, bude mě to něco stát, a o návštěvě lékaře či jiném čerpání zdravotní péče musí platit totéž.
ZUZANA ROITHOVÁ (KDUČSL), ministryně v roce 1998 Neúměrná politizace státní i veřejné správy ve zdravotnictví včetně politického výběru manažerů státních a krajských zdrav. zařízení neumožňuje řízení a plánování reforem, které přesahují jedno volební období. Zavedení poplatků a tlak na přeměnu FN a zdravotních pojišťoven na akciové společnosti ukazuje, že dosažení ideologických cílů má přednost před pečlivým spravováním a reformováním zdravotního systému.
JOZEF KUBINYI (ČSSD), ministr v roce 2004 Není ochota politické elity systémově problémy řešit. Míra přímé spoluúčasti je okolo 11 procent - ale strukturou tato spoluúčast postihuje dlouhodobě nemocné a seniory a není motivační. Pokud reforma má být udržitelná, musí být kompromisem. Jinak bude situace od voleb k volbám připomínat přesýpací hodiny. Žádná politická strana ani koalice nemůže z dlouhodobého hlediska vyhrát se svou reformou zdravotnictví.
MILADA EMMEROVÁ (ČSSD), ministryně v letech 2004 až 2005
Poplatky pro jednotlivce představují na jedné straně (lékaře) větší zisk, na druhé straně finanční ztrátu především u pacienta v důchodovém věku a u rodin s dětmi. Působí jako daň ze smůly, že nemoc existuje. V lékárně pak představují v podstatě nepřímou eutanazii, protože důchodce se radši nají a léky brát nebude, poněvadž na obojí nebude mít finance.
(Vybráno z internetových stránek diskuze Kulatého stolu)
Václav Pergl, Právo
**