Předseda občanského sdružení Občan Pavel Vepřek uvádí jako další všeobecně známý příklad nemocnice v Plané u Mariánských lázních. Zásluhou místních politiků získala mimořádné dotace na stavbu nových operačních sálů. Neměla však dost peněz na jejich provoz ani dostatek kvalitních lékařů a před rokem zkrachovala.
Zavedený scénář
V Kutné Hoře byly postaveny nové operační sály, které by mohly sloužit nejméně obyvatelům celého okresu. Stejnou kapacitu zároveň vybudovala patnáct kilometrů vzdálená čáslavská nemocnice a obě nemocnice se musí potýkat s nedostatkem pacientů.
Vepřek, který byl dříve ředitelem nemocnice v Praze-Motole a později pracoval ve firmě, která se zabývala vývojem zdravotnického softwaru, tvrdí, že státní investice mají zavedený scénář.
Poslanec získá na Ministerstvu zdravotnictví nebo ve sněmovně částku ve výši desítek až stovek miliónů.
Za tyto peníze koupí nemocnice v jeho domovském městě drahý přístroj nebo software. V ceně je započítána jeho vlastní provize, úplatek pro úředníka na ministerstvu i pro ředitele nemocnice, která bude přístroj provozovat.
„Proto soukromé nemocnice nakupují přístroje o 40 procent levněji než státní,“ upozorňuje Vepřek na zkušenosti soukromé sítě Euromednet v Moravskoslezském kraji a nemocnic Plzeňského kraje, které zastupitelstvo převedlo na akciové společnosti.
Názor experta potvrzuje skutečnost, že žádná z dosavadních vlád nepřišla s koncepcí, podle které by se měly drahé přístroje nakupovat.
Existuje pouze ministerská komise, která má schvalovat velké nákupy. Nevyjadřuje se však k nákupům softwaru.
Provizní systém může být jedním z důvodů, proč členové vládní strany obsazují místa ředitelů velkých státních nemocnic.
Mohou snadněji prosazovat mimořádné investice pro své ústavy. Pod stranickou kontrolu se tak dostává celý proces nákupu zdravotnických zařízení.
Důsledky takové praxe pocítila nejvíc nemocnice v Olomouci. V posledních šesti letech měla zdaleka nejvyšší investiční dotace, právě proto se dostala do největších dluhů.
Pomník minulého režimu
Na vadná pravidla, podle kterých fungují příspěvkové organizace, dlouhodobě upozorňuje i management nemocnic.
„Účetnictví se vzdaluje od ekonomické reality,“ upozornil ekonomický náměstek z Prahy-Motola Jiří Čihař.
Hlavním důvodem je fakt, že stát přiděluje podle úvahy politiků investiční dotace, ústavy je ale nesmějí v účetnictví vykazovat. Tím jim průběžně rostou dluhy, protože jejich příjmy nestačí na odpisy.
Manažeři se shodují na třech hlavních principech řízení nemocnic: dobrých vztazích s pojišťovnami, rozumných investicích a přiměřené mzdové politice.
Udržet takový směr hospodaření se ale nemusí podařit, pokud stát ředitelům nařizuje zvyšovat, jako se stalo v letech 2001 - 2003.
Tehdy vzrostly platy lékařů o polovinu a většina ředitelů nemocnic to označila za hlavní důvod propadu financí. Stejně mohou fungovat nekoncepční zásahy politiků do investiční politiky.
Neprůhledné jsou také dohody nemocnic s pojišťovnami. Záleží jen na místních poměrech, jestli nemocnice dostane za stejné množství výkonů o čtvrtinu více peněz než stejně velká nemocnice v sousedním kraji.
Nepřehledné účetnictví příspěvkových organizací kritizovali při své jarní návštěvě zástupci Světové banky: „Je to nutný předpoklad každé reformy,“ řekla například Jana Matesová.
Status příspěvkových organizací zdědily české nemocnice ještě z minulého režimu. Politici je podle Pavla Vepřeka nechtějí zrušit, protože takové organizace umožňují posílat přímé dotace na nákup přístrojů.
Pokud se české zdravotnictví své zvláštnosti - příspěvkových organizací - zbaví, přijdou politici o případné provize.
Petr Holub, Hospodářské noviny