V žalobě, kterou české soudy řešily od roku 2006, žádal polský rekreační sportovec více než 3,5 milionu korun jako náhradu za bolest, ušlý výdělek, ztížení společenského uplatnění, léčebné náklady a škodu na lyžích i oblečení. Okresní soud v Trutnově původně jeho žalobu zcela zamítl, po zásahu odvolací instance v Hradci Králové ale získal alespoň částku v řádu statisíců korun.
Provozovatel lyžařského areálu podle odvolacího soudu chyboval v tom, že rizikové místo na okraji sjezdovky zabezpečil pouze nahrnutím sněhové překážky bez barevného či mechanického vyznačení. Hradecký krajský soud ale zároveň přišel s tezí, že lyžař sám nese 80 procent zavinění.
V dolní části sjezdové tratě, kde musel předpokládat větší hustotu pohybu lidí, totiž Polák jel příliš rychle. Nemohl tak s dostatečným předstihem reagovat na pohyb ostatních lyžařů. Jednomu z nich se vyhnul jen za cenu toho, že vjel na metr vysokou hromadu sněhu. Chtěl ji přeskočit, což by pro něj jako pro zkušeného sportovce nebyl problém, jenže v místě dopadu se skrývala past.
Polák, který utrpěl těžká zranění hrudníku a břicha s dlouhodobým léčením, s verdiktem odvolacího soudu nesouhlasil. Tvrdil, že plnou zodpovědnost nese provozovatel sjezdovky. Neuspěl s dovoláním k Nejvyššímu soudu, nyní jej odmítl také Ústavní soud. Podle ústavních soudců justice případ hodnotila racionálně a bez zjevného excesu. Stížnost označili za zjevně neopodstatněnou.