Na kliniku jste nastoupila již po absolutoriu SZŠ. Je možné shrnout zásadní faktory, které dělají pracoviště natolik výjimečným, že si po léta bezproblémově udrží loajalitu zaměstnanců, a zároveň jaké předpoklady by měl mít takový pracovník, kterého „stojí za to udržet si stůj co stůj“?
Pokud budu hovořit z vlastní zkušenosti a zaměřím se na pracovníka/sestru, tedy „profesi budoucnosti“, i když to tak možná naše společnost stále nevnímá, představím si „kompetentní sestru“, která vykonává svoji profesi vysoce odborně, s pacientem komunikuje s úctou a respektem, snaží se o to, aby jí pacient rozuměl a získal důvěru v ošetřující personál. Toto povolání musí člověk dělat rád a troufám si říci, že velká většina našich sester to tak i cítí, práce je baví, chtějí ji dělat a uspokojuje je… A právě takových zaměstnanců si važme!
Ošetřovatelství, resp. celá medicína je neoddiskutovatelně založena na týmové spolupráci… Vy jste své schopnosti pro práci v týmu a jeho vedení prokázala na pozici staniční sestry a následně i vrchní sestry kliniky, což je funkce, kterou vykonáváte doposud. Co pro vás osobně představuje tým vašich kolegů?
Správný „zdravý“ tým, a to jak ošetřovatelský, tak v širším kontextu ten zdravotnický, je jakýmsi stavebním kamenem dobře fungujícího oddělení/kliniky. Důležitá je psychická pohoda sester a vědomé zdokonalování komunikačních dovedností, které se zúročí při práci s pacientem, ale které bezpochyby významně podporují i harmonické vztahy na pracovišti.
Jaké „metody“ se vám v managementu týmu léty prověřily a osvědčily?
Vedení ošetřovatelského týmu (a to nejen tak velkého, jakým je ten náš) je práce, která pohltí „celého člověka“, nestačí být odborně a organizačně zdatný, určitě zde velkou roli hraje i sociální opora, ale i soustavná komunikace se členy týmu – potřeba naslouchat, hledat cestu, jak nejlépe motivovat, snažit se vyzdvihnout a ocenit skvěle odvedenou práci. Stále platí, že nejen odbornost a profesionalita, ale velkým dílem i komunikace rozhoduje o tom, zda bude ošetřovatelský tým efektivní a pacient spokojený.
Jste aktivní propagátorkou celoživotního vzdělávání nelékařů. Sama se studiu intenzivně věnujete a úspěšně se vám podařilo rozvinout systém jak vzdělávání u vás na pracovišti, tak v rámci ČAS, zejména traumatologicko-ortopedické sekce. Na čem momentálně v této oblasti pracujete?
Českým sestrám, ale i dalším zdravotnickým pracovníkům nelékařských profesí byla dána možnost vzdělávat se v rámci projektu MZ ČR – Prohlubování vzdělávání zdravotníků z prostředků Evropského sociálního fondu. Hlavním koordinátorem série těchto vzdělávacích kurzů je IPVZ a vlastní realizaci zajišťuje Aesculap Akademie v úzké spolupráci s Českou asociací sester. I naše sekce se v letošním roce snaží podporovat tyto vzdělávací kurzy a aktivně se na některých podílet. Například letos v dubnu jsme v rámci jmenovaného projektu připravili konferenci, která se zabývala péčí o onkologického pacienta. Jako odborného garanta tohoto vzdělávacího programu mě velice těší, že se Aesculap Akademii podařilo již v loňském roce takto vyškolit více než 11 tisíc zdravotníků. Mimo uvedený vzdělávací program naše sekce připravuje samostatný program pro zdravotnické pracovníky nelékařských profesí v rámci již tradičních celostátních konferencí s mezinárodní účastí jako Obezitologie a bariatrie 2012 nebo 4. národní kongres České společnosti pro trombózu a hemostázu ČLS JEP. Rádi bychom ještě na podzim připravili konferenci ve spolupráci se Střediskem výcviku vodicích psů a s Českou komorou tlumočníků znakového jazyka. Odborné semináře na téma správné komunikace s handicapovaným pacientem a multikulturní ošetřovatelství připravujeme již od roku 2005. Semináře s touto tematikou se setkaly s velkým ohlasem a podle zájmu a námětů účastníků oslovujeme další odborníky, kteří nám předávají cenné informace a zkušenosti, jež lze často využít nejen pro zkvalitnění komunikace s příslušníky národnostních, jazykových i kulturních menšin.
Na přelomu května a června se v Praze uskutečnil již 19. ročník největšího chirurgického kongresu s mezinárodní účastí – Jiráskovy dny, u jehož zrodu jste stála a každoročně patříte mezi jeho hlavní organizátory. Jakým hlavním tématům byl letos věnován a jak jeho průběh s odstupem několika týdnů hodnotíte?
Při volbě témat vycházíme každoročně z osvědčených pravidel interaktivity mezi námi a zájemci o kongres. Zásadní okruhy si vybírají vždy v průběhu příprav dalšího ročníku sami účastnící a zájemci o další kongres. Na základě většinového zájmu pak tyto okruhy vybereme, oslovíme české i zahraniční odborníky, připravíme nosné přednášky a případnou panelovou diskusi. Letošní ročník (lékařské sekce i sekce zdravotnických pracovníků nelékařských oborů) se takto nesl v duchu aktuální onkochirurgie, otázek problematiky infekcí a dalších komplikací v chirurgii, poranění v oblasti hlezna a ruky a komplikací a řešení některých neúspěchů v traumatologii. Podle aktuálních ohlasů jak účastníků z ČR, tak od zahraničních hostů byl letošní ročník hodnocen zatím velice příznivě stejně jako zvolená odborná témata.
Jedná se o kongres reagující svými sděleními na aktuální vývoj oboru doma i v zahraničí, na jehož odborném programu se podílí řada významných odborných společností, a to nejen českých. Také díky této mezinárodní spolupráci se vám každoročně daří nabídnout přednášky předních zahraničních odborníků. Jistě není snadné některá konkrétní sdělení vyzdvihnout, ale možná lze jmenovat témata, která např. účastníky sesterské sekce nejvíce zaujala…
Polytrauma – to je velké a stále aktuální téma. V letošním roce posluchače jistě zaujala sdělení kolegyň ze Slovenska, která se zabývala těžkými úrazy v dětském věku, náročností práce sester v traumacentrech pro děti s odkazem na důležitost multioborové spolupráce. Další skupinou přednášek, které otevřely bohatou diskusi, bylo ošetřování ran na chirurgických pracovištích, zvláště pak význam a možnosti débridementu v terapii chronických ran.
V případě takto velkých a významných akcí bývá praxí, že přípravy dalšího ročníku začínají v podstatě ihned po ukončení toho aktuálního. Můžeme poodhalit něco z „kuchyně“ jubilejního dvacátého ročníku?
Jubilejní ročník bude opět postaven na interaktivitě jak při volbě témat, tak při vlastním průběhu. Zpracováváme náměty účastníků letošního kongresu a oslovujeme další lékaře a zdravotnické pracovníky nelékařských profesí k získání podnětů o aktuálním zájmu, abychom opět mohli zvolit ty nejžádanější. Oslovili jsme již některé přední české odborníky a kontaktujeme i zahraniční při přípravě vědeckého výboru. Současně komunikujeme s kooperujícími odbornými společnostmi a jednáme o participaci na přípravě jak co nejatraktivnějších témat, tak vlastního průběhu celého kongresu.
Působíte jako vrchní sestra exponované kliniky, v roce 2004 jste byla zvolena předsedkyní traumatologickoortopedické sekce ČAS, organizujete komorní i velké prestižní vzdělávací akce, jste členkou akreditační komise MZ ČR, několika redakčních rad, pracujete intenzivně na vlastním vzdělávání a aktivně v něm podporujete i své kolegy. To všechno vyžaduje hodně energie. Co vám pomáhá tuto energii čerpat a jak odpočíváte?
Snažím se využít volné dny k úniku z velkoměsta a na chalupě v jižních Čechách využít času pro setkání se širší rodinou. Relaxuji při práci na zahradě, každý drobný pěstitelský úspěch mi dělá obrovskou radost, letos jsou to hortenzie a ibišky, které uchvátí svou záplavou květů snad každého kolemjdoucího. Jihočeská krajina je nádherná a pro čerpání nové energie naprosto jedinečná… Přejeme tedy mnoho pracovních i privátních úspěchů, včetně těch pěstitelských, a hodně energie do dalších aktivit.
Při volbě témat vycházíme každoročně z osvědčených pravidel interaktivity mezi námi a zájemci o kongres.