Pro léčbu a zvládnutí bolestivých obtíží je důležité vysledovat vyvolávající důvod bolesti, v tomto případě přetížení, neobvyklou zátěž. Zde může vzniknout bolest pozvolna, ale i náhle. Důležité je, že je pro nás známého charakteru a příčiny. Je nutné trvale udržovat přiměřenou pohybovou aktivitu, není dobré omezovat pohyb. Pokud se přestaneme pohybovat či sportovat, nastává trápení, dochází k ochabování svalstva. Pak i relativně malá zátěž vyprovokuje funkční poruchu a bolest.
Pohyb v hlavní roli
Systematickým posilováním některých svalových skupin pod odborným vedením na přístrojích nebo posilováním sestavou cviků bez přístrojů (hovoříme o kalanetice) lze dosáhnout optimálního stavu naší tělesné schránky. Pro dosažení rovnováhy a správný vývoj celého pohybového aparátu je nutný dostatek pohybu, a to po celý život. Pohyb by měl být pestrý.
Pokud máme sedavé zaměstnání, měli bychom toto přetížení kompenzovat například během. V opačném případě právě postupně se rozvíjející svalová nerovnováha nutně musí vést k rozvoji obtíží. Takový člověk, jestliže začne po letech klidu intenzivně, tvrdě cvičit, sportovat a přežene to, cítí se následné dny hrozně. Zpravidla kvůli ponámahovým bolestem a únavě se cvičením přestává a vrací se k původní, nepohybové kvalitě života. Proto člověk musí svoji pohybovou aktivitu, její kvalitu a intenzitu přizpůsobit svému věku, stavu svalstva.
Tohle trápení si každý ušetří, pokud začne cvičit uvážlivě a pozvolna. Jestliže už bolest z přetížení nastane, je nutné okamžité odlehčení až do vymizení obtíží. Doporučujeme dodat suché teplo, např. fénováním, ne horké, ale teplé, nesmí po něm dojít k náhlému ochlazení.
Možná je i teplá koupel a poté ulehnout do postele. Stejně i chlad léčí. Místní aplikace chladu, přikládání studených obkladů, ne zapařovacích, je účinné. Výrazné přetížení svalstva je vlastně formou poranění svalového vlákna. Silným namáháním určitých svalů vznikají mikrotraumata, nepatrné trhlinky ve svalových vláknech, na které tělo reaguje zánětlivou reakcí.
Jak cvičit správně?
Od poloviny 90. let 20. století došlo k posunu od vysoce zátěžového cvičení k šetrnějším disciplínám, které působí stejně účinně, aniž by organismus přetěžovaly. Cvičení jako jóga, pilates nebo strečink jsou jednoduchá a časově nenáročná. Strečink doslova uvolňuje tělo a vylaďuje mysl. Je důležitý pro udržení plynulosti a ladnosti pohybů, je to jednoduchý a bezbolestný způsob, jak posílit pružnost a výdrž svalů.
Cvičení s činkami je vhodné pro všechny věkové kategorie. Prospívá lidem nad 55 let, kteří potřebují posílit svalstvo. Posilování představuje velký tělesný a duševní přínos. Za aerobní cvičení je považována jakákoli aktivita, která člověka nutí zhluboka dýchat a zrychluje mu srdeční tep. Můžeme se mu věnovat kdekoli, bez ohledu na věk nebo tělesnou zdatnost.
I běžné domácí práce jsou cvičením, dále se doporučuje jízda na kole, zahradničení, kolečkové brusle, tanec, plavání, chůze a běh. Chůze 100–110 kroků za minutu je procházka, 120–130 je střední zátěž, 140–150 je skutečný trénink. Důležité je učinit z každodenního pohybu pevný zvyk. Jakmile se cítíte ve formě, pokračujte dále – doporučováno je 30 minut rychlé chůze 3–4× do týdne.
Výborné je pořídit si měřič tepové frekvence. Začněte 30vteřinovými intervaly, během kterých zvyšujte tepovou frekvenci na 75 % svého nejvyššího výkonu, na dalších 30 vteřin se pak vraťte k normálnímu tempu. Intervaly s vyšší tepovou frekvencí postupně prodlužujte až na 3 minuty. Se cvičením začínejte pomalu a postupně. V žádném případě se nepouštějte do sprintu na větší vzdálenost, když začínáte běhat. Vaše tělo není na takovou zátěž připravené. Nemějte na sebe nepřiměřené nároky.
Na svaly šetrně
Zahřátí i před strečinkem či jiným cvičením by mělo být součástí vašeho pravidelného cvičení. Rozproudí krev, do svalů a kloubů přivede kyslík a výživné látky, zároveň je uvolní a zpružní, takže jsou méně náchylné ke zranění. Při fyzické činnosti výrazně stoupá metabolismus, je aktivována řada pochodů zabezpečujících látkovou výměnu pracujícího svalu.
Mezi hlavní projevy patří zvýšení spotřeby kyslíku, uvolňování oxidu uhličitého, vody, kyseliny mléčné a tepla. Pracovní výkon svalu začíná okamžitě s jeho zátěží, zatímco prokrvení svalu zabezpečující přívod kyslíku se přizpůsobuje potřebám zatíženého svalu teprve se zpožděním. Proto se průběh spotřeby kyslíku opožďuje a dosahuje ustáleného stavu během 3–5 minut.
V období do dosažení ustáleného svalu využívá sval částečně kyslíkové rezervy oxymyoglobinu a kyslíkové kapacity krve. Při lehké zátěži zůstává kyslíkový dluh konstantní a je hrazen až po jejím skončení, kdy během několika minut je spotřeba kyslíku větší než klidová. Objem kyslíku spotřebovaného po skončení práce nad potřebu kyslíku v klidu je označován názvem kyslíkový dluh.
Při těžké zátěži není dosaženo dynamické rovnováhy a spotřeba kyslíku plynule narůstá. Kyslíkový dluh v tomto případě nabíhá po celou dobu a je hrazen až po skončení. Platí, že doba hrazení kyslíkového dluhu v období zotavení je v tomto případě mnohonásobně delší než trvání výkonu. Svalový stah může probíhat i bez kyslíku.
V takovém případě spotřeba kyslíku výrazně narůstá po ukončení svalové činnosti, a to ještě více, dokud se neodstraní chemické změny vzniklé při výkonu. Za nedostatku kyslíku se ve svalu z glykogenu uvolňuje kyselina mléčná. Při usilovném cvičení či zátěži vzniká v kosterním svalu tolik kyseliny mléčné, že se nemůže metabolizovat. Je proto odváděna krví do organismu.
Při usilovné a dlouhotrvající práci výkonnost svalstva klesá, dostavuje se svalová únava. Svalové kontrakce se postupně zmenšují, až úplně vymizí. Příčinou svalové únavy je především vyčerpání pohotových energetických rezerv ATP a hromadění katabolitů.
Únava nastupuje dříve, než se úplně vyčerpají energetické rezervy. Vystupňovaná únava může být doprovázena kontrakturou – křečí. Svalovou únavu odstraňuje odpočinek, masáže, vodoléčba. Nejlepší cestou ke zmenšení svalové únavy je celkové zvyšování tělesné zdatnosti člověka.
MUDr. Martin Švagr, primář ortopedicko-traumatologického oddělení Oblastní nemocnice Příbram a. s.