Na snížení regulačního poplatku za léky a zároveň na zvýšení nemocničních pobytových služeb a poplatku za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře pacienti celkově prodělají.
Postihne to především lidi chronicky nemocné a důchodce. Víc to pocítí chudí - podle pravicové ideologie „méně úspěšní“ - občané. Vládní inženýři pro zvyšování spoluúčasti teď zkoumají, jaké jsou reakce lidí a odborné veřejnosti, aby se dohodli na „průchozím“ návrhu zákona. Budeli kritika jejich „reformy“ slabá, bude poplatek za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře mastný, a naopak sociální klauzule, chránící chudší, hubená - jen taková, aby se neřeklo.
Po sociální klauzuli volá poslankyně KSČM Soňa Marková. Chce zajistit, aby se ke zlepšení či udržení zdravotního stavu poskytla zdravotní péče i těm, kdo nebudou mít dost finančních prostředků. Vládní architekt změn ve zdravotnictví Marek Šnajdr to ale odmítá. Od roku 2007 tu je prý limit a výdaje, které ho překročí, se pacientovi vracejí. Jenže - do limitu se právě nemocniční poplatek nezapočítává.
Jsou ale přece tři cesty, jak ufinancovat zdravotní péči, kde je nedostatek prostředků: víc peněz ze státního rozpočtu, za druhé zvýšení odvodů na pojistné - za současného zrušení „zastropování.“ A konečně za třetí - zvýšení finanční spoluúčasti pacienta.
Vláda ale chce jít jen tou třetí cestou. Souhlasí s tím i Věcí veřejné, i když slibovaly snížení a postupně i zrušení poplatků. První dvě cesty kabinet odmítá. Zakázal si spravedlivě rozloženou finanční zátěž. Utrpěli by jí majetní. Je to jejich vláda.
Do Listiny základních práv a svobod jsme si po dlouhých debatách v parlamentu v roce 1990 vepsali i na Evropu dost výjimečný článek, že „občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, jež stanoví zákon“. Už dnes, kdy spoluúčast tvoří téměř 17 procent výdajů na péči, žijeme ve stavu porušování Listiny a ústavního pořádku. Porušovat ústavu je vždy vážné, jak ukazuje historie. A vláda to chce ještě prohloubit.
Jsem stoupencem všech tří cest, dokonce i změny Listiny, pokud vymezí, jak smí zákon upravovat spoluúčast pacientů. Tedy z mého hlediska nikoliv za cenu nouze části obyvatelstva. O změně Listiny ale nemluví žádná politická strana.
Nejblíž právu jsou soc. dem. Chtějí u Ústavního soudu (ÚS) zabránit dalšímu ochuzování chudých ne proto, že to je asociální, ale - což je dobře - protože je to protiprávní. Argumenty jim poskytne sedm odlišných stanovisek ústavních soudců z května 2008.
Ti nesouhlasili s rozhodnutím ÚS ve věci regulačních poplatků. Podle zákona musí ale ÚS nyní každý nový návrh posoudit, protože ústavních soudců, kteří tehdy pomohli vládě a přispěli k selhání právního státu, bylo jen osm, ne devět, jak zákon o ÚS vyžadoval. Šance je nyní velká.