Specialisté z Albert Einstein College of Medicine v New Yorku zjistili, že neurologické poruchy chůze u starých lidí předurčují vznik demence non- -Alzheimerova typu. Prospektivní studie se zúčastnilo 422 osob starších 75 let bez příznaků demence. 85 z nich mělo na začátku neurologickou poruchu chůze. Během doby sledování (6,6 roku) byla diagnostikována demence u 125 osob, z toho 75 případů Alzheimerovy choroby a 55 případů demence non-Alzheimerova typu. Po analýze výsledků se ukázalo, že neurologicky patologická chůze celkově zvyšovala riziko demence non-Alzheimerova typu 3,5krát. Nerovnovážná, frontální a hemiparetická chůze nejvíce zvyšovaly riziko vzniku vaskulární demence, a to 2,6krát, 4,3krát a 13krát. Alzheimerova choroba byla na poruchách chůze nezávislá.
New Engl J Med, 2002, 347, p. 1761–1768
Účinná vakcína
proti HPV-16
Lidským papillomavirem 16 (HPV-16) se nakazí asi 20 % dospělých. Ačkoli probíhá většina infekcí bez následků, v některých případech způsobuje HPV-16 vznik karcinomu v anogenitální oblasti, zvláště karcinomu cervixu. Účinná vakcína by mohla těmto případům zabránit. Tým specialistů z několika států USA vyvinul vakcínu proti HPV-16 a provedl dvojitě slepou randomizovanou studii, ve které byla podána buď tato vakcína, nebo placebo 2392 mladým ženám (16–23 let) v první den a následně v druhém a šestém měsíci studie. Ženy byly gynekologicky vyšetřeny na začátku studie, měsíc po poslední vakcinaci a dále v půlročních intervalech. V bioptickém materiálu byl sledován vznik cervikální intraepiteliální neoplázie (CIN) a pomocí PCR byla stanovena přítomnost DNA HPV-16. V sedmém měsíci byly sérologicky stanoveny protilátky proti HPV- -16. Během střední doby sledování 17,4 měsíce byl zaznamenán vznik 9 případů (CIN) související s HPV-16. Ve všech případech šlo o ženy z placebové skupiny. Perzistentní infekce HPV-16 měla incidenci 3,8 na 100 osobolet u žen z placebové skupiny, ženy vakcinované měly incidenci nulovou. Tato nová vakcína je tedy 100% účinná a její podávání může zamezit vzniku anogenitálních karcinomů.
New Engl J Med, 2002, 347, p. 1645–1651
===== Genetické podklady =====
===== dyslexie =====
Přehledný článek genetiků z Oxfordu shrnuje současné znalosti o dyslexii. Dyslexie je heterogenní neurologický syndrom s poruchami čtení a psaní, který má složitou etiologii s vlivem prostředí i složkami genetickými. Nyní se zdá, že některé typy dyslexie mají ryze genetický původ. Genetická vazebná analýza identifikovala části genomu, lokalizované na chromosomech 6 a 18, které jsou odpovědné za poruchy čtení. Tyto genomové oblasti obsahují desítky až stovky kandidátských genů. V současnosti již probíhají studie zabývající se přesnou identifikací genů zodpovědných za dyslexii. Lepší poznání příčin dyslexie může pomoci diagnostice a léčbě takto postižených dětí a také lépe porozumět neurobiologii vnímání jazyka.
Lancet, Review and Opinion on line, 1, 8, 01, December 2002
===== Naděje pro nemocné =====
===== s Duchennovou =====
===== svalovou dystrofií? =====
Duchennova svalová dys-trofie (DMD) je dědičná choroba vázaná na chromosom X, kdy mutace v genu pro dystrofin způsobuje progresívní svalovou degeneraci. Nemocní chlapci jsou již kolem 12 let vázaní na kolečkové křeslo. Dosud není známa léčba kromě symptomatického podávání kortikosteroidů. Vědecké týmy sice pracují na genové terapii, ale problémy s doručením zdravých genů do buněk dosud znemožňují začátek klinických studií. Nyní však byla publikována studie, která zkouší zcela nový přístup k terapii DMD. Blokádou myostatinu, inhibitoru růstu kosterního svalstva, pomocí tříměsíční terapie protilátkami se podařilo výrazně zvýšit svalovou sílu, zvětšit svalovou hmotu a omezit další degeneraci svalstva u myší mdx, jež slouží jako model pro lidskou DMD. Experimenty pokračují a autoři doufají, že kombinace genové terapie s blokádou myostatinu se stane vhodnou terapií DMD.
Nature, 2002, 420, p. 418–421
Měď, rybí olej
a riziko infarktu
myokardu
Měď, jejímž hlavním zdrojem jsou ryby, zvyšuje riziko infarktu myokardu a působí tak proti příznivému vlivu mastných kyselin v rybím oleji. K tomuto závěru dospěla case-control studie provedená v osmi evropských státech a Izraeli. Studie se zúčastnilo 684 mužů s prvně diagnostikovaným srdečním infarktem a 724 odpovídajících kontrol, u nichž byla porovnávána koncentrace mědi v nehtu palce u nohy a hladina kyseliny doxohexaenové (DHA) v tukové tkáni. Vyšlo najevo, že nemocní se srdečním infarktem měli průměrně o 15 % více mědi v nehtu. Ti s nejvyšší koncentrací mědi měli 2,16krát vyšší riziko infarktu než ti s koncentrací mědi nejnižší. DHA v tukové tkáni naproti tomu riziko infarktu snižovala; muži s nejvyšší koncentrací DHA měli téměř poloviční riziko infarktu než muži s koncentrací nejnižší.
New Engl J Med, 2002, 347, p. 1747–1754
C-reaktivní protein
a riziko
kardiovaskulárních
příhod
Nová studie z Harvardu dokazuje, že hladina C-reaktivního proteinu (CRP) je lepším prediktorem vzniku kardiovaskulární příhody než hladina LDL (low density lipoprotein) cholesterolu. Je známo, že u osob s kardiovaskulárním rizikem jsou hladiny obou látek v plazmě zvýšené. Studie se zúčastnilo 27939 zdravých Američanek, které byly sledovány po dobu 8 let. Z výsledků vyplynulo, že ačkoli CRP a LDL cholesterol byly na sobě nezávislé, výchozí hladiny obou látek měly silnou lineární korelaci s incidencí kardiovaskulárních příhod. Po přihlédnutí k rizikovým faktorům, jako je věk, kouření, diabetes, krevní tlak a hormonální kontracepce, vyšlo najevo, že zatímco nejvyšší hladiny CRP udávaly relativní riziko kardiovaskulárních příhod 2,3 (p < 0,001), nejvyšší hladiny LDL cholesterolu udávaly riziko 1,5 (p < 0,001), oboje v porovnání s hladinami nejnižšími. Jelikož CRP a LDL cholesterol identifikovaly rozlišné vysoce rizikové skupiny osob, autoři studie doporučují screening obou biologických markerů současně ke stanovení rizika kardiovaskulárního onemocnění.
New Engl J Med, 2002, 347, p. 1557–1565
===== Nová metoda =====
===== detekce karcinomů =====
Digitální analýza polymorfismu jednotlivých nukleotidů (SNP) je nová molekulárně biologická technika, jež by se mohla stát metodou detekce rakovinného bujení. Lidské karcinomy se vyznačují genetickou nestabilitou, projevující se na molekulární úrovni alelickou nerovnováhou, která nastává po uvolnění DNA z nekrotických nádorových buněk do krve. Vědci z univerzity Johns Hopkins v Baltimore metodu poprvé vyzkoušeli na karcinomu ovaria. Měřili celkovou koncentraci DNA ve vzorcích plazmy žen s karcinomem ovaria, nemocných s jinou malignitou, osob s nemaligním onemocněním a osob zdravých. V porovnání se zdravými osobami měly osoby s nemaligním onemocněním více než dvakrát vyšší koncentraci DNA v plazmě (16 ng/ml vs 7 ng/ml) a nemocní s malignitou více než osmkrát (59 ng/ml). U žen s karcinomem ovaria ve stadiu I/II byla senzitivita měření celkové DNA 47 % a ve stadiu III/IV 56 %. Sérový antigen CA 125 byl také měřen, ale jeho hodnoty detekci nezlepšily. Dále byla měřena alelická nerovnováha pomocí SNP analýzy, jež dosáhla senzitivity 87 % u karcinomu ovaria ve stadiu I/II a 95 % ve stadiu III/IV. Alelická nerovnováha nebyla nalezena u žádné kontrolní osoby. SNP analýza vypadá tedy velmi slibně, má ale jednu nevýhodu: je velmi drahá a proto pro běžný screening zatím nepoužitelná.
Journal of National
Cancer Institute, 2002,
94, p. 1697–1703
Metaanalýza vztahu
krevního tlaku
a mortality
Vaskulární i celková mortalita ve středním věku a ve stáří je výrazně přímo úměrná krevnímu tlaku. Tato úměrnost platí pro celé spektrum hodnot krevního tlaku (TK) až k hodnotám 115/75 mmHg. Žádná prahová hodnota TK, pod kterou by se už mortalita neměnila, prokázána nebyla. To jsou výsledky metaanalýzy 61 observační studie, které celkově zahrnuly 1 milión osob bez předchozího vaskulárního onemocnění. Ve věku 40–69 let každý nárůst systolického TK o 20 mmHg nebo diastolického o 10 mmHg zvýší riziko úmrtí na cévní mozkovou příhodu více než dvakrát a riziko úmrtí na ischemickou chorobu srdeční či na jinou příčinu zvýší dvakrát. Ve věku 80–89 let jsou tyto relativní rozdíly asi poloviční, ale absolutní riziko je vyšší než ve středním věku. Uvedené výsledky jsou podobné pro muže a ženy a není rozdíl mezi cévní mozkovou příhodou ischemickou a hemoragickou. Z této studie vyplývá nutnost důsledné a správné terapie zvýšeného krevního tlaku.
Lancet, 2002, 360, p.1903–1913
===== Erytropoetin =====
===== u kriticky =====
===== nemocných =====
Anémie je jednou z běžných komplikací u kriticky nemocných a vede často k velkému počtu transfúzí. Nyní vychází studie ze 65 jednotek intenzívní péče v USA, zaměřující se na efekt podávání erytropoetinu (rHuEPO) u těchto nemocných. 1302 osobám bylo subkutánně podáváno týdně 40 000 jednotek rHuEPO nebo placeba po dobu 3–4 týdnů. Z výsledků studie vyplynulo, že osoby s rHuEPO musely být méně často transfundovány než osoby s placebem (50,5 % vs 60,4 %, p < 0,001). Zároveň bylo nemocným s rHuEPO podáno celkově méně jednotek erytrocytárních koncentrátů (p = 0,04) a došlo k výraznějšímu navýšení hladiny hemoglobinu v krvi na konci studie (1,32 g/l vs 0,94 g/l; p < 0,001). Mortalita a nežádoucí účinky byly ve skupině s rHuEPO 14 % a v placebové skupině 15 %; tento rozdíl však nebyl statisticky signifikantní. Uvedená studie sice dokazuje, že podávání erytropoetinu kriticky nemocným snižuje počet nutných transfúzí, ale není jasné, zda také zlepšuje klinickou prognózu.
JAMA, 2002, 288, p. 2827–2835
Diabetes a příprava
jídel: lépe vařit
a dusit
Američtí odborníci přicházejí s teorií, že tepelná úprava pokrmů ve vodě (vaření a dušení) snižuje tvorbu tzv. AGEs, produktů pokročilé glykace, jež jsou známé svojí rolí v patogenezi cévních poškození při diabetes mellitus. AGEs jsou toxické vedlejší produkty reakcí mezi sacharidy, proteiny a lipidy, které stimulují buňky k tvorbě zánětlivých mediátorů. Mimo organismus AGEs vznikají nejrychleji při tepelné úpravě pokrmů, zdá se ale, že tento proces může být zabržděn přítomností vody. Zda má koncentrace AGEs v potravě vliv na organismus, zjišťovala studie, jíž se zúčastnilo 24 diabetiků. Všichni se správně stravovali podle norem pro diabetes mellitus, ale polovina z nich měla sníženou koncentraci AGEs v potravě. Po 4–6 týdnech se ukázalo, že tyto osoby měly nižší sérové hladiny AGEs i zánětlivých mediátorů v porovnání s osobami, jež přijímaly běžné množství AGEs v potravě. Zatím však není jasné, zda mají tyto výsledky nějaký praktický dopad pro terapii diabetu.
Proc Natl Acad Sci, published online Nov 11, 2002
===== Chudoba v dětství =====
===== – špatné zdraví =====
===== v dospělosti =====
Odborníci z Nového Zélandu prokázali, že nižší socioekonomický status v dětství nepříznivě ovlivňuje zdraví v dospělosti. Jejich studie se zúčastnilo 1000 dětí narozených v letech 1972–1973. Děti byly sledovány až do věku 26 let. Po zhodnocení výsledků vyšlo najevo, že osoby narozené do chudších poměrů měly v dospělosti výrazně horší stav kardiovaskulárního systému a horší stav chrupu (karies a parodontózy) než osoby narozené do rodin bohatých. Abúzus návykových látek vedoucí až ke klinické léčbě byl také výrazně častější u jedinců narozených do socioekonomicky znevýhodněných rodin. Také se ukázalo, že tento nepříznivý vliv přetrvával i po zlepšení socioekonomického statusu. Výsledky této studie by měli vzít na vědomí nejen lékaři, ale i politikové.
Lancet, 2002, 360, p. 1640–1645
Výběr a překlad MUDr. Eliška Horáková